Postoupení pohledávky

Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1879 až 1887

0
30/09/2017 / Admin tým

Křížové odkazy

0
(1)

Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

(2)

Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1879 až 1887

0
30/09/2017 / Admin tým

Křížové odkazy

0
(1)

Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje.

(2)

Nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1879 až 1887

0

Na důsledky porušení zákazu pacta de non cedendo podle NOZ existují rozporné názory. V tomto komentáři shrnuji dosavadní názory a argumenty podporující závěr o jeho účinku erga omnes.

JUDr. Jiří Handlar v beckovském komentáři k § 580 NOZ (Handlar, J. in Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2083) říká, že postoupení pohledávky přes smluvený zákaz postoupení činí převod absolutně neplatným pro nemožnost plnění. Opírá to o specifickou kogentní povahu některých norem, které jsou v daném případě „přímo určeny k tomu, aby autonomní vůli účastníků konkrétním způsobem omezily a vyloučily ze soukromoprávní dispozice určitá práva či určité způsoby nakládání s nimi (srov. např. zakázaná ujednání u zástavního práva podle § 1315, zákazy jednostranného započtení podle § 1987 a 1988, omezení postupitelnosti pohledávky podle § 1881, zakázaná ujednání u smlouvy o obchodním zastoupení podle § 2519 odst. 1 apod.). Je-li provedeno právní jednání v rozporu se zákazem, který je přímo určen k omezení autonomní vůle jednajícího (jednajících), je třeba dospět k závěru, že neplatnost takového právního jednání, a to neplatnost absolutní, vyplývá vždy ze smyslu a účelu porušeného zákona (k tomu srov. názor Salače, že soukromoprávní normy, které omezují privátní autonomii, nepředstavují vůbec zákonné zákazy, ale meze možností vázat se právními úkony, proto „úkony překračující tyto meze jsou právně nemožné (sféra res extra commercium), takové úkony nejsou neplatné, ale nicotné ve vlastním slova smyslu, protože jako takové nemohou vzniknout [Salač, J. Rozpor s dobrými mravy a jeho následky v civilním právu. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 209–210].“

Tento názor by konvenoval s dosavadní judikaturou k podobně znějícímu § 525 SOZ, zejména s rozsudkem NS 29 Odo 882/2005 (Rc 27/2007), byť z jiného důvodu. Nejvyšší soud u porušení zákazu postoupení příznačně dovozoval absolutní neplatnost pro porušení zákona: „Smlouva o postoupení pohledávky uzavřená v rozporu s ustanovením § 525 obč. zák. je absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. … Postupník, jemuž věřitel postoupil svou pohledávku i přes zákaz dohodnutý s dlužníkem, není chráněn ani v případě, že jednal v dobré víře a o tomto zákazu nevěděl.“

I blízké právní řády však posuzují otázku podobně. Smluvní zákaz postoupení podle § 399 BGB a (podle názoru části rakouské jurisprudence) i podle § 1393 ABGB rovněž působí vůči třetím osobám, (von Bar, Clive, Schulte-Nölke zde, s. 1055, Rasche zde, s. 135 – 136). Tento argument vyznívá obzvláště silně při srovnání dikce § 1881 NOZ s § 399 BGB: „Pohledávku nelze postoupit, pokud nelze plnit jiné osobě než původnímu dlužníkovi bez toho, aniž by nastala změna v obsahu nebo pokud je postoupení vyloučeno dohodou s dlužníkem,“ (Eine Forderung kann nicht abgetreten werden, wenn die Leistung an einen anderen als den ursprünglichen Gläubiger nicht ohne Veränderung ihres Inhalts erfolgen kann oder wenn die Abtretung durch Vereinbarung mit dem Schuldner ausgeschlossen ist.). Z unifikačních snah lze jmenovat i čl. 121 odst. 1 CEC (zde).

Pro úplnost odkazuji na opačný názor JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Milana Hulmáka vyjádřeného v beckovském komentáři k § 1761 a § 1881 NOZ, který je podpořen i ekonomickými argumenty. Podle uvedených autorů smysl a účel § 1881 nevyžaduje neplatnost, a to ani relativní neplatnost, a takový zákaz působí jen mezi stranami.

Je to tedy otevřená a přitom tak důležitá otázka a rád bych k ní tímto otevřel diskusi.

Pokud (ne)souhlasíte s účinky zákazu postoupení i vůči třetím osobám, ať již s následky absolutní nebo relativní neplatnosti, prosím neváhejte (dis)likovat nebo ještě lépe komentovat tento příspěvek a příspěvek shrnující také protiargumenty zde.

Diskuze
[1] Jiří Remeš / 12. 11. 2014 / Nejspíše relativní neplatnost

Domnívám se, že názor o účinku zákazu postoupení erga omnes je správný. Sankcí by za to však neměla být absolutní neplatnost ale relativní.

Relativní neplatnost v případě smluveného zákazu postoupení dovodil Nejvyšší soud už v rozsudku 23 Cdo 1888/2007 ze září 2009. V něm soud dovodil, že postup phledávky přes smluvený zákaz je neplatný pro rozpor se zákonem podle § 39 SOZ. Tato neplatnost neplatnost byla nicméně dána na ochranu jen některého účastníka, tj. dlužníka. Proto soud dovodil jen relativní neplatnost podle § 267 ObchZ.

Uvedený judikát tedy omezil závěr „sbírkového“ rozsudku R 27/2007 o absolutní neplatnosti na občanskoprávní úpravu, v obchodním právu platila neplatnost relativní. Domnívám se, že tohoto závěru bychom se měli přidržet i v NOZ, který úpravu (relativní) neplatnosti převzal právě z obchodního zákoníku.

Závěr o relativní neplatnosti podporuje také prof. Eliáš v článku Některé otázky související s postoupením pohledávky, publikovaném ve sborníku z Karlovarských právních dní 2014. Absolutní neplatnost je podle něj možná jen v opravdu výjimečných případech, které v praxi nebudo časté.

Relativní neplatnost navazuje také na prvorepublikovou judikaturu, návrh o.z. z roku 1937 a domnívám se, že odpovídá také řešení, které se u podobných případů dovozuje v Německu (§ 399 BGB).

09/10/2014 / Jiří Remeš

Argumenty pro účinky zákazu…

2
30/09/2017 / Admin tým

Křížové odkazy

0

Právní věta

Smlouva o postoupení pohledávek uzavřená v rozporu s § 525 odst. 2 obč. zák. je v rozporu se zákonem a je neplatná. Účastník, na jehož ochranu je neplatnost stanovena, se však této neplatnosti musí dovolat podle § 267 obch. zák.

Text rozhodnutí

23 Cdo 1888/2007

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně P. S. T., s. r. o., v likvidaci, zastoupené Mgr. P. K., advokátem, proti žalované K. Č. r. v. o. s., zastoupené Mgr. Ing. I. K., advokátem, o zaplacení částky 1,510.409,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 Cm 126/2003–331, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 6 Cmo 272/2006–361, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2006, č. j. 6 Cmo 272/2006–361, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. března 2006, č. j. 5 Cm 126/2003–331, řízení co do částky 40.017,60 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok pod bodem I) a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1,470.392,30 Kč s úrokem z prodlení ve výroku specifikovaným a nahradit jí náklady řízení (výrok pod bodem II). Vrchní soud v Praze k odvolání žalované shora označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích pod bodem II potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).

Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud prvního stupně, totiž že společnost C., a. s., dodala žalované na základě Dohody o rámcových podmínkách uzavřené dne 13. 9. 2002 (jejíž přílohou byly Všeobecné nákupní a obchodní podmínky žalované) zboží (šlo celkem o jedenáct dodávek), jehož ceny (vyúčtované příslušnými fakturami) žalovaná ve sjednané lhůta nezaplatila. C., a. s., dopisem ze dne 20. 1. 2003 doručeným žalované dne 24. 1. 2003 od uvedené dohody odstoupila a pohledávky vůči žalované smlouvou ze dne 17. 2. 2003 postoupila žalobkyni, což téhož dne žalované oznámila. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně (jenž byl v tomto směru vázán jeho právním názorem vysloveným v předchozím kasačním rozhodnutí) dovodil, že ujednání bodu 2.8 Všeobecných nákupních a obchodních podmínek (o právu objednatele provádět zadržení a započtení plateb) je neplatné a žalovaná prodlením s placením svých závazků podstatným způsobem porušila smlouvu. Odstoupení od smlouvy (od dohody o rámcových podmínkách) posoudil jako platné a uzavřel, že v jeho důsledku zanikla práva a povinnosti stran z této smlouvy, nic tedy nebránilo společnosti C., a. s., předmětné pohledávky postoupit, neboť zánikem smlouvy již neplatila blokace podle čl. 2.7 smlouvy (dodacích podmínek). Podle mínění odvolacího soudu není totiž toto ujednání takovým ustanovením smlouvy, jež by mělo podle ustanovení § 351 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) trvat i po ukončení smlouvy, a mezi účastníky smlouvy takové omezení pro případ postoupení pohledávky dohodnuto nebylo. Odvolací soud dále shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaná neprokázala vznik práva na smluvní pokutu, kterou hodlala úkonem ze dne 11. 12. 2002 započíst proti pohledávce žalobkyně, a pohledávku započtenou dne 9. 4. 2003 započíst proti pohledávce společnosti C., a. s., nemohla, neboť ta již byla postoupena žalobkyni. Postup soudu prvního stupně, pokud nevyslechl svědky navržené žalovanou, odvolací soud vadným neshledal.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a jehož důvodnost spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. ] a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. ].

Žalovaná zpochybnila správnost závěru odvolacího soudu o aktivní věcné legitimaci žalobkyně, založeného na posouzení, podle jejího mínění chybného, že

  1. postoupení pohledávek na žalobkyni nebránila dohoda žalované se společností C., a. s., neboť dohoda, že věřitel je oprávněn postupovat pohledávky vůči dlužníkovi třetím osobám pouze na základě písemné dohody s dlužníkem, není ustanovením, které má podle § 351 odst. 1 obch. zák. trvat i po ukončení smlouvy,
  2. dohoda, že objednatel je oprávněn provádět započtení a zadržení plateb dodavateli, je neplatná a žalovaná se dostala do prodlení, takže C., a. s., platně odstoupila od smlouvy,
  3. je možno z důvodu prodlení odstoupit nejen od konkrétní individuální smlouvy, jíž se prodlení týká, nýbrž i od smlouvy rámcové, na jejímž základě je individuální smlouva uzavřena,
  4. smlouvu o postoupení pohledávek uzavřela za společnost C., a. s., osoba oprávněná jednat jejím jménem a tato smlouva není neurčitá.

Žalovaná dále namítla, že způsoby, podmínky a důvody zrušení smlouvy byly sjednány v dohodě o rámcových podmínkách, a to úplným výčtem, použití dispozitivního ustanovení § 345 a násl. obch. zák. je tedy vyloučeno. Argumentovala též [a podle obsahu tím uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat vadnost skutkových zjištění a závěrů], že žalobkyně neprokázala, zda a kdy nastala splatnost kupní ceny, a není tedy správný závěr o prodlení s její úhradou. Žalobkyně podle jejího názoru neprokázala ani to, že předmětná pohledávka byla poté, co ji C., a. s., postoupila faktoringové společnosti, postoupena zpět. Postoupení nebylo žalované oznámeno, resp. prokázáno. Vady řízení žalovaná spatřovala v tom, že rozsudky soudů nižších stupňů jsou nepřezkoumatelné, neboť se nevypořádaly s jejími námitkami, že odvolací soud porušil zásadu dvojinstančnosti, jestliže aplikoval ustanovení § 351 obch. zák., aniž se touto otázkou zabýval soud prvního stupně, a že nebyl proveden navržený důkaz výslechem svědků.

Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Dovolání pak ještě doplnila podáním ze dne 14. 3. 2008, k němu však nelze přihlížet, neboť jsou v něm tvrzeny nové skutečnosti, jejichž uplatnění v dovolání brání ustanovení § 241a odst. 4 o. s. ř.

Žalobkyně se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila s právním posouzením věci odvolacím soudem a námitky žalované stran vad řízení označila za účelové.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb., Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v čl. II. uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. června 2009.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné.

Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř. V posuzované věci jde o případ, na který pamatuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně byl rozsudkem v pořadí druhým a bylo jím rozhodnuto jinak (opačně) než předchozím rozsudkem (rozsudkem ze dne 31. září 2004, č. j. 5 Cm 126/2003–68) proto, že soud prvního stupně byl (v zásadní otázce platnosti Všeobecných nákupních a obchodních podmínek žalované v bodě 2.8) vázán právním názorem vyjádřeným v kasačním rozhodnutí odvolacího soudu (v usnesení ze dne 24. července 2005, sp. zn. 6 Cmo 474/2004–91). Dovolání tedy přípustné je.

Podle ustanovení § 242 o. s. ř. dovolací soud přezkoumává rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (odstavec 1). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (odstavec 3).

Nejvyšší soud proto přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsa přitom v zásadě vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatelka obsahově vymezila, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle ustanovení § 273 obch. zák. část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené (odstavec 1). Odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek uvedených v odstavci 1 (odstavec 2).

Předmětná Dohoda o rámcových podmínkách je nejen podle svého označení, ale zejména podle svého obsahu tzv. rámcovou smlouvou. Jde o nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 269 odst. 2 obch. zák., která nezakládá závazkový vztah; pohledávky a závazky smluvních stran z ní nevznikají. Význam rámcových smluv spočívá v tom, že strany tam, kde předpokládají dlouhodobější obchodní vztah, stanoví jejich prostřednictvím základní pravidla, jimž budou podléhat všechny konkrétní (tzv. realizační) smlouvy na jejich základě v budoucnu uzavřené, nebude-li v té či oné realizační smlouvě ujednáno jinak. Takto smluvená základní pravidla pak nejsou ničím jiným než oněmi jinými (jinými než všeobecnými) obchodními podmínkami, upravenými v ustanovení § 273 odst. 1 obch. zák.

O takovou situaci jde též v posuzované věci. Předmětná Dohoda o rámcových podmínkách určovala, že kupní smlouvy mezi stranami v budoucnu uzavřené budou podléhat režimu obchodních podmínek stanovených v této dohodě a ve Všeobecných nákupních a obchodních podmínkách žalované z 1. 4. 2000. Při vzniku kupní smlouvy uzavřené na jejím základě se tedy tam, kde strany neujednaly jinak, staly tyto obchodní podmínky součástí smluvního ujednání; tvoří (spoluvytvářejí) obsah té či oné konkrétní kupní smlouvy.

Odstoupení od samotné rámcové smlouvy se nedotýká kupních smluv na jejím základě již uzavřených; jeho účinky se tedy nevztahují ani na tu část obsahu těchto smluv, jež byla určena odkazem na obchodní podmínky. Skutečnost, že C., a. s., odstoupila též od těchto kupních smluv, žalobkyně netvrdila, ba naopak na nich (na jejich závaznosti) žalobu založila, domáhá-li se uspokojení z nich plynoucích nároků na zaplacení kupních cen za dodané zboží. V posuzované věci se tak ustanovení § 351 odst. 1, věty druhé, obch. zák. vůbec neuplatní.

Ta část obsahu příslušných kupních smluv, kterou tvoří ustanovení článku 2.7 Všeobecných nákupních a obchodních podmínek žalované, tedy nebyla odstoupením od rámcové smlouvy dotčena a společnost C., a. s., nadále zavazovala. Uzavřela-li tedy tato společnost s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek vůči žalované „z titulu realizace zboží“ (z titulu nároku na zaplacení kupních cen) z těchto kupních smluv, aniž se na tomto postupu písemně dohodla s žalovanou (srov. čl. 2.7 obchodních podmínek), je smlouva o postoupení v rozporu s ustanovením § 525 odst. 2 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.), podle něhož nelze postoupit pohledávku, jestliže by postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem. Svým obsahem tak odporuje zákonu a je proto podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatná, přičemž žalovaná, na jejíž ochranu byla v tomto případě neplatnost stanovena, se této neplatnosti ve smyslu ustanovení § 267 odst. 1, věty první, obch. zák. dovolala (nejpozději v řízení před soudem prvního stupně – srov. odůvodnění odporu proti platebního rozkazu na č. l. 12 spisu).

Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů nevyplývá, že by žalobkyně měla nabýt předmětné pohledávky vůči žalované jiným způsobem, a skutkový stav věci se nemůže v dovolacím řízení měnit (srov. § 241a odst. 4 o. s. ř.). Je-li neplatná smlouva o postoupení, na níž žalobkyně zakládá svou aktivní legitimaci ve věci, a žalobkyně tedy na jejím základě předmětné pohledávky nenabyla (nestala se ve vztahu k nim věřitelem žalované), pak je bez dalšího opodstatněn závěr, že žalobkyně věcně legitimována není.

Za těchto okolností by bylo procesně neekonomické zabývat se ostatními dovolacími námitkami; jejich posouzení by na výsledku dovolacího řízení nemohlo ničeho změnit.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 2, část věty za středníkem, o. s. ř. zrušil a věc podle ustanovení § 243b odst. 3, věty první, o. s. ř. vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

V dalším řízení je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, část věty první za středníkem, a § 226 odst. 1 o. s. ř.).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. září 2009

JUDr. Zdeněk D e s

předseda senátu

Zatím žádné diskuzní příspěvky
(1)

Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

(2)

Postoupil-li postupitel tutéž pohledávku několika osobám, je vůči dlužníkovi účinné to postoupení, o němž se dlužník dozvěděl nejdříve.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1879 až 1887

0
30/09/2017 / Admin tým

Křížové odkazy

0
18/08/2017 / Admin Tým

§ 416 BGB – zdroj inspirace

0

Postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1879 až 1887

0
(1)

Dlužníku zůstávají i po postoupení zachovány námitky proti pohledávce, které měl v době postoupení. Své vzájemné pohledávky vůči postupiteli může dlužník namítat i vůči postupníkovi, i když v době postoupení ještě nebyly splatné; musí však své pohledávky postupníkovi oznámit bez zbytečného odkladu poté, co se o postoupení dozvěděl.

(2)

Jestliže však dlužník proti poctivému postupníkovi uznal pohledávku jako pravou, je povinen jej uspokojit jako svého věřitele.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1879 až 1887

0
30/09/2017 / Admin tým

Křížové odkazy

0
19/08/2013 / EDT./ RED 10

Pohledávka

0
(1)

Byla-li pohledávka postoupena za úplatu, odpovídá postupitel postupníkovi až do výše přijaté úplaty s úroky za to, že pohledávka v době postoupení trvala, a ručí za její dobytnost. To neplatí, pokud postupník věděl, že pohledávka je budoucí, nejistá nebo nedobytná.

(2)

Postupitel neodpovídá za dobytnost postoupené pohledávky, stala-li se nedobytnou až po postoupení buď náhodou, anebo nedopatřením postupníka. Nedopatření lze postupníku přičíst zejména tehdy, pokud nevymáhá pohledávku bez zbytečného odkladu poté, co se stala splatnou nebo odloží-li splatnost pohledávky.

(3)

Jinak platí o právech a povinnostech postupitele a postupníka přiměřeně ustanovení § 1914 až 1925; vadu pohledávky však musí postupník u postupitele vytknout bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl a měl zjistit.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1879 až 1887

0
02/02/2014 / Václav Vlk

Ručení postupitele za dobytnost…

3
30/09/2017 / Admin tým

Křížové odkazy

0
(1)

Na žádost postupníka může postupitel vymáhat postoupenou pohledávku svým jménem na účet postupníka; bylo-li postoupení pohledávky dlužníkovi již oznámeno nebo prokázáno, může postupitel pohledávku vymáhat, pokud prokáže souhlas postupníka a pokud postupník pohledávku sám nevymáhá.

(2)

Vymáhá-li postupitel pohledávku, může dlužník namítat proti ní své vzájemné pohledávky, jež má vůči postupiteli, nikoliv však pohledávky, jež má vůči postupníkovi.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1879 až 1887

0

Postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1879 až 1887

0
30/09/2017 / Admin tým

Křížové odkazy

0

Poslední diskuze ke komentářům

NOZ § 1169: RE: Kolize s § 1208

Dobrý den, souhlas osob oprávněných z věcného práva (tedy typicky banky jako zástavního věřitele)…
28/03/2018 / Martin Volejnik

NOZ § 1180: Náklady na opravu terasy jako výlučně užívané společné části…

Podle mého názoru je to otázka skloubení povinnosti vlastníka jednotky udržovat výlučně užívanou…
15/05/2017 / Ondřej Obrtlík

NOZ § 1138: Týká se 1126 a násl

Dobrý den Lenko, domnívám se, že v tomto případě se jedná o souvislost s §1126 a násl. tudíž celé…
07/02/2017 / Pavel Kosař

Poslední komentáře

NOZ § 1259: Konfesorní a negatorní žaloba-římské právo

V rámci ochrany služebnosti římské právo umožňovalo využít několik nástrojů, především pak právě věcné žaloby. V pramenech se lze setkat především se třemi základními žalobami na ochranu služebností…
07/04/2018 / Petr Bělovský 0

NOZ § 1012: Římskoprávní pojetí vlastnictví

Římské právo chápe vlastnictví jako neomezené právní panství nad věcí, které však ve skutečnosti bylo právem běžně omezováno, a to již od nejstarších dob. Podobně, jako je tomu i dnes. Výkon…
28/03/2018 / Petr Bělovský 0

NOZ § 1123: Omezení spoluvlastníka-římské právo

Římské právo reflektuje omezení spoluvlastníka, které vyplývá logicky z chápání spoluvlastnického podílu jako specifického objektu práv. Spoluvlastník tedy nemůže svým jednáním zasáhnout do práv…
28/03/2018 / Petr Bělovský 0

Poslední diskuze k článkům

Právo stavby v NOZ: Zánik (zrušení) práva stavby

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co přesně je třeba učinit ke zrušení práva stavby v této situaci:…
12/07/2018 / Petr Barák

Právo stavby v NOZ: RE: obsah práva stavby

Dobrý den, můj názor je takový, že jestliže podstata práva stavby spočívá v oprávnění, mít na…
20/04/2016 / Ondřej Obrtlík

Právo stavby v NOZ: obsah práva stavby

Dobrý den. chtěla bych se zeptat, zda jsou některé nemovité věci vyloučené z práva stavby. Příklad…
06/04/2016 / Helena Bystřická

Nejnovější judikatura

NOZ § 1987: Rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích 6 C 150/2015

6C 150/2015 **POHLEDÁVKA NEJISTÁ ČI NEURČITÁ NENÍ ZPŮSOBILÁ K ZAPOČTENÍ Pokud žalovaná na pohledávku žalobkyně z titulu neplacení pojistného ze smlouvy o sdruženém pojištění vozidla, kterou…
11/08/2017 / Martin Sztefek 0

NOZ § 165: 29 Cdo 396/2016 – jmenování opatrovníka

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele JUDr. Ing.…
05/02/2017 / Tomáš Král 0

NOZ § 501: NS 32 Cdo 3051/2014 - K pojmu hromadná věc

Výňatky z rozhodnutí Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle nichž Ing. V. U. jako zhotovitel uzavřel dne 26. 4. 2011 s žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo (dále též jen „smlouva o dílo“),…
27/09/2016 / Jiří Remeš 0

Feedback