Oddíl 6 [Zápůjčka ]

Právo vypovědět závazek se nepromlčuje. Jedná se o tzv. utvářecí (chcete-li konstitutivní) oprávnění, jemuž neodpovídá žádný dluh na druhé straně (logicky se tak nemůže uplatnit promlčení, chybí-li základní důsledek promlčení – ztráta nároku, protože toto právo nárokem vybaveno není). Stejně známe třeba tzv. měkké povinnosti, které na druhé straně nemají žádnou pohledávku (např. povinnost prohlédnout si kupovanou věc). Bohužel, u nás v tom máme docela bordel (viz judikatura k promlčení práva odstoupit od smlouvy, která též vede k absurdním závěrům).

Pokud jde konkrétně o ten § 2393, výslovně se stanoví, že „je splatnost závislá na vypovězení smlouvy“ (je to chybné vyjádření, správně by mělo jít o vypovězení závazku ze smlouvy). Tudíž opravdu platí, že dokud věřitel nevypoví, není dluh splatný a nezačne běžet promlčecí lhůta. Odklon od judikatury to tedy je, protože již nelze paušálně říci, že splatnost mohla nastat hned následující den po vzniku závazku. I když jsou naše soudy kreativní, těžko mohou ignorovat výpovědní dobu (i když by přišly s tím, že vnutí věřiteli, že přeci mohl dát výpověď hned následující den a je hloupý, že to neudělal) :D

Děkuji za reakci. Vaší argumentaci rozumím. Časem uvidíme, co na to ony soudy:).

Znamená to tedy, že se nepromlčuje ani právo vznést námitku relativní neplatnosti? To je pokud vím taky tzv. kreační oprávnění.

Problém vyřešen.
„Proto pro počátek běhu obecné promlčecí doby je tedy rozhodným den, který následuje po okamžiku, kdy nastalo actio nata, a nikoli den, kdy nastala splatnost dluhu v důsledku výpovědi. Přijetí opačného názoru by znamenalo nepřípustné posunutí počátku běhu promlčecí doby (ve zřejmém rozporu s účelem institutu promlčení) prakticky na neomezenou dobu v situaci, kdy právo podat výpověď smlouvy o zápůjčce sjednané bez dohody o okamžiku splatnosti se nepromlčuje.“

rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3037/2019, ze dne 28. 11. 2019