§ 1

11 10
(1)

Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.

(2)

Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1

0
20/08/2014 / Admin Tým

Pracovní verze návrhu zákona,…

10
21/08/2014 / Markéta Písaříková

k § 1/2 pracovní verze novely

0
10/09/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
16/12/2013 / Bára Bečvářová

§ 1 ABGB (Code civil art. 8 a 9…

0
03/09/2014 / Admin Tým

Čl. 19 švýcarského zákona o…

0
18/02/2015 / Jiří Remeš

NS 23 Cdo 2080/2013 - Platnost…

0
02/06/2015 / Martin Archalous

Nález Ústavního soudu z 11.…

0
28/11/2015 / Jiří Remeš

NS 22 Cdo 3277/2014, publikován…

0
28/11/2015 / Jiří Remeš

Vrchní soud v Praze ke…

0

§ 2

5 0
(1)

Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.

(2)

Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.

(3)

Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 2

0
28/05/2014 / Jiří Remeš

Konec formalismu v Čechách?

0
07/10/2017 / Admin tým

Křížové odkazy

0
16/12/2013 / Bára Bečvářová

§ 6 ABGB – zdroj inspirace

0
06/10/2015 / Jiří Remeš

NS 22 Cdo 1450/2015 ze dne 17.…

0
22/01/2016 / Jiří Remeš

Vážný č. 1680 - zákaz krutosti…

0

§ 3

4 4
(1)

Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.

(2)

Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že

  1. každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí,
  2. rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany,
  3. nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých,
  4. daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny,
  5. vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a
  6. nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.
(3)

Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 3

0

Celé ustanovení má interpretační význam a otevírá tak blok paragrafů, jimiž se stanovují hlavní směrnice pro hledání a poznání skutečné zákonodárcovy vůle. Základní myšlenka, z níž se zde vychází, je idea, že zákon nepodložený velkými principy je stvořen jen k tomu, aby se překrucoval nebo vnucoval, a následkem toho jeho paragrafy stíhá osud ustanovení jen přechodných (Camus, A., Člověk revoltující, Československý spisovatel, Praha 1995, str. 135). Toto riziko se osnova snaží odvrátit metodou dále popsanou.

Prvním odstavcem se kodex soukromého práva přihlašuje k zásadám přirozeného práva a staví na nich. Jiný přístup nemohl být se zřetelem k Listině základních práv a svobod ani zvolen. Listina již v preambuli uznává neporušitelnost přirozených práv člověka a k jusnaturalistické koncepci lidských práv se, stejně jako Ústava, sama hlásí (Pavlíček, V. a kol., Ústava a ústavní řád České republiky, 2. díl, Práva a svobody, Linde, Praha str. 34. Srov. dále Filip, J., Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva, 2. vydání, Brno: Masarykova univerzita, 2001, s. 50 a další). Toto pojetí se neomezuje jen na formulaci § 3 odst. 1, které nelze chápat jako proklamaci, ale jako vyjádření účelu zákona a vodítko pro řešení složitých právních případů (hard cases). Hledisko vyjádřené v tomto ustanovení rezonuje celou osnovou – i když v prvé hlavě Části první ze zřejmých příčin nejzřetelněji. Civilní kodex nemůže jít cestou odchylky od zásad našeho ústavního pořádku. Avšak vzhledem k tomu, že legislativní praxe v oblasti soukromoprávního zákonodárství je zhusta jiná (nehledě již k tomu, že je řada jednotlivých norem privátního práva zahrnuta v předpisech, obsahujících rovněž normy práva veřejného), je důležité, aby se zákoník k této otázce vyjádřil jasně a zřetelně. Samotné východisko, jež tvoří obsah § 3 odst. 1, není nové. Hlásila se k němu už na konci 18. stol. Hortenova osnova občanského zákoníku (srov. k tomu např. Ofner, J., Der Ur-Entwurf und die Berathungs-Protokolle des Oesterreichischen Allgemeinen bürgerlichen Gesetzbuche, Alfred Hőlder, Wien 1889, str. V), třebaže do konečné verze všeobecného zákoníku občanského z r. 1811, vzhledem k politickým poměrům absolutistického státu, katalog přirozených práv člověka zahrnut nebyl. Ani dnes netřeba jít v tomto směru do velkých podrobností, byť z jiných důvodů. Plnit funkci charty lidských práv dnes u nás již občanský zákoník nemá, tento úkol je svěřen jinému právnímu předpisu a civilní kodex může Listinu základních práv a svobod jen provádět a provést.

Důraz na přirozené právo člověka brát se o vlastní štěstí neodpovídá jen běžně přijímané představě, že si každý člověk přeje být šťastný. Pojetí § 3 odst. 1 vychází z poznání, že svoboda člověka není samoúčelná. Moc jednotlivce činit, co chce, v souladu se svým vlastním určením, pojímaná abstraktně, může vést k dobrým i k zlým činům a v tomto smyslu stojí mimo obecné pojmy dobra a zla (de Jacourt). Ústavně chráněná svoboda jednotlivce není samoúčelná. Ve vztahu k soukromým záležitostem člověka má svůj cíl, kterým je osobní štěstí. Přijatá koncepce má své filosofické a sociální zdůvodnění spjaté s tradicí i současností evropského myšlení od antiky po dnešek. Jak připomíná již na počátku zdejší civilizace Démokritos, zákon může životu lidí prospět, jen chtějí-li oni sami, aby se jim dobře dařilo (Svoboda, K. Zlomky předsokratovských myslitelů. 2. vydání. NČSAV: Praha, 1962, s. 134). Nic nezdůvodňuje lépe správnost uvedeného přístupu, než fakt, že „veškerá západní kultura směřuje k individuálnímu hledání štěstí“ (Aron, R. Angažovaný pozorovatel. 1. vydání. Mladá fronta, 2003, s. 315). Ve známých slovech Deklarace nezávislosti Spojených států o nezcizitelném právu na vytváření osobního štěstí nelze vidět argument proti tomu, co bylo právě uvedeno. Naopak, Thomas Jefferson se odklonem od formulace Johna Locka akcentující hledisko majetku přihlásil důrazem na osobní štěstí člověka k myšlenkovému proudu tlumočenému zejména francouzskými osvícenci a jako štěstí chápal všestranný sociální a kulturní rozvoj jednotlivce (srov. Blahož, J. in Blahož, J. – Balaš, J. – Klíma, K. Srovnávací ústavní právo. 1. vydání. Praha: Codex, 1998, s. 132 a tam citovanou literaturu.). Ostatně, v Praze již v r. 1774, tedy dříve, než Jefferson napsal do americké Deklarace známá slova o přirozeném právu na štěstí, přednášel na půdě zdejší univerzity profesor K. H. Seibt, jak blaho státu závisí na štěstí jeho občanů. I to odpovídá myšlenkovému konceptu, který precizně formuloval již Aristoteles, a podle něhož vlastní štěstí motivuje člověka k soudržnosti, konání dobra a pomoci ostatním (což ostatně potvrzuje trvající sociální zkušenost), a tím i k dosažení stavu, označovaného Aristotelem jako blaženství. Osnova bere na vědomí diferencovanost představ různých lidí o vlastním štěstí. Příznačným prvkem totalitarismu je představa, že stát sám nejlépe ví, co je štěstí, a snaha vnutit je člověku i proti jeho vůli. Proto se respektuje, že každý může žít podle svého, neporušuje-li přitom práva jiných, a že každý může usilovat o vlastní štěstí podle libosti, nepůsobí-li to jiným bezdůvodnou újmu. Tak se vzájemně doplňují dvě hlavní zásady soukromého práva: zásada autonomie vůle a zásada neminem laedere.

V druhém odstavci jsou koncentrovány ty právní zásady, k nimž osnova považuje za správné se soustředěně přihlásit. Sleduje se při nich hodnotová stupnice, k níž celá stavba zákoníku lne. Důraz na obecné zásady právní však osnova zákoníku podtrhla i na jiných místech a některé další zvlášť zmiňuje jinde (např. zákaz šikany, ochranu dobré víry atd.). Osnova zdůrazňuje též, že není v moci zákona kodifikovat všechny obecné právní zásady, a vystříhává se rizika svádět praxi k mylnému pojetí, že za závazné právní zásady zákoník uznává jen ty, na které pamatuje jejich výslovným pojmenováním. Z toho důvodu se v posledním odstavci tohoto ustanovení podtrhává, že soukromé právo pramení také z dalších obecně uznaných zásad práva a spravedlnosti.

Zatím žádné diskuzní příspěvky

Slovo „štěstí“ činí asi největší výkladové potíže, přidávám proto komentář, který pochází přímo z přednášky prof. Eliáše. TAk podle Eliáše není klíčové slovo „štěstí,“ ale slovo „vlastní“. Jinak řečeno, Eliáš se snažil v odst. 1 vyjádřit ideu, že člověk je svobodný. Tedy, že každý má svou vlastní „cestu ke štěstí,“ a nikdo, ani zákonodárce, ani úřady, ani jiní lidé, nemají právo určovat, co je pro něj dobré. Je otázka, do jaké míry ttaková deklarace patří do zákona, ale vzhledem ke zkušenostem, že veřejná moc má tendenci stále více ingerovat do soukromého života, jsem přesvědčen, že toto ustanovení není zbytečné.

Diskuze
[1] Ivo Telec / 15. 11. 2013 / štěstí

Jedná se o vyjádření privátní autonomie a zároveň odpovědnosti. Lze to literárně říci jistě i jinak, ale byl použit právě tento text, s ohledem na filozofickou koncepci zákona.

[2] Robert Pelikán / 17. 11. 2013 / reakce na: [1] / RE: štěstí

Ano, po původním odporu se mi ten odstavec – na rozdíl od dalších dvou – velmi líbí, je to skutečně vyjádření finality lidské svobody. Štěstí je ryze subjektivní pojem a zákonodárce tu prohlašje, že bude chránit každý subjektivní obsah takového pojmu, pokud nebude na újmu jiným. Souvisí s účelovými definicemi věci a závazku.

[3] Jiří Remeš / 17. 11. 2013 / Právně-politický cíl

Nemyslím si ani, že první odstavec něco stricto sensu normuje. Mám tím na mysli, že jde o ustanovení především interpretativní, o metanormu, případně o vyjádření právně-politického cíle, kterého by se aplikujcí orgán měl přidržet. Jen stěží si dokážu představit, že by někdo postavil žalobu pouze na tom, že někdo „porušil jeho právo brát se o vlastní štěstí“ v tom smyslu, že by ustanovení bez dalšího zakládalo specifický nárok. Jde nejspíše o vodítko pro soudce, ke které by snad bylo možné dojít výkladem ústavního pořádku nebo dalších konkrétních ustanovení NOZu, nicméně zakotvení expresis verbis určitě není na škodu. Jednotlivá ustanovení pak interpretovi budou dávat větší či lepší smysl, neboť vyjádřené pojetí se pak příslovečně táhne zákonem jako červená nit.

[4] Robert Pelikán / 18. 11. 2013 / reakce na: [3] Jiří Remeš / RE: Právně-politický cíl

Na tom se myslim vsichni shodneme, par. 3 navazuje na par. 2 odst. 1.

30/10/2017 / Admin Tým

Zdroj inspirace: Deklarace…

0
09/01/2016 / Jiří Remeš

Nález Ústavního soudu ze dne 8.…

0

§ 4

5 0
Editor: Petr Bříza
(1)

Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

(2)

Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 4 a 5

0
04/12/2013 / Petr Zima

Standard rozumné ženy

0
18/09/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0

Důvodová zpráva neodkazuje na žádný konkrétní zdroj inspirace, uvádím jen obsahově podobné ustanovení:
Code civil §4: Toute personne est apte à exercer pleinement ses droits civils. Dans certains cas, la loi prévoit un régime de représentation ou d'assistance. (anglicky: Every person is fully able to exercise his civil rights. In certain cases, the law provides for representation or assistance.)

Zatím žádné diskuzní příspěvky
17/10/2014 / Admin Tým

§ 1297 ABGB - zdroj inspirace

0
17/10/2014 / Admin Tým

§ 1122 návrhu občanského…

0

§ 5

2 0
(1)

Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

(2)

Proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit povahu nebo platnost právního jednání jen proto, že jednal ten, kdo nemá ke své činnosti potřebné oprávnění, nebo komu je činnost zakázána.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 4 a 5

0
10/09/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
17/10/2014 / Admin Tým

§ 1122 návrhu občanského…

0

§ 6

4 0
(1)

Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

(2)

Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 6

0
03/09/2014 / Admin Tým

Zdroj inspirace: Švýcarský…

0

§ 159 NOZ (Výkon funkce člena voleného orgánu právnicé osoby), § 212 NOZ (Závazek korporace a jejího člena), § 579 NOZ (Způsobení neplatnosti), § 1722 NOZ (Plnění v zájmu věřitele), § 1914 NOZ (Řádné plnění), § 2901 NOZ (Zakročovací povinnost)

Zatím žádné diskuzní příspěvky

Toute personne est tenue d'exercer ses droits civils selon les exigences de la bonne foi.

Zatím žádné diskuzní příspěvky
03/09/2014 / Admin Tým

§ 242 BGB (k 3. 9. 2014) –…

0

§ 7

4 2

Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 7

0
20/08/2014 / Admin Tým

Pracovní verze návrhu zákona,…

2
18/09/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
17/12/2013 / Bára Bečvářová

§ 328 ABGB – zdroj inspirace

0
03/09/2014 / Admin Tým

Čl. 3 švýcarského občanského…

0

§ 8

5 2

Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 8

0
05/02/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
20/08/2014 / Admin Tým

Pracovní verze návrhu zákona,…

1
21/08/2014 / Markéta Písaříková

Zjevné zneužití práva

1
03/12/2013 / Bára Bečvářová

Čl. 7 quebeckého CC – zdroj…

0
03/09/2014 / Admin Tým

Čl. 2 švýcarského občanského…

0

Poslední diskuze ke komentářům

NOZ § 2393: RE: Odklon

Problém vyřešen. „Proto pro počátek běhu obecné promlčecí doby je tedy rozhodným den, který…
02/03/2020 / František Čech

NOZ § 1169: RE: Kolize s § 1208

Dobrý den, souhlas osob oprávněných z věcného práva (tedy typicky banky jako zástavního věřitele)…
28/03/2018 / Martin Volejnik

NOZ § 1180: Náklady na opravu terasy jako výlučně užívané společné části…

Podle mého názoru je to otázka skloubení povinnosti vlastníka jednotky udržovat výlučně užívanou…
15/05/2017 / Ondřej Obrtlík

Poslední komentáře

NOZ § 2374: Dodatečná odměna

Právo na dodatečnou odměnu vzniká nejen poskytovateli licence, ale i zaměstnanci, který vytvořil autorské dílo ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního nebo služebního vztahu a…
08/10/2019 / Hana Císlerová 0

NOZ § 1259: Konfesorní a negatorní žaloba-římské právo

V rámci ochrany služebnosti římské právo umožňovalo využít několik nástrojů, především pak právě věcné žaloby. V pramenech se lze setkat především se třemi základními žalobami na ochranu služebností…
07/04/2018 / Petr Bělovský 0

NOZ § 1012: Římskoprávní pojetí vlastnictví

Římské právo chápe vlastnictví jako neomezené právní panství nad věcí, které však ve skutečnosti bylo právem běžně omezováno, a to již od nejstarších dob. Podobně, jako je tomu i dnes. Výkon…
28/03/2018 / Petr Bělovský 0

Poslední diskuze k článkům

OBCZAN LIVE: Je prostý email písemným právním jednáním?: RE: This is the…

Internet se sice neměří v gramech, ale v množství dat, takže ano, z tohoto hlediska si můžete…
01/02/2020 / Miroslav Valta

Právo stavby v NOZ: Zánik (zrušení) práva stavby

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co přesně je třeba učinit ke zrušení práva stavby v této situaci:…
12/07/2018 / Petr Barák

Právo stavby v NOZ: RE: obsah práva stavby

Dobrý den, můj názor je takový, že jestliže podstata práva stavby spočívá v oprávnění, mít na…
20/04/2016 / Ondřej Obrtlík

Nejnovější judikatura

NOZ § 1987: Rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích 6 C 150/2015

6C 150/2015 **POHLEDÁVKA NEJISTÁ ČI NEURČITÁ NENÍ ZPŮSOBILÁ K ZAPOČTENÍ Pokud žalovaná na pohledávku žalobkyně z titulu neplacení pojistného ze smlouvy o sdruženém pojištění vozidla, kterou…
11/08/2017 / Martin Sztefek 0

NOZ § 165: 29 Cdo 396/2016 – jmenování opatrovníka

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele JUDr. Ing.…
05/02/2017 / Tomáš Král 0

NOZ § 501: NS 32 Cdo 3051/2014 - K pojmu hromadná věc

Výňatky z rozhodnutí Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle nichž Ing. V. U. jako zhotovitel uzavřel dne 26. 4. 2011 s žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo (dále též jen „smlouva o dílo“),…
27/09/2016 / Jiří Remeš 0

Feedback