Stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1981

0

Odpovídá zásadě autonomie vůle, že se obligačně vázané strany mohou zbavit práv a zprostit povinností ze závazku tím, že si to ujednají.

Zatím žádné diskuzní příspěvky
04/03/2015 / Admin Tým

Křížové odkazy

0

Započtení

(1)

Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

(2)

Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1982 až 1991

0
13/05/2014 / Patrik Müller

Nová formulace podmínek…

0
19/09/2016 / Admin Tým

Křížové odkazy

0

K prohlášení o započtení učiněném pod podmínkou nebo s doložením času se nepřihlíží.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1982 až 1991

0
(1)

Dluží-li dlužník společně a nerozdílně s jinými, může proti věřiteli započíst pohledávku svého spoludlužníka jen do výše podílu spoludlužníka na společném dluhu.

(2)

Dlužník věřitelů oprávněných společně a nerozdílně může vůči některému ze spoluvěřitelů započíst to, co mu spoluvěřitel dluží, jen do výše jeho podílu na společné pohledávce.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1982 až 1991

0

Návrh ustanovení o započtení (kompenzaci) vychází z platné právní úpravy v občanském a obchodním zákoníku, ale zohledňuje také některé standardní úpravy kontinentálního typu, zejména rakouskou, německou a québeckou.

Ve shodě s klasickým pojetím institutu se rozlišuje kompenzace nutná a kompenzace provedená na základě ujednání stran. Pokud jde o kompenzaci ujednanou stranami, návrh nepřebírá ustanovení § 581 odst. 3 platného občanského zákoníku, podle něhož lze (vyjma pohledávky výživného pro nezletilé) započítat jakékoli pohledávky, dohodnou-li se o tom strany, neboť již z dispozitivní povahy zákonných ustanovení vyplývá právo stran dospět k ujednáním odchylným od zákona. Proto se návrh omezuje na zákaz ujednání o kompenzaci proti pohledávce výživného pro nezletilou osobu a porušení tohoto zákazu stíhá neplatnosti ujednání.

V úpravě započtení, k němuž dochází z vůle jedné strany závazkového vztahu, se zachovává dosavadní koncepce občanskoprávní a obchodněprávní úpravy. Ve shodě se všemi evropskými úpravami i s tradicí římského práva se vychází z pojetí, že k jednostrannému započtení lze přistoupit jen při střetu splatných pohledávek, je-li plnění stejného druhu, a že k zániku započítávaných pohledávek dochází – v tom rozsahu, v jakém se kryjí – zpětně k okamžiku, kdy se pohledávky staly započitatelnými. Navrhuje se však připustit výjimka pro případ, kdy věřitel odložil dlužníkovi čas plnění na jeho žádost a bezúplatně, protože v takovém případě nelze věřiteli klást k tíži její dobročinnost. Návrh, ve shodě s jeho celkovou koncepcí, nevylučuje započtení proti pohledávkám z deliktu, jak to činí např. německé právo (§ 393 BGB) a právní řády některých jiných států. Jediná výjimka, která se navrhuje upravit, se přejímá z § 581 odst. 1 platného občanského zákoníku ohledně náhrady újmy způsobené na zdraví.

Doplněno je zvláštní pravidlo o započtení v případě solidárních závazků; vzorem je čl. 1678 CCQ. Po vzoru německé úpravy (§ 391 BGB) se navrhuje ustanovení o důsledcích započtení v případě, že pohledávka a protipohledávka mají být uspokojeny v různých místech.

Navrhuje se převzít z platného občanského zákoníku standardní pravidlo, že k započtení nejsou způsobilé naturální pohledávky. Výjimka, kterou pro zvláštní případy zná obchodní zákoník ohledně promlčených pohledávek, se recipuje do obecné úpravy jako obecně použitelné pravidlo. Nově se, v souladu se standardními úpravami, navrhuje výslovně stanovit, že jednostranně nelze započíst ani pohledávky nejisté nebo neurčité, neboť započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoli vyvolání nejasností a následných sporů. Vzhledem k tomu, že některé právní řády berou v úvahu skutečnost, že nominální hodnota pohledávky a její skutečná hodnota se liší, a proto podmiňují započitatelnost pohledávek i jejich likviditou, bylo zvažováno, zda obdobnou podmínku nepřevzít i do našeho práva. Výsledek odborných diskusí však toto řešení nepodpořil: proto návrh setrvává na středoevropském standardu a otázku likvidity pohledávek výslovně neřeší.

Zatím žádné diskuzní příspěvky
19/09/2016 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
19/08/2017 / Admin Tým

Čl. 1678 quebeckého CC – zdroj…

0

Ten, kdo vede pro druhou stranu účet, může započíst peněžní prostředky na něm uložené na úhradu vzájemné pohledávky vzniklé na základě smlouvy o účtu.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1982 až 1991

0
19/08/2017 / Admin Tým

§ 361 ObchZ – zdroj inspirace

0

Byla-li pohledávka postupně převedena na několik osob, může dlužník použít k započtení jen pohledávku, kterou měl v době převodu vůči prvnímu věřiteli, a pohledávku, kterou má vůči poslednímu věřiteli.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1982 až 1991

0
19/08/2017 / Admin Tým

§ 363 ObchZ – zdroj inspirace

0
(1)

K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

(2)

Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1982 až 1991

0

Jaká pohledávka se bude považovat za nejistou nebo neurčitou? Bude „nejistá“ například každá (soudně nepřiznaná) pohledávka na náhradu škody?

Diskuze
[1] Robert Pelikán / 23. 9. 2013 /

Ano, přesně to je smyslem ustanovení. Cílem je, aby započtení nesloužilo k oslabení práva věřitele z pohledávky (obrana „započtením“ uměle vykonstruované pohledávky a s tím spojené procesní komplikace), ale skutečně jen k usnadnění platebního styku.

Ad Nejistá a a neurčitá pohledávka. Pokud by byla za nejistou a neurčitou pohledávku považována kažná pohledávka, která není pravomocně soudem přiznána, postrádal by první odstavec § 1987 zcela význam. Myslím, že postačí, aby tato pohledávka byla uplatnitelná před soudem. Tím se ale dostáváme k dalšímu problému, který s tímto souvisí. Před soudem lze uplatnit totiž cokoliv, i když to nakonec nebude přiznáno (mám na mysli tzv. frivolní žaloby nebo se může stát soud posoudí jinak hodnotu pohledávky). Asi to nepůjde nikdy říci dopředu, k okamžiku započtení a rozhodnutí o způsobilosti (tedy jistotě a určitosti) započtené pohledávyk zůstane na soudu.

[3] Robert Pelikán / 30. 9. 2013 / reakce na: [2] / RE:

Ale ne, nejde o to, jestli je nebo může být ta pohledávka rozporovaná, to může ýt opravdu každá. Jde o to, jestli je, objektivně nahíženo, (dostatečně) jistá a určitá. Tak typicky dodal-li jsem zboží za smluvenou cenu a nebyly reklamovány vady, mám jistou a určitou pohledávku ve smyslu tohoto ustanovení. Naboural-li mi někdo auto, takže možná odpovídá za škodu nejasné výše, pohledávka k započtení způsobilá není.

Problém je v tom, co to je tzv. objektivní náhled a tedy způsobilost k započtení. Dále, dostatečná jistota o způsobilosti pohledávky k započtení na základě tzv. objektivního náhledu se nekryje s podmínou „možností uplatnit u soudu“. U té náhrady škody, bude-li její výše doložena znaleckým posudkem nebo účtem z opravny, budeme asi těžko tvrdit, že pohledávka nebude způsobilá k započtení. Obávám se toho, aby se v nějakém komentáři neobjevilo, že žádný nárok na náhradu škody není způsobilý k započtení.

[5] Robert Pelikán / 2. 10. 2013 / reakce na: [4] / RE:

Rozlišujte první a druhý odstavec. Způsobilost uplatnit u soudu, tj. vymahatelnost, značí, že jde o pohledávku splatnou a nepromlčenou (a nejde o naturální obligaci). To je odstavec 1. Odstavec dva přidává další podmínky, nesmí jít o poheldávku nejistou nebo neurčitou. Pohledávka na náhradu škody skutečně až na naprosté výjimky nebude způsobilá k započtení, neboť bude neurčitá, často i nejistá.

Proč by měla pohledávka na náhradu škody být automaticky nejistá? Vezměme si příklad: Servisu dlužím za opravu auta 10 000 Kč. Servis mi ale při předváděcí jízdě po skončení opravy auto zcela zničí (škoda v intervalu 100 000 Kč až 200 000 Kč, jejíž přesná výše se v případě sporu zjistí – řekněme až provedením důkazu znaleckým posudkem). Bylo by přeci absurdní, abych musel platit 10 000 Kč za opravu (případně úroky z prodlení, když nezaplatím), když mám proti servisu mnohonásobně vyšší pohledávku, byť dosud neznámé výše. V takovém případě by mělo být možné započíst jistou část z jinak nejisté (nebo lépe řečeno dosud nezjištěné) pohledávky.

Otázka tedy je, zda se vztahuje požadavek nikoliv nejistoty a neurčitosti jen na pohledávku, kterou započítávám, nebo i na pohledávku, proti které započítávám. Domnívám se, že by šlo toto ustanovení vykládat tak, že se to pravidlo uplatní jen ohledně pohledávky toho, kdo právně jedná. Proč bránit zániku nejisté či neurčité pohledávky svého dlužníka… Pokud bych měl pochybnosti o její výši alespoň v té části, ve které provádím zápočet, tak jej přece nebudu činit.

Za nejisou nebo neurčitou pohledávku lze označil takovou, k jejímuž uplatnění u soudu se vyžaduje intenzivnější než obvyklé (a) zkoumání skutkového stavu; nebo (b) právní hodnocení. Pokud by tedy uplatnění určité pohledávky např. vyžadovalo zpracování znaleckého posudku, půjde nejspíš o pohledávku nejistou (co do svého základu) nebo neurčitou (co do své výše). Obdobně u pohledávky, na jejíž právní základ objektivně existují sporné názory či dokonce rozporná judikatura. Protože se jedná o pravidlo, které mělo být spíše obsaženo v právu procesním a v autorském týmu jsme se shodli na jeho dispozitivnosti, připustili jsme v tomto vzorovém dokumentu https://www.obczan.cz/files/files/36 odchylku (tj. započtení nejistých nebo neurčitých pohledávek), avšak pouze do okamžiku zahájení případného sporu.

Zatím žádné diskuzní příspěvky
19/08/2017 / Admin Tým

§ 581 odst. 2 SOZ – zdroj…

0
11/08/2017 / Martin Sztefek

Rozhodnutí Okresního soudu v…

0
(1)

Zakazuje se započtení proti pohledávce výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný.

(2)

Zakazuje se započtení proti pohledávce na náhradu újmy způsobené na zdraví, ledaže se jedná o vzájemnou pohledávku na náhradu téhož druhu.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1982 až 1991

0

§ 13 NOZ (Zásada právní ochrany), § 30 NOZ (Zletilost), § 31 NOZ (Nezletilý)

§ 144a zákoníku práce (Omezení započtení mzdy/platu)

§ 276 an. OSŘ (Základní nepostižitelná částka)

Zatím žádné diskuzní příspěvky
19/08/2017 / Admin Tým

§ 581 odst. 1 SOZ – zdroj…

0
13/03/2017 / Admin Tým

Původní znění před novelou č.…

0
(1)

Promlčení pohledávky započtení nebrání, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

(2)

Odsunul-li věřitel k dlužníkově žádosti čas plnění bezúplatně, může svoji pohledávku přesto započíst po uplynutí času, kdy měl dlužník plnit původně.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1982 až 1991

0

Návrh ustanovení o započtení (kompenzaci) vychází z platné právní úpravy v občanském a obchodním zákoníku, ale zohledňuje také některé standardní úpravy kontinentálního typu, zejména rakouskou, německou a québeckou.

Ve shodě s klasickým pojetím institutu se rozlišuje kompenzace nutná a kompenzace provedená na základě ujednání stran. Pokud jde o kompenzaci ujednanou stranami, návrh nepřebírá ustanovení § 581 odst. 3 platného občanského zákoníku, podle něhož lze (vyjma pohledávky výživného pro nezletilé) započítat jakékoli pohledávky, dohodnou-li se o tom strany, neboť již z dispozitivní povahy zákonných ustanovení vyplývá právo stran dospět k ujednáním odchylným od zákona. Proto se návrh omezuje na zákaz ujednání o kompenzaci proti pohledávce výživného pro nezletilou osobu a porušení tohoto zákazu stíhá neplatnosti ujednání.

V úpravě započtení, k němuž dochází z vůle jedné strany závazkového vztahu, se zachovává dosavadní koncepce občanskoprávní a obchodněprávní úpravy. Ve shodě se všemi evropskými úpravami i s tradicí římského práva se vychází z pojetí, že k jednostrannému započtení lze přistoupit jen při střetu splatných pohledávek, je-li plnění stejného druhu, a že k zániku započítávaných pohledávek dochází – v tom rozsahu, v jakém se kryjí – zpětně k okamžiku, kdy se pohledávky staly započitatelnými. Navrhuje se však připustit výjimka pro případ, kdy věřitel odložil dlužníkovi čas plnění na jeho žádost a bezúplatně, protože v takovém případě nelze věřiteli klást k tíži její dobročinnost. Návrh, ve shodě s jeho celkovou koncepcí, nevylučuje započtení proti pohledávkám z deliktu, jak to činí např. německé právo (§ 393 BGB) a právní řády některých jiných států. Jediná výjimka, která se navrhuje upravit, se přejímá z § 581 odst. 1 platného občanského zákoníku ohledně náhrady újmy způsobené na zdraví.

Doplněno je zvláštní pravidlo o započtení v případě solidárních závazků; vzorem je čl. 1678 CCQ. Po vzoru německé úpravy (§ 391 BGB) se navrhuje ustanovení o důsledcích započtení v případě, že pohledávka a protipohledávka mají být uspokojeny v různých místech.

Navrhuje se převzít z platného občanského zákoníku standardní pravidlo, že k započtení nejsou způsobilé naturální pohledávky. Výjimka, kterou pro zvláštní případy zná obchodní zákoník ohledně promlčených pohledávek, se recipuje do obecné úpravy jako obecně použitelné pravidlo. Nově se, v souladu se standardními úpravami, navrhuje výslovně stanovit, že jednostranně nelze započíst ani pohledávky nejisté nebo neurčité, neboť započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoli vyvolání nejasností a následných sporů. Vzhledem k tomu, že některé právní řády berou v úvahu skutečnost, že nominální hodnota pohledávky a její skutečná hodnota se liší, a proto podmiňují započitatelnost pohledávek i jejich likviditou, bylo zvažováno, zda obdobnou podmínku nepřevzít i do našeho práva. Výsledek odborných diskusí však toto řešení nepodpořil: proto návrh setrvává na středoevropském standardu a otázku likvidity pohledávek výslovně neřeší.

Zatím žádné diskuzní příspěvky
19/08/2017 / Admin Tým

§ 358 ObchZ – zdroj inspirace

0

Má-li být každá pohledávka uspokojena v jiném místě, nebrání to započtení, ale strana, vůči níž bylo takto započteno, má právo na náhradu škody vzniklé jí tím, že plnění na určeném místě nezíská, nebo že na určeném místě nemůže plnit.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1982 až 1991

0
19/08/2017 / Admin Tým

§ 391 BGB – zdroj inspirace

0

Zákaz započtení pohledávky prohlášením jedné ze stran nebrání stranám, aby si započtení ujednaly; k ujednání o započtení proti pohledávce výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný, se však nepřihlíží.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1982 až 1991

0

Ujednají-li si strany, že jedna z nich může závazek zrušit zaplacením odstupného, ruší se závazek zaplacením odstupného obdobně jako při odstoupení od smlouvy. Právo zrušit závazek zaplacením odstupného však nemá strana, která již, byť i jen zčásti, plnění druhé strany přijala nebo druhé straně sama plnila.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1992

0
19/08/2017 / Admin Tým

§ 355 ObchZ – zdroj inspirace

0

Splynutí

(1)

Splyne-li jakýmkoli způsobem právo s povinností v jedné osobě, zaniknou právo i povinnost, nestanoví-li zákon jinak.

(2)

Splyne-li právo věřitele s povinností toho, kdo závazek zajišťuje, nezaniká tím hlavní dluh.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1993 a 1994

0
19/08/2017 / Admin Tým

§ 584 SOZ – zdroj inspirace

0

Splynutím práva věřitele a povinnosti jednoho z dlužníků zavázaných společně a nerozdílně zaniká dluh do výše odpovídající podílu tohoto spoludlužníka. Splynutím povinnosti dlužníka a práva jednoho z věřitelů oprávněných společně a nerozdílně zaniká pohledávka do výše odpovídající podílu tohoto spoluvěřitele.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1993 a 1994

0

Návrh úpravy splynutí (konfuse) odpovídá § 584 dosavadního občanského zákoníku, přičemž je stávající úprava doplněna o zvláštní ustanovení o důsledcích splynutí v případě solidárních závazků.

Zatím žádné diskuzní příspěvky
28/11/2014 / Jiří Remeš

Rozpor s § 1878 NOZ

0
28/11/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
28/11/2014 / Admin Tým

Čl. 1301 Code Civil - zdroj…

0

Prominutí dluhu

(1)

Promine-li věřitel dlužníku dluh, má se za to, že dlužník s prominutím dluhu souhlasí, pokud neprojevil bez zbytečného odkladu nesouhlas výslovně nebo plněním dluhu.

(2)

K prominutí dluhu dojde i v případě, že věřitel vydá dlužníku kvitanci nebo mu vrátí dlužní úpis, aniž dluh splnil; vydá-li věřitel kvitanci nebo vrátí-li dlužní úpis na celý dluh jednomu ze spoludlužníků, má se za to, že věřitel prominul dluh všem spoludlužníkům.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1995 až 1997

0
(1)

Promine-li věřitel dluh jednomu z dlužníků zavázaných společně a nerozdílně, má prominutí dluhu účinky vůči ostatním spoludlužníkům v rozsahu podílu toho spoludlužníka, který byl ze závazku propuštěn.

(2)

Promine-li dlužníku dluh jeden z věřitelů oprávněných společně a nerozdílně, zbavuje to dlužníka dluhu v rozsahu podílu tohoto spoluvěřitele.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1995 až 1997

0

Zatím platná úprava prominutí dluhu v § 574 občanského zákoníku je zjednodušující a bezvýhradným požadavkem písemné formy dohody o prominutí dluhu příliš rigorózní. Z toho důvodu se navrhuje úprava vstřícnější praktické potřebě po vzoru některých úprav zahraničních. Osnova se inspiruje zejména zákoníkem Québecu (čl. 1687 an.).

Zatím žádné diskuzní příspěvky
19/08/2017 / Admin Tým

Čl. 1690 quebeckého CC – zdroj…

0

Promine-li věřitel povinnost tomu, kdo dluh zajišťuje, nemá prominutí účinky vůči hlavnímu dluhu. Propustí-li však věřitel ze závazku jednoho ze spoluručitelů, zůstávají ostatním spoluručitelům zachovány námitky, které mohl uplatnit spoluručitel, jehož povinnost byla prominuta.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1995 až 1997

0

Výpověď

(1)

Závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon.

(2)

Je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Lze-li však závazek vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1998 až 2000

0
20/11/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
(1)

Zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo zavazuje-li alespoň jednu stranu takovou činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem.

(2)

Zavázala-li se strana zdržet se určité činnosti a je-li z povahy závazku zřejmé, že povinnost není časově omezena, ustanovení odstavce 1 se nepoužije.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1998 až 2000

0

Dobrý den, rád bych znal váš názor na problematiku možné výpovědi smlouvy o úvěru dle NOZ, kterou zmínil ve svém článku v Právním rádci JUDr. Petr Čech, LL.M., Ph.D. (Čech, P.: Úvěr, úrok a spol. aneb kam se poděla půjčka?, Právní rádce, 2012, č. 9, s. 18 – 19). Podstatou této problematiky je vypuštění ustanovení § 500 odst. 2 ObchZ v úpravě úvěru NOZ. Předmětné ustanovení ObchZ zní: „Nestanoví-li smlouva jinou výpovědní lhůtu, může poskytnutí úvěru vypovědět dlužník s okamžitou účinností a věřitel ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena dlužníku.“ Toto ustanovení se uplatní v případě, že ve smlouvě není stanovena lhůta pro uplatnění dlužníkova nároku na poskytnutí peněžních prostředků. NOZ takovéto speciální ustanovení o možnosti výpovědi smlouvy o úvěru neobsahuje. Dle názoru JUDr. Petra Čecha se tak uplatní předmětné obecné ustanovení § 1999 odst. 1 NOZ. Dle mého názoru je však použití tohoto ustanovení na smlouvu o úvěru (před vyplacením peněžních prostředků) velmi problematické, protože se v něm hovoří o smlouvě na dobu neurčitou, která zavazuje alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti (resp. strpět takovou činnost). Poskytnutí úvěru však dle mého není nepřetržitá nebo opakovaná činnost a navíc smlouva o úvěru sice nemusí mít stanovenou lhůtu k uplatnění dlužníkova nároku na poskytnutí peněžních prostředků, ale může mít stanovenou lhůtu pro jejich vrácení, a tak je otázka, zda by se stále jednalo pojmově o smlouvu na dobu neurčitou? Pokud bychom připustili, že takováto smlouva o úvěru je smlouvou na dobu neurčitou s nepřetržitým či opakovaným plněním, vyvstává další otázka, zda by bylo možné tuto smlouvu vypovědět i po poskytnutí peněžních prostředků (což ObchZ neumožňuje)? Dle mého názoru by se toto ustanovení vůbec na smlouvu o úvěru nemělo aplikovat, z čehož vyplývá, že NOZ neumožňuje smlouvu o úvěru vypovědět ani před ani po poskytnutí peněžních prostředků.

Zatím žádné diskuzní příspěvky
(1)

Byla-li smlouva bez vážného důvodu uzavřena na dobu určitou tak, že zavazuje člověka na dobu jeho života, anebo že zavazuje kohokoli na dobu delší než deset let, lze se po uplynutí deseti let od vzniku závazku domáhat jeho zrušení. Soud závazek zruší i tehdy, pokud se okolnosti, z nichž strany zřejmě vycházely při vzniku závazku, změnily do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou dále vázána.

(2)

Vzdá-li se strana předem práva domáhat se zrušení závazku, nepřihlíží se k tomu. To neplatí, je-li zavázanou stranou právnická osoba.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1998 až 2000

0

Z dosavadní úpravy se přejímá institut výpovědi, doplňuje se však o zvláštní ustanovení, chránící před tzv. šněrovacími úmluvami zavazující smluvní stranu po neúměrně dlouhou dobu.

Zatím žádné diskuzní příspěvky
12/05/2014 / Roman Kramařík

Započítávání doby uplynulé do…

0

Druhá věta tohoto ustanovení nabízí minimálně dvě zajímavé interpretační otázky.

Zaprvé není jasné, co znamená spojení „i tehdy“ ve větě druhé. Z formulace není zřejmé, zda soud může zrušit závazek pro změnu okolností pouze po uplynutí deseti let, nebo i bez dodržení této doby. T. Kindl v komentáři od nakl. Wolters Kluwer tvrdí, že podmínka uplynutí deseti let není nutná. Šilhán v beckovském komentáři zastává spíše opačný názoru, byť nevyhraněně.

Druhou otázkou je vztah věty druhé k úpravě tzv. hardshipu v § 1765 a násl. NOZ. Není zřejmé, zda dvojí úprava nároků vyplývající ze změny okolností je legislativní nedopatření, či jaké jsou případné rozdíly v aplikaci obou úprav, pokud je souběžná aplikace možná.

Šilhán v beckovském komentáři připouští „styčné plochy“ s tím, že § 2000 je obecnější než úprava tzv. hardshipu. Podle autora bude § 2000 využitelnější spíše u dlouhodobějších závazků, neboť po uplynutí deseti let už nebude potřeba dovozovat hrubý nepoměr, ale postačí změna okolností v kombinaci s (ne)rozumným požadavkem na závaznost smlouvy.

Uvedené ustanovení má doznat legislativních změn. Připravovaná velká novela má zkoumanou druhou větu zcela zrušit.

Zatím žádné diskuzní příspěvky

Odstoupení od smlouvy

Od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 2001 až 2005

2
20/08/2013 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
(1)

Poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

(2)

Strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 2001 až 2005

2

Osnova vychází se návrhu ustanovení o odstoupení od smlouvy inspiruje pojetím obsaženém v platném obchodním zákoníku, bere však zřetel i na standardní zahraniční úpravy. Návrh respektuje autonomii vůle stran, bere však v úvahu i racionální vyznění normativní úpravy, šetřícího jistotu smluvních stran a bránícího neúčelnému zmaření smlouvy bez racionálního podkladu.

Diskuze
[1] Jindřich Belling / 28. 1. 2015 / opožděné odstoupení

Dosavadní úprava dle Obch zák. byla v tomto směru vcelku přehledná: Nevyužije-li věřitel svého práva odstoupit bez zbytečného odkladu, „přeřadí“ se příčina odstoupení mezi nepodstatně, a věřitel může odstoupit teprve poté, co marně uplynula jím dodatečně určená přiměřená lhůta pro splnění příslušné povinnosti. Zakončení druhého odstavce"..,nebrání jí to odstoupit od smlouvy později s odkazem na obdobné jednání druhé strany", jakoby tuto vcelku logickou úpravu prolamovalo, přestože komentář ubezpečuje, že chce zabránit „neúčelnému zmaření smlouvy bez racionálního podkladu“.
Situace, kdy poté, kdy ve smluvním vztahu vznikla situace, že bylo možno do smlouvy odstoupit, avšak strany pokračují ve spolupráci, bývá docela častá. Dosavadní úprava pro tento případ zjednávala stranám jistotu trvání právního vztahu. Nová právní úprava však jakoby tuto jistotu zrušila.

[2] Petr Kavan / 5. 2. 2015 / reakce na: [1] / RE: opožděné odstoupení

Váš komentář se patří vyjevit spíše než k § 2001 k § 2003. Nicméně to je jen technika.
„Neúčelné zmaření smlouvy bez racionálního podkladu“ podle mého názoru žádné prolamování logické úpravy neznamená.
Zákon míří na případy, kdy se lze dovolat jednání druhé strany srovnatelného s důvodem odstoupení, který měla k dispozici první strana. Jinak řečeno, pokud mohu od smlouvy odstoupit a neučiním-li tak bez zbytečného odkladu, mohu tak učinit kdykoli (během trvání smlouvy), pokud mi svědčí obdobné jednání druhé strany. Jestliže jsem mohl odstoupit např. od smlouvy o dílo proto, že druhá strana (zhotovitel) porušila své povinnosti (např. proto, že se ocitla v prodlení a nedodržela závazné ustanovení smlouvy), mohu odstoupit (jako objednatel) i tehdy, pokud druhá strana (zhotovitel) své povinnosti nadále neplní a je v prodlení se zhotovením díla.
Zkrátka: „obdobným jednáním“ je myšleno jednání, jímž i druhá strana porušuje podstatně své smluvní povinnosti (nedodrží termín zhotovení díla apod.) a toto porušení povinností trvá.
Podle mého názoru jde o možnost zachovat právo odstoupení i tehdy, pokud druhá strana – porušujíce podstatně svou povinnost – v tomto porušení povinnosti setrvává. Jiný význam toto ustanovení normativně nemá- sleduje možnost odstoupení pro případ, kdy porušení (podstatné) je porušením trvalým a jen proto, že není dodržena lhůta bez zbytečného odkladu, se možnost odstoupení „zablokuje“. Pokud někdo něco neplní, a to trvale, mohu odstoupit od smlouvy, aniž bych dodržel lhůtu „bez zbytečného odkladu“.

19/08/2017 / Admin Tým

§ 345 odst. 2 ObchZ – zdroj…

0
(1)

Jakmile strana oprávněná odstoupit od smlouvy oznámí druhé straně, že od smlouvy odstupuje, nebo že na smlouvě setrvává, nemůže volbu již sama změnit.

(2)

Mohla-li strana odstoupit od smlouvy pro podstatné porušení smluvní povinnosti a nevyužila své právo, nebrání jí to odstoupit od smlouvy později s odkazem na obdobné jednání druhé strany.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 2001 až 2005

2
20/11/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
(1)

Odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

(2)

Plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Nemá-li však částečné plnění pro věřitele význam, může věřitel od smlouvy odstoupit ohledně celého plnění.

(3)

Zavazuje-li smlouva dlužníka k nepřetržité či opakované činnosti nebo k postupnému dílčímu plnění, může věřitel od smlouvy odstoupit jen s účinky do budoucna. To neplatí, nemají-li již přijatá dílčí plnění sama o sobě pro věřitele význam.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 2001 až 2005

2
30/07/2014 / Pavlína Komedová

Stavba na pozemku, který má být…

0
(1)

Odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře.

(2)

Odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 2001 až 2005

2

Následná nemožnost plnění

(1)

Stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.

(2)

Nemožnost plnění prokazuje dlužník.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 2006 až 2008

0
19/08/2017 / Admin Tým

§ 575 odst. 1 a 2 SOZ – zdroj…

0
19/08/2017 / Admin Tým

§ 352 ObchZ – zdroj inspirace

0

Při nemožnosti pouhé části plnění zanikne závazek v celém rozsahu, plyne-li z povahy závazku nebo z účelu smlouvy, který byl stranám při uzavření smlouvy znám, že plnění zbytku nemá pro věřitele význam. Není-li tomu tak, zaniká závazek jen co do této části.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 2006 až 2008

0
19/08/2017 / Admin Tým

§ 575 odst. 3 SOZ – zdroj…

0

Neoznámí-li dlužník věřiteli, že se splnění dluhu stalo nemožným, bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozvěděl nebo dozvědět musel, nahradí věřiteli škodu vzniklou tím, že věřitel nebyl o nemožnosti plnění včas vyrozuměn.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 2006 až 2008

0
19/08/2017 / Admin Tým

§ 577 odst. 1 SOZ – zdroj…

0
(1)

Smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem.

(2)

Smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 2009

0
19/08/2017 / Admin Tým

§ 579 SOZ – zdroj inspirace

0

Poslední diskuze ke komentářům

NOZ § 1169: RE: Kolize s § 1208

Dobrý den, souhlas osob oprávněných z věcného práva (tedy typicky banky jako zástavního věřitele)…
28/03/2018 / Martin Volejnik

NOZ § 1180: Náklady na opravu terasy jako výlučně užívané společné části…

Podle mého názoru je to otázka skloubení povinnosti vlastníka jednotky udržovat výlučně užívanou…
15/05/2017 / Ondřej Obrtlík

NOZ § 1138: Týká se 1126 a násl

Dobrý den Lenko, domnívám se, že v tomto případě se jedná o souvislost s §1126 a násl. tudíž celé…
07/02/2017 / Pavel Kosař

Poslední komentáře

NOZ § 2374: Dodatečná odměna

Právo na dodatečnou odměnu vzniká nejen poskytovateli licence, ale i zaměstnanci, který vytvořil autorské dílo ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního nebo služebního vztahu a…
08/10/2019 / Hana Císlerová 0

NOZ § 1259: Konfesorní a negatorní žaloba-římské právo

V rámci ochrany služebnosti římské právo umožňovalo využít několik nástrojů, především pak právě věcné žaloby. V pramenech se lze setkat především se třemi základními žalobami na ochranu služebností…
07/04/2018 / Petr Bělovský 0

NOZ § 1012: Římskoprávní pojetí vlastnictví

Římské právo chápe vlastnictví jako neomezené právní panství nad věcí, které však ve skutečnosti bylo právem běžně omezováno, a to již od nejstarších dob. Podobně, jako je tomu i dnes. Výkon…
28/03/2018 / Petr Bělovský 0

Poslední diskuze k článkům

Právo stavby v NOZ: Zánik (zrušení) práva stavby

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co přesně je třeba učinit ke zrušení práva stavby v této situaci:…
12/07/2018 / Petr Barák

Právo stavby v NOZ: RE: obsah práva stavby

Dobrý den, můj názor je takový, že jestliže podstata práva stavby spočívá v oprávnění, mít na…
20/04/2016 / Ondřej Obrtlík

Právo stavby v NOZ: obsah práva stavby

Dobrý den. chtěla bych se zeptat, zda jsou některé nemovité věci vyloučené z práva stavby. Příklad…
06/04/2016 / Helena Bystřická

Nejnovější judikatura

NOZ § 1987: Rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích 6 C 150/2015

6C 150/2015 **POHLEDÁVKA NEJISTÁ ČI NEURČITÁ NENÍ ZPŮSOBILÁ K ZAPOČTENÍ Pokud žalovaná na pohledávku žalobkyně z titulu neplacení pojistného ze smlouvy o sdruženém pojištění vozidla, kterou…
11/08/2017 / Martin Sztefek 0

NOZ § 165: 29 Cdo 396/2016 – jmenování opatrovníka

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele JUDr. Ing.…
05/02/2017 / Tomáš Král 0

NOZ § 501: NS 32 Cdo 3051/2014 - K pojmu hromadná věc

Výňatky z rozhodnutí Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle nichž Ing. V. U. jako zhotovitel uzavřel dne 26. 4. 2011 s žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo (dále též jen „smlouva o dílo“),…
27/09/2016 / Jiří Remeš 0

Feedback