Člověk má právní osobnost od narození až do smrti.
Každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a
ovládnout. Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své
jednání odpovědný nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu
učiněná.
Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho
zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo živé. Nenarodí-li se však
živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo.
(1)
Smrt člověka se prokazuje veřejnou listinou vystavenou po prohlédnutí
těla mrtvého stanoveným způsobem.
(2)
Nelze-li tělo mrtvého prohlédnout stanoveným způsobem, prohlásí
člověka za mrtvého i bez návrhu soud, pokud byl člověk účasten takové
události, že se jeho smrt vzhledem k okolnostem jeví jako jistá.
V rozhodnutí určí soud den, který platí za den smrti.
Závisí-li právní následek na skutečnosti, že určitý člověk
přežil jiného člověka, a není-li jisto, který z nich zemřel jako
první, má se za to, že všichni zemřeli současně.
(1)
Není-li známo, kde člověk zemřel, má se za to, že se tak stalo tam,
kde bylo nalezeno jeho tělo.
(2)
Za místo, kde zemřel člověk prohlášený za mrtvého, platí to, kde
naposledy pobýval živý.
(1)
Změna pohlaví člověka nastává chirurgickým zákrokem při současném
znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. Má se za
to, že dnem změny pohlaví je den uvedený v potvrzení vydaném
poskytovatelem zdravotních služeb.
(2)
Změna pohlaví nemá vliv na osobní stav člověka, ani na jeho osobní a
majetkové poměry; manželství nebo registrované partnerství však zaniká.
O povinnostech a právech muže a ženy, jejichž manželství zaniklo, ke
společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době
po zániku manželství platí obdobně ustanovení o povinnostech a právech
rozvedených manželů ke společnému dítěti a o jejich majetkových
povinnostech a právech v době po rozvodu; soud rozhodne, a to i bez návrhu,
jak bude každý z rodičů napříště o společné dítě pečovat.
(1)
Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá
dovršením osmnáctého roku věku.
(2)
Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním
svéprávnosti, nebo uzavřením manželství. Svéprávnost nabytá uzavřením
manželství se neztrácí ani zánikem manželství, ani prohlášením
manželství za neplatné.
Má se za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je
způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a
volní vyspělosti nezletilých jeho věku.
(1)
Udělil-li zákonný zástupce nezletilému, který nenabyl plné
svéprávnosti, ve shodě se zvyklostmi soukromého života souhlas
k určitému právnímu jednání nebo k dosažení určitého účelu, je
nezletilý schopen v mezích souhlasu sám právně jednat, pokud to není
zákonem zvlášť zakázáno; souhlas může být následně omezen
i vzat zpět.
(2)
Je-li zákonných zástupců více, postačí, projeví-li vůči třetí
osobě vůli alespoň jeden z nich. Jedná-li však vůči další osobě více
zástupců společně a odporují-li si, nepřihlíží se k projevu žádného
z nich.
(1)
Udělí-li zákonný zástupce nezletilého, který nenabyl plné
svéprávnosti, souhlas k samostatnému provozování obchodního závodu nebo
k jiné obdobné výdělečné činnosti, stává se nezletilý způsobilý
k jednáním, jež jsou s touto činností spojena. K platnosti souhlasu se
vyžaduje přivolení soudu.
(2)
Přivolení soudu nahrazuje podmínku určitého věku, je-li stanovena pro
výkon určité výdělečné činnosti jiným právním předpisem.
(3)
Souhlas může zákonný zástupce odvolat jen s přivolením soudu.
Závislá práce nezletilých mladších než patnáct let nebo nezletilých,
kteří neukončili povinnou školní docházku, je zakázána. Tito nezletilí
mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost
za podmínek stanovených jiným právním předpisem.
(1)
Nezletilý, který dovršil patnáct let, se může zavázat k výkonu
závislé práce podle jiného právního předpisu. Jako den nástupu do práce
nesmí být sjednán den, který by předcházel dni, kdy nezletilý ukončí
povinnou školní docházku.
Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, není nikdy, bez ohledu na
obsah ostatních ustanovení, způsobilý jednat samostatně v těch
záležitostech, k nimž by i jeho zákonný zástupce potřeboval
přivolení soudu.
(1)
Navrhne-li nezletilý, který není plně svéprávný, aby mu soud přiznal
svéprávnost, soud návrhu vyhoví, pokud nezletilý dosáhl věku šestnácti
let, pokud je osvědčena jeho schopnost sám se živit a obstarat si své
záležitosti a pokud s návrhem souhlasí zákonný zástupce nezletilého.
V ostatních případech soud vyhoví návrhu, je-li to z vážných důvodů
v zájmu nezletilého.
(2)
Za podmínek stanovených v odstavci 1 soud přizná nezletilému
svéprávnost i na návrh jeho zákonného zástupce, pokud nezletilý
s návrhem souhlasí.
Kde začíná problém, tam končí komentář; kde končí komentář, tam začíná Obczan.cz
Komentáře
Důvodová zpráva k § 23 až 25
0 0 0Křížové odkazy
0 0 0§ 16 ABGB – zdroj inspirace
0 0 0