Nejnovější diskuze ke komentářům

S výjimkou družstva, kde to problém nevyvolává, „tato hlava“ pojem stanovy nepoužívá. Ustanovení je zřejmě nadbytečné a problém tak nevyvolává.

Dle mého názoru je logický nesmysl, aby plná moc pro zástupce pro přijetí rozhodnutí jediného společníka měla formu notářkého zápisu. Pokud by takový jediný společník musel pro daný úkon udělit svému zástupci plnou moc ve formě notářského zápisu, tak si ten společník, když už bude u toho notáře, muže takové rozhodnutí udělat přímo sám, bez nutnosti zástoupení. Plná moc ve formě notářského zápisu by v daném případě dle mého názoru postrádala smysl.

Myslím, že stoprocentní jistotu o (ne)platnosti nezískáte nikdy, ať by zákon kritéria formuloval jakkoliv. Pozdější judikatura k OZ 1964 také dovodila, že ne každé porušení zákona zároveň zakládá absolutní neplatnost, o tom které porušení to ještě je byla také otázka interpretace, byť závěrů judikatury. Ani výčtová metoda podle mne není na místě, v takovém případě by se zase výklad rozšiřoval analogií nebo zužoval ústavněprávním výkladem. Zajímá mne ale, jak se NS postaví ke „změně paradigmatu,“ kde mohl vesele zneplatňovat a zneplatňovat, i v obchodních vztazích, čili co z judikatury nakonec přežije. Jak již víme, závěr o porušení zákona nestačí, stejně jako ani závěr o neplatnosti (viz § 580), důležité je ještě např. kritérium ZJEVNOSTI porušení veřejného pořádku. Také mne zajímá, ke kterému závěru se praxe postaví ve vztahu ke „zbytkové neplatnosti“, tedy případy, kdy už nejde o ochranu zájmu určité osoby ale ještě nejsou naplněny požadavky § 588. Vzhledem k § 574 i celkovému pojetí NOZ jsem přesvědčen, že obecně bysme se měli klonit k neplatnosti relativní, ale setrvačnost myšlenkových návyků bude asi velká.

Názoru Zuklínové přesvědčivě oponuje J. Spáčil v Právních rozhledech 5/2014, s. 172. Námitka RN je hmotněprávní úkon (viz i DZ k § 574–579 in fine); nikde není stanoveno, že by musel být učiněn před soudem. Nahrazení „dovolání se“ v § 40a SOZ za „námitku“ v § 586 NOZ to neodůvodňuje. Dle názoru J. Spáčila, s nímž souhlasím, tedy lze námitku RN dle NOZ vznést v soudním řízení i mimo ně.

Moje zkušenost je taková, že obchodní rejstřík (pražský) zapsal vstup do likvidace společnosti, jejíž společníci byli při rozhodování zastoupeni na základě plné moci pouze s ověřeným podpisem. V notářském zápise byla obsažena poznámka, že notář se řídil výkladovým stanoviskem KANCLu.

Klidne bych zde diskutoval, ze 1. v bezne praxi postupovani pohledavek, kdy postupnik nevi, ze je pohledavka nedobytna ci trpi zhorsenou dobytnosti se ruci za dobytnost postoupenych pohledavek nebo se ruceni smluvne vylucuje – viz treba u faktoringu nebo forfeitingu a jinem obdobnem blokovem nakupu pohledavek pred jejich splatnosti, a ze 2. v bezne pravnicke praxi u beznych klientu (coz je to, co vsichni zname) se postupuje temer vzdy s vedomim postupnika o tom, ze pohledavka je nejista ci nedobytna. Myslim, ze ve vetsine pripadu navic lze vedomi postupnika o nedobytnosti relativne jednoduse dovodit z vyse discountu a terminu splatnosti (casto se lze setkat s postoupenim pohledavek po jejich splatnosti, coz, domnivam se, indikuje nedobytnost). Osobne naopak na tomto ustanoveni ocenuji, ze se chrani postupnik tj. osoba, ktera poskytuje postupiteli okamzitou likviditu (pricemz si „kupuje“ pohledavku o niz prilis mnoho nevi) a nikoliv postupitel (ktery ma informacni prevahu o pohledavkach, kterych se zbavuje, a ktere nemusi byt takova parada jak treba naznacuje). Jinymi slovy, pokud je pohledavka (byt potencialne) nedobytna tak to postupitel bude vedet spise nez to bude vedet postupnik a tudiz to ma postupnikovi sdelit. Pokud to nesdeli, necht odpovida a ruci – takto se zbavime jednoduse a efektivne asymetrie informaci a trhu, na kterem budou jenom „lemon receivables“. (inspirovano: Akerlof, G. A. (1970). „The Market for "Lemons“: Quality Uncertainty and the Market Mechanism." The Quarterly Journal of Economics 84(3): 488–500.)

A teď si vemte, že jsou společnosti, které provozují tisíce webových stránek. Stačí tuto povinnost splnit na jedněch, nebo je je musí splňovat každý microsite?

Dle mého názoru a po diskusi s „naším“ notářem je nutné rozlišovat NZ, kde se osvědčuje průběh – typicky VH – tam by plná moc ve formě NZ neměla být a NZ o právním úkonu (rozhodnutí jediného společníka akcionáře, resp. dohoda společníků/ak­cionářů o změně spol. smlouvy/stanov) kde by plná moc ve formě NZ měla být.

Zkušenost z Prahy – notář pro zastoupení na VH nevyžaduje PM ve formě NZ, nicméně požaduje, aby podpisy na PM byly úředně ověřeny (což je podle mě také požadavek nad rámec zákona).

Moje zkušenost je následující: Pokud by se nechal jediný společník s.r.o. zastupovat na valné hromadě na základě plné moci, která nemá formu notářského zápisu,bude v notářském zápisu výhrada notáře o tom, že plná moc nemá předepsanou formu. Otázkou je jak se k tomu postaví obchodní rejstřík. Máte už někdo zkušenost jak se k tomu postavil obchodní rejstřík?

Mám za to, že poplatek za prodlení s úhradou služeb je zvláštní úprava, která vylučuje aplikaci úpravy úroku z prodlení: věřitel tedy v případě prodlení s úhradami podle ZoS má právo na poplatek z prodlení, nikoli úrok z prodlení a jejich souběh je vyloučen. Poplatek sám je však samostatnou pohledávkou a dojde-li k prodlení s jeho placením, budou k němu jako příslušenství nabíhat úroky z prodlení.

Tak se potvrdilo, že jsem měl pravdu bohužel já. Když se podívate na stránky katastru nemovitostí, zjistíte, že při identifikaci jednotky vymezené dle občanského zákoníku (KN zná dnes ještě jednotky vymezené dle zákona č. 72/1994 Sb.) postupujete následovně : 1. Jednotku označte jejím číslem uvedeným na výpisu z katastru nemovitostí a uveďte její způsob využití (např. byt, garáž, dílna, provozovna, ateliér, ubytovací jednotka, sklad, prodejna, kancelářské prostory, soubor bytů, soubor nebytových prostorů apod.) Jedná-li o rozestavěnou jednotku, uveďte v této položce „rozestavěná“. 2. Je-li jednotka vymezena v samostatné budově, označte tuto budovu způsobem popsaným v předcházející části, tj. Dům, ve kterém se jednotka nachází, označte údajem o části obce (v případě rozestavěného domu uveďte namísto údaje o části obce údaj o rozestavěnosti zkratkou „rozestav.“), o přiděleném čísle popisném nebo evidenčním (pokud bylo domu přiděleno více čísel popisných nebo evidenčních, uveďte všechna tato čísla) a údajem o všech pozemcích, na kterých je dům postaven. Pozemek, na kterém je dům postaven, označte názvem katastrálního území a parcelním číslem. Pokud se jedná o katastrální území se dvojí číselnou řadou parcel (jednou pro stavební a jednou pro pozemkové parcely) a na listu vlastnictví je před parcelním číslem pozemku uvedena zkratka „st.“, uveďte parcelní číslo včetně této zkratky. Informace o tom, zda jsou pozemky v daném katastrálním území vedeny v jedné nebo ve dvou číselných řadách, je uvedena v záhlaví každé stránky výpisu z katastru nemovitostí. 3. Je-li jednotka vymezena v pozemku, jehož součástí je budova, označte tento pozemek názvem katastrálního území a parcelním číslem. Pokud se jedná o katastrální území se dvojí číselnou řadou parcel (jednou pro stavební a jednou pro pozemkové parcely) a na listu vlastnictví je před parcelním číslem pozemku uvedena zkratka „st.“, uveďte parcelní číslo včetně této zkratky. Informace o tom, zda jsou pozemky v daném katastrálním území vedeny v jedné nebo ve dvou číselných řadách, je uvedena v záhlaví každé stránky výpisu z katastru nemovitostí. 4. Je-li jednotka vymezena v právu stavby, jehož součástí je budova, označte právo stavby jeho účelem (typem stavby, která má být na jeho základě zřízena, resp. již zřízena byla) a údaji o pozemcích, ke kterým se vztahuje. Tyto pozemky označte názvem katastrálního území a parcelním číslem. Pokud se jedná o katastrální území se dvojí číselnou řadou parcel (jednou pro stavební a jednou pro pozemkové parcely) a na listu vlastnictví je před parcelním číslem pozemku uvedena zkratka „st.“, uveďte parcelní číslo včetně této zkratky. Informace o tom, zda jsou pozemky v daném katastrálním území vedeny v jedné nebo ve dvou číselných řadách, je uvedena v záhlaví každé stránky výpisu z katastru nemovitostí.

Rád bych se vrátil k režimu smluv, u kterých dojde ke změně dodatkem smlouvy. Mám za to, že dodatkem smlouvy smluvní strany projevují vůli sjednat svá práva a povinnosti ve znění původní smlouvy s výjimkou změny nebo odchylky vyjádřené v dodatku. Tento projev vůle je učiněn v roce 2014 a v takovém případě se přikláním k názoru, že smlouva se překlopí pod režim NOZ. Jako příklad z minulosti uvedu problematiku souběhů, kdy po přijetí § 66d obchodního zákoníku stačilo k původním neplatným anebo nicotným smlouvám uzavřít dodatek.

Tato otázka mě také trápí, nikoliv však u zrušení spoluvlastnictví, ale u vypořádání SJM, tj. podle jaké právní úpravy se bude vypořádávat SJM, když návrh na vypořádání byl podán před 2014. Odpověď v obou případech by však měla být stejná (snad). Z praxe uvádím případ, kdy při soudním jednání o vypořádání SJM v roce 2014 (řízení zahájeno 2013), soud rozhodoval dle staré úpravy. Nic jsem nenamítala, hodilo se mi to. Řeším však opačný případ, kdy by se mi hodil použít NOZ. Mám připravené tyto argumenty pro aplikaci NOZ: SJM (stejně tak i spoluvlastnictví) spadá pod kategorii věcných práv (SJM možná nyní pod kategorii rodinného práva). Pokud tedy v přechodných ustanoveních není uvedena výjimka z obecného pravidla 3028/2, řídí se NOZ právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, tj. i vypořádání SJM nebo spoluvlastnictví. Bohužel mám i argumenty pro aplikaci SOZ, zejména právo na legitimní očekávání.

No právě to jsem myslel. Navíc nesdílím názor, že se „služeb“ nejdou úroky. Příslušenství ke všemu a poplatek ke službám, ale charakterem obdobně, jako smluvní pokuta.