Právo vypovědět závazek se nepromlčuje. Jedná se o tzv. utvářecí (chcete-li konstitutivní) oprávnění, jemuž neodpovídá žádný dluh na druhé straně (logicky se tak nemůže uplatnit promlčení, chybí-li základní důsledek promlčení – ztráta nároku, protože toto právo nárokem vybaveno není). Stejně známe třeba tzv. měkké povinnosti, které na druhé straně nemají žádnou pohledávku (např. povinnost prohlédnout si kupovanou věc). Bohužel, u nás v tom máme docela bordel (viz judikatura k promlčení práva odstoupit od smlouvy, která též vede k absurdním závěrům).
Pokud jde konkrétně o ten § 2393, výslovně se stanoví, že „je splatnost závislá na vypovězení smlouvy“ (je to chybné vyjádření, správně by mělo jít o vypovězení závazku ze smlouvy). Tudíž opravdu platí, že dokud věřitel nevypoví, není dluh splatný a nezačne běžet promlčecí lhůta. Odklon od judikatury to tedy je, protože již nelze paušálně říci, že splatnost mohla nastat hned následující den po vzniku závazku. I když jsou naše soudy kreativní, těžko mohou ignorovat výpovědní dobu (i když by přišly s tím, že vnutí věřiteli, že přeci mohl dát výpověď hned následující den a je hloupý, že to neudělal) :D
Komentáře
Důvodová zpráva k § 2390 až 2394
0 0 0§ 657 SOZ - zdroj inspirace
0 0 0