§ 499 [Zastupitelná věc]

Zvláštní ustanovení jsou věnována věcem zuživatelným a nezuživatelným i zastupitelným a nezastupitelným. Zuživatelné věci označují některé zákony soukromoprávní povahy jako spotřebitelné (např. § 441 odst. 4 nebo § 740 obchodního zákoníku). Toto označení není správné; vyhovuje marxistickému dělení věcí na výrobní prostředky a spotřební předměty. Podstatný znak těchto věcí však není v tom, že se jen spotřebovávají, ale také, že se zpracovávají (tak např. obchodní zákoník v § 488g odst. 2 nebo § 663 odst. 2), že jsou určeny k prodeji apod. Typické zuživatelné věci (res quae usu consumuntur) jsou potraviny, ale patří sem také topivo, suroviny nebo jiný materiál určený k dalšímu použití, včetně zboží na skladě. Mezi zuživatelné věci se řadí i peníze, neboť jsou-li použity k svému obvyklému účelu, placením je vlastník pozbývá. Zuživatelné jsou jen věci movité. Totéž platí i o zastupitelných věcech, kterými rovněž mohou být jen věci movité. Zastupitelná věc je – rozdílně od nezastupitelné – ta věc, u níž nezáleží na individualitě, takže ji lze nahradit jinou věcí téže kategorie (téhož druhu a množství). Naproti tomu nemovité věci jsou vždy nezastupitelné.