Každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc (dále jen „orgán veřejné moci“). Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 12

0
20/10/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
18/12/2013 / Bára Bečvářová

§ 19 ABGB – zdroj inspirace

0

Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 13

0
29/08/2013 / Petr Měšťánek

30 Cdo 2303/2011

0
(1)

Každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě.

(2)

Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené. Směřuje-li však svépomoc jen k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno, musí se ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 14

0
05/02/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0

§ 14

(1) Každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě. (2) Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit jen úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit jeví vzhledem k okolnostem jako přiměřené. Směřuje-li však svépomoc jen k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno, musí se ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci.

(2) Každý může za účelem ochrany práva zadržet rušitele, je-li to nutné ke zjištění jeho totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů, pokud by zásah veřejné moci přišel pozdě a pokud by právo bylo jinak zmařeno. Může však užít jen úsilí a prostředky, které se osobě v jeho postavení jeví vzhledem k okolnostem jako přiměřené a musí se obrátit bez odkladu na příslušný orgán veřejné moci .

K § 14:

Navrhuje se zrušit stávající ustanovení odstavce prvého, které příliš volnou formulací podmínek pro uplatnění svépomoci a nejasným vztahem k odstavci druhému umožňuje široké využití svépomoci, což může mít pro praxi vážné následky. Jako nepřípadné se jeví možné uplatnění svépomoci v případech, kdy svépomocí chráněné právo není ohroženo bezprostředně. Takové pojetí je v rozporu s pojetím moderního právního státu, v němž se jednotlivec vzdává práva vynucovat svá domnělá práva vlastní silou a podřizuje se autoritě státu, jemuž jako jedinému náleží vynucování právních pravidel. Stávající koncepce se příčí rovněž soukromoprávní zásadě rovnosti, podle níž jednotlivec není zásadně oprávněn jednostranně vnucovat svou vůli jinému. Pojetí svépomoci v moderním právním státě naopak odpovídá restriktivní formulace předpokladů jejího uplatnění. Za rozhodující podmínku lze přitom považovat bezprostřednost ohrožení práva. Pouze v případě takového ohrožení může být totiž dána klíčová podmínka, tj. selhání monopolu veřejné moci. Bezprostřednost ohrožení je přitom pojmem, jenž je dostatečně vymezen judikaturou. Z těchto důvodů se navrhuje vrátit ke koncepci, která odpovídá někdejšímu ustanovení § 6 OZ 1964.

Předpoklady stávajícího ustanovení odstavce druhého věty druhé, které upravuje svépomoc k zajištění práva, které by bylo jinak zmařeno, se z důvodů výše uvedených taktéž zužují. Inspirací navrhovaného ustanovení bylo částečně ustanovení § 229 a 230 německého BGB a ustanovení § 76 odst. 2 trestního řádu. Navrhované znění též sleduje adekvátní reflexi praktických případů, kdy svépomoc k zajištění práva může nalézt své uplatnění (zadržení černého pasažéra revizory či zloděje v obchodním centru). V tomto směru odráží nedávnou judikaturu (např. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. 8 Tdo 572/2006, rozhodnutí NSS ČR, sp. zn. 1 As 34/2010–73).

Dále se navrhuje nahradit označení svépomoc k zajištění práva pojmem svépomoc k ochraně práva. Obecně lze z pohledu legislativně-technického považovat za nežádoucí, aby právní předpis označoval různé fenomény týmiž pojmy. V hmotném právu soukromém je přitom pojem zajištění již vyhrazen specifickému institutu (§ 2010 odst. 1 NOZ), přičemž rozšiřování rozsahu tohoto pojmu o jiné fenomény vede ke zmatení. To není případ pojmu zajištění důkazu, který zjevně respektuje specifickou procesněprávní terminologii, jakkoliv jej nalézáme formálně v hmotněprávním předpisu.

Diskuze
[1] Martin Archalous / 21. 8. 2014 / Bezprostřední nebezpečí vs. opožděný úředník

Nemůžu souhlasit s větou „Jako nepřípadné se jeví možné uplatnění svépomoci v případech, kdy svépomocí chráněné právo není ohroženo bezprostředně.“ Odst. 1 přeci stanovuje, že svépomoc je možná, „je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě“. To je dostatečný korektiv a podle mého názoru mnohem lepší než navrhovaná „bezprostřednost“. Smyslem svépomoci je přeci to, aby si člověk mohl pomoct sám tehdy, pokud veřejná moc selhává. Opačný přístup by vedl k absurdnímu závěru, že se člověk dostane do situace, kdy mu veřejná moc nepomůže, ale protože nebezpečí není bezprostřední, tak mu holt nezbývá, než sedět doma a čekat, „až to bouchne“.

(Poznámka: V ideálně a dokonale fungujícím státě by taková situace zřejmě nenastala. Pokud by veřejná moc byla všudypřítomná, všemocná a neomylná, pak tam klidně může být ta bezprostřednost. Zatím ale nemám pocit, že v takovém státě žijeme a je nanejvýš žádoucí, aby si lidé mohli v případě selhání státu pomoci sami a nemuseli rovnou aktivovat článek 23 Listiny.)

[2] Martin Archalous / 21. 8. 2014 / Obecně

Kromě toho musím trochu relativizovat větu „Takové pojetí je v rozporu s pojetím moderního právního státu, v němž se jednotlivec vzdává práva vynucovat svá domnělá práva vlastní silou a podřizuje se autoritě státu, jemuž jako jedinému náleží vynucování právních pravidel. “

Takový názor není jediný možný, a určitě ani jediný správný. Dovedeno do extrému by takový přístup znamenal, že pokojný a práva dbalý občan vůbec není oprávněn „brát se o svá práva,“ ale naopak, je pasivní a s každým problémem hned běží na úřad/policii/soud, aby se ten bral za jeho práva místo něj. Nelze kategoricky a za všech okolností odmítnou právo "vynucovat svá (domnělá) práva vlastní silou. Naopak, nutná obrana a jednání v krajní nouzi jsou obecně uznávané instituty, o jejichž potřebnosti nikdo nepochybuje.

Příliš volná pravidla svépomoci vedou k anarchii. Ovšem příliš restriktivní úprava svépomoci vybízí občana k pasivitě, k závislosti na státu a odkázání na libovůli veřejné moci (která, jak známo, ne vždy funguje úplně spolehlivě, zejména v podobných krajních případech). Navrhovaný text se přiklání k takto omezujícímu pojetí (což ostatně odůvodnění novely přímo potvrzuje) a není tedy žádoucí. Zákon má stanovit pravidla a meze svépomoci, nikoliv ji však programově odmítat.

05/09/2014 / Admin Tým

§ 344 ABGB (k 1. 1. 1925) –…

0

Poslední diskuze ke komentářům

NOZ § 2393: RE: Odklon

Problém vyřešen. „Proto pro počátek běhu obecné promlčecí doby je tedy rozhodným den, který…
02/03/2020 / František Čech

NOZ § 1169: RE: Kolize s § 1208

Dobrý den, souhlas osob oprávněných z věcného práva (tedy typicky banky jako zástavního věřitele)…
28/03/2018 / Martin Volejnik

NOZ § 1180: Náklady na opravu terasy jako výlučně užívané společné části…

Podle mého názoru je to otázka skloubení povinnosti vlastníka jednotky udržovat výlučně užívanou…
15/05/2017 / Ondřej Obrtlík

Poslední komentáře

NOZ § 2374: Dodatečná odměna

Právo na dodatečnou odměnu vzniká nejen poskytovateli licence, ale i zaměstnanci, který vytvořil autorské dílo ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního nebo služebního vztahu a…
08/10/2019 / Hana Císlerová 0

NOZ § 1259: Konfesorní a negatorní žaloba-římské právo

V rámci ochrany služebnosti římské právo umožňovalo využít několik nástrojů, především pak právě věcné žaloby. V pramenech se lze setkat především se třemi základními žalobami na ochranu služebností…
07/04/2018 / Petr Bělovský 0

NOZ § 1012: Římskoprávní pojetí vlastnictví

Římské právo chápe vlastnictví jako neomezené právní panství nad věcí, které však ve skutečnosti bylo právem běžně omezováno, a to již od nejstarších dob. Podobně, jako je tomu i dnes. Výkon…
28/03/2018 / Petr Bělovský 0

Poslední diskuze k článkům

OBCZAN LIVE: Je prostý email písemným právním jednáním?: RE: This is the…

Internet se sice neměří v gramech, ale v množství dat, takže ano, z tohoto hlediska si můžete…
01/02/2020 / Miroslav Valta

Právo stavby v NOZ: Zánik (zrušení) práva stavby

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co přesně je třeba učinit ke zrušení práva stavby v této situaci:…
12/07/2018 / Petr Barák

Právo stavby v NOZ: RE: obsah práva stavby

Dobrý den, můj názor je takový, že jestliže podstata práva stavby spočívá v oprávnění, mít na…
20/04/2016 / Ondřej Obrtlík

Nejnovější judikatura

NOZ § 1987: Rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích 6 C 150/2015

6C 150/2015 **POHLEDÁVKA NEJISTÁ ČI NEURČITÁ NENÍ ZPŮSOBILÁ K ZAPOČTENÍ Pokud žalovaná na pohledávku žalobkyně z titulu neplacení pojistného ze smlouvy o sdruženém pojištění vozidla, kterou…
11/08/2017 / Martin Sztefek 0

NOZ § 165: 29 Cdo 396/2016 – jmenování opatrovníka

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele JUDr. Ing.…
05/02/2017 / Tomáš Král 0

NOZ § 501: NS 32 Cdo 3051/2014 - K pojmu hromadná věc

Výňatky z rozhodnutí Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle nichž Ing. V. U. jako zhotovitel uzavřel dne 26. 4. 2011 s žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo (dále též jen „smlouva o dílo“),…
27/09/2016 / Jiří Remeš 0

Feedback