(1)
To, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno
z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen
„společné jmění“). To neplatí, zanikne-li společné jmění za
trvání manželství na základě zákona.
(2)
Společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu,
anebo režimu založenému rozhodnutím soudu.
(1)
Součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo
čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou
toho, co
- slouží osobní potřebě jednoho z manželů,
- nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce
při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil
jiný úmysl,
- nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých
přirozených právech,
- nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho
výlučnému vlastnictví,
- nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu
svého výhradního majetku.
(2)
Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně
jednomu z manželů.
(3)
Součástí společného jmění je také podíl manžela v obchodní
společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství
společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud
jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle odstavce 1 jeho
výlučné vlastnictví. Nabytí podílu nezakládá účast druhého manžela
na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev.
Součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání
manželství, ledaže
- se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to
v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo
- je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom
jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.
(1)
O nabytí a pozbytí jednotlivých součástí společného jmění platí
obecná ustanovení tohoto zákona.
(2)
Částky výdělku, platu, mzdy, zisku a jiných hodnot z pracovní a jiné
výdělečné činnosti se stávají součástí společného jmění
v okamžiku, kdy manžel, který se o jejich získání přičinil, nabyl
možnost s nimi nakládat.
(3)
Pohledávky z výhradního majetku jen jednoho z manželů, které se mají
stát součástí společného jmění, se součástí společného jmění
stávají dnem splatnosti.
Není-li v této části zákona stanoveno jinak, použijí se pro
společné jmění obdobně ustanovení tohoto zákona o společnosti,
popřípadě ustanovení o spoluvlastnictví.
(1)
Součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky,
udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba
manželé nebo jeden z nich podle dohody.
(2)
Povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi
náleží oběma manželům společně a nerozdílně.
(3)
Z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho
součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a
nerozdílně.
(1)
V záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí,
které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně,
nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát
souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo
rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel
navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud.
(2)
Jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy
souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti
takového jednání.
(1)
Má-li být součást společného jmění použita k podnikání jednoho
z manželů a přesahuje-li majetková hodnota toho, co má být použito,
míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, vyžaduje se při prvním
takovém použití souhlas druhého manžela. Byl-li druhý manžel opomenut,
může se dovolat neplatnosti takového jednání.
(2)
Má-li být součást společného jmění použita k nabytí podílu
v obchodní společnosti nebo družstvu, nebo je-li důsledkem nabytí podílu
ručení za dluhy společnosti nebo družstva v rozsahu přesahujícím míru
přiměřenou majetkovým poměrům manželů, platí odstavec 1 obdobně.
(1)
Snoubenci a manželé si mohou ujednat manželský majetkový režim
odlišný od zákonného režimu. Ujednají-li si smluvený režim manželé,
upraví zpravidla své povinnosti a práva týkající se již existujícího
společného jmění. Ujedná-li se pro smluvený režim zpětný účinek,
nepřihlíží se k tomu.
(2)
Smlouva o manželském majetkovém režimu vyžaduje formu veřejné
listiny.
(1)
Smluvený režim může spočívat v režimu oddělených jmění,
v režimu vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku
manželství, jakož i v režimu rozšíření nebo zúžení rozsahu
společného jmění v zákonném režimu. Ustanovení o režimu oddělených
jmění se použijí obdobně v režimu vyhrazujícím vznik společného
jmění ke dni zániku manželství.
(2)
Smluvený režim lze změnit dohodou manželů nebo rozhodnutím soudu;
taková změna vyžaduje dohodu manželů nebo rozhodnutí soudu o součástech
společného jmění v dosavadním režimu.
(1)
Smlouva může obsahovat jakékoli ujednání a týkat se jakékoli věci,
ledaže to zákon zakazuje; může se týkat zejména rozsahu, obsahu, doby
vzniku zákonného nebo jiného režimu společného jmění, jednotlivých
věcí i jejich souborů. Smlouvou lze změnit zařazení již existujících
i upravit zařazení budoucích součástí jmění rozdílně od zákonného
režimu.
(2)
Smlouvou lze rovněž uspořádat majetkové poměry pro případ zániku
manželství; jedná-li se o uspořádání pro případ zániku manželství
smrtí, považuje se v této části smlouva za smlouvu dědickou, má-li její
náležitosti.
(3)
Smlouvou nelze vyloučit ani změnit ustanovení o obvyklém vybavení
rodinné domácnosti, ledaže jeden z manželů opustil trvale domácnost a
odmítá se vrátit.
(1)
Smlouva o manželském majetkovém režimu nesmí svými důsledky vyloučit
schopnost manžela zabezpečovat rodinu.
(2)
Smlouva o manželském majetkovém režimu se nesmí svým obsahem nebo
účelem dotknout práv třetí osoby, ledaže by se smlouvou souhlasila; tato
smlouva uzavřená bez souhlasu třetí osoby nemá vůči ní právní
účinky.
(1)
Smlouva snoubenců o manželském majetkovém režimu nabývá účinnosti
uzavřením manželství. Týká-li se smlouva již existující věci zapsané
do veřejného seznamu, lze provést do tohoto seznamu zápis změny až po
uzavření manželství.
(2)
Týká-li se smlouva manželů o manželském majetkovém režimu již
existující věci zapsané do veřejného seznamu, nabývá smlouva v této
části účinky vůči třetím osobám zápisem do tohoto seznamu, ledaže
tento zákon stanoví jinak.
(1)
Smlouva o manželském majetkovém režimu se zapíše do veřejného
seznamu, je-li to v ní ujednáno; jinak na žádost obou manželů. Do seznamu
se zapíše vše, co mění zákonný majetkový režim manželů.
(2)
Zápis provede bez zbytečného odkladu ten, kdo smlouvu sepsal, a není-li
to možné, ten, kdo seznam vede.
(1)
Snoubenci i manželé mohou uzavřít smlouvu o správě toho, co je
součástí společného jmění, která se odchyluje od ustanovení § 713 a
714; ustanovení § 719 a 720 platí i pro tuto smlouvu.
(2)
Smlouva podle odstavce 1 obsahuje ujednání o tom, který manžel bude
spravovat společné jmění nebo jeho součást a jakým způsobem.
(1)
Manžel, který spravuje společné jmění, právně jedná
v záležitostech týkajících se společného jmění samostatně, a to
i v soudním nebo jiném řízení, ledaže je dále stanoveno jinak.
(2)
Manžel, který spravuje všechno společné jmění, může právně jednat
jen se souhlasem druhého manžela
- při nakládání se společným jměním jako celkem,
- při nakládání s obydlím, v němž je rodinná domácnost manželů,
je-li toto obydlí součástí společného jmění, nebo které je obydlím
jednoho z nich, anebo obydlím nezletilého dítěte, které nenabylo plné
svéprávnosti a o něž manželé pečují, jakož i při ujednání
trvalého zatížení nemovité věci, která je součástí
společného jmění.
(3)
Ustanovení § 714 odst. 2 platí obdobně.
(1)
Je-li pro to závažný důvod, soud na návrh manžela společné jmění
zruší nebo zúží jeho stávající rozsah.
(2)
Závažným důvodem je vždy skutečnost, že manželův věřitel požaduje
zajištění své pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co
náleží výhradně tomuto manželu, že manžela lze považovat za
marnotratného, jakož i to, že manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje
nepřiměřená rizika. Jako závažný důvod může být shledáno také to,
že manžel začal podnikat nebo že se stal neomezeně ručícím společníkem
právnické osoby.
Režim založený rozhodnutím soudu lze změnit smlouvou manželů nebo
rozhodnutím soudu.
(1)
Soud může společné jmění poté, co je zrušil, obnovit; soud tak
rozhodne zejména, když pominou důvody zrušení společného jmění. To
platí i v případě, že manžel navrhne, aby společné jmění, jehož
rozsah byl zúžen, bylo rozšířeno do zákonného rozsahu.
(2)
Zaniklo-li společné jmění na základě zákona, soud jej na návrh
manžela obnoví, pokud je to v zájmu obou manželů.
(1)
Rozhodnutím soudu nelze vyloučit ani změnit ustanovení upravující
obvyklé vybavení rodinné domácnosti.
(2)
Rozhodnutí soudu o změně, zrušení nebo obnovení společného jmění
nesmí svými důsledky vyloučit schopnost manžela zabezpečovat rodinu a
nesmí se obsahem nebo účelem dotknout práv třetí osoby, ledaže by
s rozhodnutím souhlasila.
Jedná-li manžel při správě společného jmění způsobem, který je ve
zřejmém rozporu se zájmem druhého manžela, rodiny nebo rodinné
domácnosti, a snoubenci nebo manželé neuzavřeli smlouvu o správě toho, co
je součástí společného jmění, může soud na návrh druhého manžela
rozhodnout, jakým způsobem bude společné jmění spravováno.
V režimu oddělených jmění smí manžel nakládat se svým majetkem bez
souhlasu druhého manžela.
Podnikají-li v režimu oddělených jmění manželé společně nebo jeden
z manželů podniká s pomocí druhého manžela, rozdělí si příjmy
z podnikání, jak si v písemné formě ujednali; jinak se příjmy rozdělí
rovným dílem.
Vznikl-li dluh jen jednoho z manželů za trvání společného jmění,
může se věřitel při výkonu rozhodnutí uspokojit i z toho, co je ve
společném jmění.
Vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který
nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se
o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše,
již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno
a vypořádáno podle § 742. To platí i v případě povinnosti manžela
plnit výživné nebo jde-li o dluh z protiprávního činu jen jednoho
z manželů nebo v případě, že dluh jen jednoho z manželů vznikl
ještě před uzavřením manželství.
Zavázal-li se jeden z manželů v době, od které do změny nebo
vyloučení zákonného majetkového režimu, ať smlouvou manželů nebo
rozhodnutím soudu, uplynulo méně než šest měsíců, může být
pohledávka jeho věřitele uspokojena ze všeho, co by bylo součástí
společného jmění, kdyby ke smlouvě manželů nebo k rozhodnutí soudu
nedošlo.
Je-li smlouvou manželů nebo rozhodnutím soudu, kterými byl zákonný
majetkový režim změněn nebo vyloučen, dotčeno právo třetí osoby,
zejména věřitele, může tato osoba své právo uplatnit u příležitosti
vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, stejně,
jako by ke smlouvě manželů nebo k rozhodnutí soudu nedošlo; přitom se
použije § 742.
Neuzavřou-li spolu manželé, kteří mají v úmyslu dosáhnout rozvodu
manželství způsobem uvedeným v § 757, dohodu o uspořádání majetkových
povinností a práv pro případ rozvodu, v níž pod podmínkou, že
manželství bude rozvedeno, rovněž ujednají, jak budou v době odděleného
hospodaření nabývat práva a zavazovat se, platí pro dobu odděleného
hospodaření manželů ustanovení o společném jmění přiměřeně,
ledaže tento zákon stanoví jinak.
Je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho
stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv
jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné
jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném
jmění přiměřeně.
(1)
Vypořádáním jmění nesmí být dotčeno právo třetí osoby. Bylo-li
její právo vypořádáním dotčeno, může se třetí osoba domáhat, aby
soud určil, že je vypořádání vůči ní neúčinné.
(2)
Vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely.
(1)
Dohoda o vypořádání má vždy účinky ke dni, kdy společné jmění
bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, bez ohledu na to, zda dohoda byla
uzavřena před anebo po zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.
Je-li však předmětem vypořádání věc, která se zapisuje do veřejného
seznamu, nabývá dohoda právních účinků v části týkající se této
věci zápisem do veřejného seznamu.
(2)
Platnosti dohody o vypořádání nebrání, týká-li se jen části
společných majetkových povinností a práv.
(1)
Dohoda o vypořádání vyžaduje písemnou formu, pokud byla uzavřena za
trvání manželství nebo pokud je předmětem vypořádání věc, u které
vyžaduje písemnou formu i smlouva o převodu vlastnického práva.
(2)
Nevyžaduje-li dohoda o vypořádání písemnou formu a požádá-li o to
jeden z manželů, doručí mu druhý manžel potvrzení, jak se
vypořádali.
Nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich
navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy
nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.
Nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného
jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného
jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím
soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali
tak, že
- hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro
potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako
vlastník užívá,
- ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém
spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné,
- ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma;
jejich podíly jsou stejné.
(1)
Nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li
se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla:
- podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné,
- každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo
vynaloženo na jeho výhradní majetek,
- každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého
výhradního majetku vynaložil na společný majetek,
- přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí,
- přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu,
zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost,
- přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a
udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.
(2)
Hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní
majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela
bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného
jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne
vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo
zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl
náklad vynaložen.
(1)
Manželé mají obydlí tam, kde mají rodinnou domácnost.
(2)
Žádá-li manžel z vážných důvodů o přeložení rodinné
domácnosti, má mu druhý manžel vyhovět, ledaže důvody pro setrvání
převažují nad důvody pro tuto změnu.
(3)
Manželé se mohou dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně. Dohoda
manželů o odděleném bydlení má stejné právní účinky jako opuštění
rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde.
Je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů
výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné
právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu
právo bydlení. Vznikne-li jednomu z manželů takové výhradní právo za
trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení.
(1)
Je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů ke
dni uzavření manželství nájemní právo, vznikne uzavřením manželství
k domu nebo bytu oběma manželům společné nájemní právo; při
pozdějším uzavření nájemní smlouvy vzniká oběma manželům společné
nájemní právo účinností smlouvy. To platí obdobně i v případě
jiného obdobného závazkového práva.
(2)
Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, ujednají-li si manželé něco
jiného.
(1)
Mají-li manželé k domu nebo bytu společné nájemní právo, jsou
zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně.
(2)
Manžel, který má právo bydlení, má postavení ručitele svého
manžela.
(1)
Má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat domem nebo bytem, ve
kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu
nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se
zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit.
Manžel zejména nesmí bez souhlasu druhého manžela takový dům nebo byt
zcizit nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídit právo, jehož
výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, ledaže zajistí
manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením
dosavadním.
(2)
Jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem 1,
může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání.
(1)
Mají-li manželé společné nájemní právo k domu nebo bytu, ve kterém
se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, platí § 747 odst.
1 věta první obdobně. Manžel nesmí bez souhlasu druhého manžela nájem
ukončit, nebo jej omezit právem, jehož výkon je neslučitelný s bydlením
manželů nebo rodiny.
(2)
Jedná-li manžel bez souhlasu druhého manžela v rozporu s odstavcem 1,
může se tento manžel dovolat neplatnosti takového právního jednání.
Souhlas manžela podle § 747 a 748 vyžaduje písemnou formu.
(1)
Dohodnou-li se manželé, popřípadě snoubenci, odchylně od ustanovení §
747 a 748, nesmí dohoda zhoršit postavení jejich společného nezletilého
dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, které žije s nimi v rodinné
domácnosti a vůči kterému mají vyživovací povinnost, popřípadě
nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti a bylo svěřeno do
společné péče manželů nebo jednoho z nich; dohoda se dále nesmí
dotknout práv třetích osob, ledaže s takovou dohodou souhlasily.
(2)
Dohoda i souhlas třetích osob podle odstavce 1 vyžadují
písemnou formu.
(1)
Stane-li se další společné bydlení manželů v domě nebo bytě,
v němž se nachází rodinná domácnost manželů, pro jednoho z nich
nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči manželovi
nebo jinému, kdo v rodinné domácnosti manželů žije, může soud na návrh
dotčeného manžela omezit, popřípadě i vyloučit na určenou dobu právo
druhého manžela v domě nebo bytě bydlet.
(2)
Stejně jako v odstavci 1 lze postupovat v případě, že se jedná
o manžele rozvedené, jakož i v případě, kdy manželé nebo rozvedení
manželé bydlí společně jinde než v rodinné domácnosti.
Omezení, popřípadě vyloučení práva manžela v domě nebo bytě
bydlet, určí soud nejdéle na dobu šesti měsíců. Soud na návrh rozhodne
znovu, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody.
Právo domáhat se ochrany proti domácímu násilí má také každá jiná
osoba, která žije spolu s manžely nebo rozvedenými manžely v rodinné
domácnosti.
Kde začíná problém, tam končí komentář; kde končí komentář, tam začíná Obczan.cz
Komentáře
Důvodová zpráva k § 708
0 0 0Křížové odkazy
0 0 0