Petr Zima

Články

Terminologické a jiné problémy nuceného přechodu akcií – k § 390 ZOK

Terminologické nejasnosti právní úpravy nuceného přechodu účastnických cenných papírů spočívají v používání různých nejasných pojmů, navíc odlišných od dosavadní praxe. Podle § 390 odst. 1 se vlastníci účastnických cenných papírů (akcií) mohou po squeeze-outu domáhat práva na dorovnání. V odst. 3 se ale uvádí dovolání se práva na dorovnání. Podle odst. 3 pak soudní rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění, je pro hlavního akcionáře závazné co do základu přiznaného práva i vůči ostatním vlastníkům účastnických cenných papírů. Tedy máme zde dva různé pojmy: „právo na dorovnání“ a „právo na jinou výši protiplnění“, dále máme možnost „domáhat se“ práva na dorovnání, právo „dovolávat se“ práva na dorovnání a soud může „přiznat právo“ na dorovnání. Předpokládejme, že racionální zákonodárce by měl důvod pro odlišení, z důvodové zprávy ani z textu však důvody použití různých výrazů nejsou patrné. Nově je nutné právo na dorovnání uplatnit v první fázi v prekluzivní lhůtě nejprve u hlavního akcionáře, avšak nikoliv před splatností protiplnění. Je však iluzorní si myslet, že by jakýkoliv hlavní akcionář jednající z pozice moci dobrovolně něco doplácel, protože akcie si bez jakéhokoliv jednání o smlouvě jednoduše přivlastní; právní úprava klade do cesty menšinovým akcionářům usilujícím o jinou výši protiplnění značné překážky; dosavadní zkušenosti s právem výkupu představu dobrovolného doplacení nepodporují. Jde o zbytečné ustanovení. Zcela by postačila předžalobní upomínka. Problémy se lhůtami pro uplatnění pak případně komentuje JUDr. Šuk u Nejvyššího soudu (in Štenglová a spol., Komentář k ZOK, 1. vydání 2013, C. H. Beck, str. 588, pozn. 8.) Dosavadní právní úprava § 183k používala trochu jiný termín a to právo „požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění“. Toto právo soudy vykládaly jako právo na to, aby soud určil výši protiplnění na jednu akcii, aniž by bylo nutné žalovat na plnění (viz rozhodnutí NS sp. zn. 29 Cdo 4712/2007). Podle ZOK je možné žalovat až po splatnosti protiplnění, zatímco dosud bylo možné žalovat již od okamžiku obdržení pozvánky na valnou hromadu. Těžko říci, zda to má znamenat změnu v dosavadní praxi; v textu zákona ani v důvodové zprávě se o něčem takovém nehovoří. JUDr. Šuk se domnívá, že se musí žalovat na plnění (op. cit. str. 590 pozn. č. 17) avšak jinde připouští, že „k uplatnění práva není nutné, aby vytěsněný akcionář přesně specifikoval, kolik mu má hlavní akcionář doplatit …; postačí, že poskytnuté protiplnění považuje za nepřiměřené a požaduje doplacení rozdílu“ (op. cit. str. 588 pozn. 7). Tedy i ze samotného komentáře vyzařuje určitá nejistota o tom, jak při podání žaloby postupovat. Pojem „dorovnání“ podle dosavadní judikatury k přeměnám společností předpokládá (na rozdíl od právních úprav zemí se stejnou právní kulturou) typ žaloby na plnění. Pojem použitý v § 390 odstavci 3, tj. pojem „přiznání práva na jinou výši protiplnění“, ale může nasvědčovat něčemu jinému než je žaloba na plnění. O „výši protiplnění“ se totiž hovoří před tím v této souvislosti již v § 376 odst. 1, podle něhož „vlastníci účastnických cenných papírů mají právo na přiměřené protiplnění v penězích, jehož výši určí valná hromada“. Zde je ale nutné si uvědomit zásadní věc. Valná hromada nevyčísluje výši protiplnění jmenovitě každému z akcionářů kumulativně podle počtu jeho akcií, ale stanoví ji obecně tak, že ji určí částkou protiplnění na jednu akcii. Jestliže tedy má pak soud podle § 390 odst. 3 přiznat právo na jinou (než valnou hromadou stanovenou) výši protiplnění, znamená to, že by to měl vyjádřit také částkou na jednu akcii. Přiznání práva na jinou výši protiplnění na jednu akcii nelze vyjádřit jinak než určovacím výrokem. V každém případě toto vše zvyšuje nejistotu žalobce, jak má vlastně žalovat. Zmatení různých pojmů má za následek nejistotu ohledně volby typu žaloby, jak ukázal případ ustanovení § 220p i § 183k obchodního zákoníku. K procesním problémům Důvodová zpráva k § 390 ZOK uvádí: „*Nově je však posílena ochrana minoritních akcionářů*, zejména v otázkách přezkumu výše protiplnění a celý proces je výslovně označen za „přechod“. ……… Zákon také nezavádí zvýšenou procesní ochranu, resp. regulaci po vzoru německého práva, nikoliv však proto, že by ji odmítal, ale proto, že reguluje hmotné právo a nikoliv procesní – věcně by taková úprava tedy měla být obsažena v kodexu civilního procesu.“ Tedy zákonodárce přislíbil speciální procesní úpravu. Tato slibovaná speciální úprava se ale nepromítla do procesních předpisů doprovázejících NOZ a ZOK. Do zákona o zvláštních řízeních soudních tyto spory nebyly zařazeny, ačkoliv se jedná o zcela specifický druh řízení (viz např. německý Spruchverfahren nebo speciální ustanovení rakouského akciového zákona nebo class actions v USA). Podřízením žaloby o dorovnání občanskému soudnímu řádu byla pozice menšinových investorů ještě více ztížena. V novele o. s. ř. doznal změnu § 120 odst. 2 o. s. ř., z něhož byla vypuštěna povinnost soudu v podobných případech provést dokazování i bez důkazního návrhu z moci úřední. To je ovšem posun oproti dosavadní úpravě i judikatuře soudů, která vícekrát zdůrazňovala význam povinnosti soudu provést v těchto případech důkazy i bez návrhu podle § 120 odst. 2 o. s. ř. (v dosavadním zněn). Toto ustanovení je však od 1. ledna 2014 změněno tak, že soud již nemusí, ale pouze může provést důkazy nad návrhy účastníků řízení. Jak říká kolega Kramařík: „I autoři rekodifikace jsou jen lidé, kteří nemohli všechny důsledky svého konání domyslet.“ Typickým případem nedomyšlení důsledků je otázka důkazního břemene v řízeních podle § 390 ZOK. V tomto ustanovení není důkazní břemeno ohledně správné výše dorovnání upraveno a tedy lze aplikovat ustanovení § 4 ZOK, podle něhož „dává-li ZOK společníkovi obchodní korporace možnost domáhat se za ni nebo proti ní nějakého práva, nese povinná osoba důkazní břemeno o tom, že se protiprávního jednání nedopustila, ledaže soud rozhodne, že to po ní nelze spravedlivě požadovat. To platí obdobně, dovolává-li se společník nebo bývalý společník po jiném společníkovi dorovnání, obdobného plnění nebo úhrady újmy tehdy, došlo-li k ukončení jeho postavení v obchodní korporaci nebo mu byla způsobena újma v souvislosti s jeho postavením v obchodní korporaci …“. Nicméně i když tento jiný společník (zpravidla hlavní akcionář) své důkazní břemeno o tom, že dorovnání stanovil správně, neunese, neřeší to otázku, jaká bude správná výše protiplnění či dorovnání a kdo ji má prokazovat. Zde by tedy měl soud postupovat podle § 120 odst. 2 o. s. ř., i když takovou povinnost provádět důkazy z moci úřední nemá, má jen oprávnění. Dalším problematickým ustanovením je ustanovení § 390 odst. 4, které se týká úschovy. Podle něj hlavní akcionář ve lhůtě určené soudem splní dorovnání vůči všem vlastníkům účastnických cenných papírů do soudní úschovy a soud společně s rozhodnutím podle odstavce 2 věty první vyvěsí na své úřední desce také výzvu vlastníkům účastnických cenných papírů, aby se u něj o dorovnání přihlásili. …… Účelně vynaložené náklady spojené s plněním do soudní úschovy se hradí z prostředků složených v úschově“ [rozuměj z prostředků uložených tam pro menšinové akcionáře]. To je v rozporu s principem, že dlužník nese náklady úhrady dluhu, i když dr. Šuk to s odvoláním na § 183c o. s. ř. v komentáři vykládá jinak, tj. že by náklady úschovy měl dodat hlavní akcionář nad rámec složeného dorovnání. Výslovné znění § 390 odst. 4 však ukládá hradit náklady z prostředků složených v úschově. Tedy další nejistota. Nedostatkem řízení podle § 390 ZOK je také neférové rozložení nákladů řízení, které je úplně jiné, než v jiných zemích. Jak uvádí např. důvodová zpráva Německého spolkového sněmu ze dne 29. 1. 2003, (Tisk 15/371) k návrhu zákona o novém uspořádání nalézacího řízení v právu obchodních společností (Spruchverfahren), „soudní poplatky (odst. 1 a 2) musí být zpravidla nadále hrazeny odpůrcem [rozuměj většinovým akcionářem]. Jinak by bylo nalézací řízení ve většině případů osobám oprávněným k podání návrhu prakticky znemožněno. Zachována má být ale možnost odlišného rozhodnutí z důvodů spravedlnosti v případě zneužití práva či podobného. K tomuto se v judikatuře vyvinula odpovídající praxe. Také náklady společného zástupce musí nést odpůrce (§ 6 odst.2). Neexistuje důvod pro to, aby byl navrhovatel zatěžován náklady na ochranu zájmů jiných osob oprávněných k návrhu……..“ . U nás je tomu přesně naopak. Soud nejprve vynutí jakýsi nekvalifikovaný odhad výše protiplnění, vynásobí to počtem kusů akcií žalobce a z toho vyměří menšinovému akcionáři, který byl připraven o své akcie, soudní poplatek. Menšinoví akcionáři, kteří se dovolali práva na dorovnání mohou požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, avšak na rozdíl od německé úpravy musí právě oni hradit soudní poplatek a až následně mohou požadovat jeho úhradu od hlavního akcionáře, případně z úschovy. Řízení o dorovnání (o přezkoumání výše protiplnění) je řízením s účinky erga omnes. Běžné sporné řízení takové účinky nemá. Podle dosavadní judikatury k právu výkupu a k převodu jmění soud není vázán návrhem, co do výše. Toto v běžném sporném řízení dle možné není. Proto by bylo vhodné zařadit tento druh řízení spíše do zákona o zvláštních řízeních soudních nebo je podřídit zcela specifické úpravě jako jinde ve střední Evropě (Spruchverfah­rengesetz). Klasické sporné řízení vedené podle o. s. ř. je pro řízení podle § 390 ZOK zjevně nevhodné. Určitou šancí pro nastolení spravedlivé rovnováhy mezi účastníky sporu může být zavedení řízení o skupinových žalobách, které by se vztahovalo i na akcionářské spory nebo tato specifika přezkumných řízení upravit v zákoně o zvláštních řízeních soudních. Zcela nepochybně by ale tuto problematickou situaci vyřešilo převzetí standardní středoevropské právní úpravy, tak jak je známá z Německa a Rakouska. Tato úprava zásadně přesouvá náklady soudního řízení na bedra hlavního akcionáře, dále upravuje institut společného zástupce ostatních (nežalujících) akcionářů a důsledně upravuje zveřejňování informacích o soudním sporu a jeho vyústění.
06/01/2014 / Petr Zima 0

Komentáře

Diskuze u článků

Žádné diskuzní příspěvky v článcích

Diskuze u komentařů

Poslední diskuze ke komentářům

NOZ § 1169: RE: Kolize s § 1208

Dobrý den, souhlas osob oprávněných z věcného práva (tedy typicky banky jako zástavního věřitele)…
28/03/2018 / Martin Volejnik

NOZ § 1180: Náklady na opravu terasy jako výlučně užívané společné části…

Podle mého názoru je to otázka skloubení povinnosti vlastníka jednotky udržovat výlučně užívanou…
15/05/2017 / Ondřej Obrtlík

NOZ § 1138: Týká se 1126 a násl

Dobrý den Lenko, domnívám se, že v tomto případě se jedná o souvislost s §1126 a násl. tudíž celé…
07/02/2017 / Pavel Kosař

Poslední komentáře

NOZ § 2374: Dodatečná odměna

Právo na dodatečnou odměnu vzniká nejen poskytovateli licence, ale i zaměstnanci, který vytvořil autorské dílo ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního nebo služebního vztahu a…
08/10/2019 / Hana Císlerová 0

NOZ § 1259: Konfesorní a negatorní žaloba-římské právo

V rámci ochrany služebnosti římské právo umožňovalo využít několik nástrojů, především pak právě věcné žaloby. V pramenech se lze setkat především se třemi základními žalobami na ochranu služebností…
07/04/2018 / Petr Bělovský 0

NOZ § 1012: Římskoprávní pojetí vlastnictví

Římské právo chápe vlastnictví jako neomezené právní panství nad věcí, které však ve skutečnosti bylo právem běžně omezováno, a to již od nejstarších dob. Podobně, jako je tomu i dnes. Výkon…
28/03/2018 / Petr Bělovský 0

Poslední diskuze k článkům

Právo stavby v NOZ: Zánik (zrušení) práva stavby

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co přesně je třeba učinit ke zrušení práva stavby v této situaci:…
12/07/2018 / Petr Barák

Právo stavby v NOZ: RE: obsah práva stavby

Dobrý den, můj názor je takový, že jestliže podstata práva stavby spočívá v oprávnění, mít na…
20/04/2016 / Ondřej Obrtlík

Právo stavby v NOZ: obsah práva stavby

Dobrý den. chtěla bych se zeptat, zda jsou některé nemovité věci vyloučené z práva stavby. Příklad…
06/04/2016 / Helena Bystřická

Nejnovější judikatura

NOZ § 1987: Rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích 6 C 150/2015

6C 150/2015 **POHLEDÁVKA NEJISTÁ ČI NEURČITÁ NENÍ ZPŮSOBILÁ K ZAPOČTENÍ Pokud žalovaná na pohledávku žalobkyně z titulu neplacení pojistného ze smlouvy o sdruženém pojištění vozidla, kterou…
11/08/2017 / Martin Sztefek 0

NOZ § 165: 29 Cdo 396/2016 – jmenování opatrovníka

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele JUDr. Ing.…
05/02/2017 / Tomáš Král 0

NOZ § 501: NS 32 Cdo 3051/2014 - K pojmu hromadná věc

Výňatky z rozhodnutí Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle nichž Ing. V. U. jako zhotovitel uzavřel dne 26. 4. 2011 s žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo (dále též jen „smlouva o dílo“),…
27/09/2016 / Jiří Remeš 0

Feedback