(1)
Hmotná věc je ovladatelná část vnějšího světa, která má povahu
samostatného předmětu.
(2)
Nehmotné věci jsou práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci
bez hmotné podstaty.
Na ovladatelné přírodní síly, se kterými se obchoduje, se použijí
přiměřeně ustanovení o věcech hmotných.
(1)
Nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým
určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci
prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí
pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení
její podstaty, je i tato věc nemovitá.
(2)
Veškeré další věci, ať je jejich podstata hmotná nebo nehmotná, jsou
movité.
Movitá věc, která může být nahrazena jinou věcí téhož druhu, je
zastupitelná; ostatní věci jsou nezastupitelné. V pochybnostech se případ
posoudí podle zvyklostí.
Movitá věc, jejíž běžné použití spočívá v jejím
spotřebování, zpracování nebo zcizení, je zuživatelná; zuživatelné
jsou i ty movité věci, které náleží ke skladu nebo k jinému souboru,
pokud jejich běžné užití spočívá v tom, že jsou prodávány
jednotlivě. Ostatní věci jsou nezuživatelné.
Soubor jednotlivých věcí náležejících téže osobě, považovaný za
jeden předmět a jako takový nesoucí společné označení, pokládá se za
celek a tvoří hromadnou věc.
Obchodní závod (dále jen „závod“) je organizovaný soubor jmění,
který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování
jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží
k jeho provozu.
(1)
Pobočka je taková část závodu, která vykazuje hospodářskou a
funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou.
(2)
Je-li pobočka zapsána do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný
závod; to platí i o jiné organizační složce, pokud o ní jiný právní
předpis stanoví, že se zapíše do obchodního rejstříku. Vedoucí
odštěpného závodu je oprávněn zastupovat podnikatele ve všech
záležitostech týkajících se odštěpného závodu ode dne, ke kterému byl
jako vedoucí odštěpného závodu zapsán do obchodního rejstříku.
Obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné,
ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné
skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve
svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení.
Kde začíná problém, tam končí komentář; kde končí komentář, tam začíná Obczan.cz
Komentáře
Důvodová zpráva k § 496 až 498
0 0 0Rozdílně od stávajícího občanského zákoníku, který se ve své obecné části spokojuje jen s dělením věcí na movité a nemovité a o některých dalších věcech se zákoník zmiňuje jen v částech zvláštních, soustřeďuje tato osnova v obecné části právní rozdělení věcí podle hlavních a tradičních kritérií. Některé skupiny věcí (zejména věci nemovité, hromadné, zuživatelné a zastupitelné) se v následujících ustanoveních blíže vymezují, u jiných (např. pokud jde o věci určené jednotlivě nebo věci dělitelné) jsou však jejich bližší charakteristiky zbytečné vzhledem k všeobecné srozumitelnosti označení.
S ohledem na rozšíření pojmu věci v právním smyslu je nutné vzít při rozdělení věcí v úvahu fakt věcí hmotných a nehmotných. Na to se reaguje návrhem § 496, kde se především definují věci hmotné. Věci, které nevyhovují definici hmotné věci, jsou věcmi nehmotnými. Pojmové vymezení hmotné věci se opět inspiruje vládním návrhem předválečného československého občanského zákoníku. V případě § 496 – stejně jako na řadě jiných míst osnovy – se respektuje osvědčené legislativní pravidlo, že při vymezení párových pojmů, je-li namístě užití legální definice, není vhodné definovat oba pojmy. Vzhledem ke známé zásadě omnis definitio in iure civili periculosa est by při definování obou párových pojmů snadno došlo k tomu efektu, že by určitá část materie zůstala nepokryta. Definuje se tudíž jen jeden z obou pojmů s tím, že obsah druhého lze spolehlivě zjistit argumentací a contrario.
Po vzoru řady úprav (např. § 285 a 292 rakouského, čl. 713 švýcarského, čl. 814 italského nebo čl. 906 québeckého občanského zákoníku) se návrh ustanovení § 497 přiklonil k řešení, že energie mají být právně posuzovány jako věci movité, jak také odpovídá tradiční tuzemské nauce [Tak už E. Tilsch in Rakouského práva občanského čásť všeobecná (Provisorní vydání), Všehrd, Praha 1906 na str. 93 píše, že „zdá se býti správnějším přiřaditi elektřinu (a podobně i jiné síly přírodní) ke věcem hmotným, neboť elektřina jest přece něco, co existuje a působí „in rerum natura“ a nikoliv pouhý pomysl jako věci nehmotné.“]. Vyloučí se tak názorový zmatek, kdy se názory na právní povahu energií různí (dokonce i v různých vydáních téže novodobé učebnice občanského práva) a energie se jednou prohlašují za věc, jindy za majetkovou hodnotu od věci odlišnou, a přijme se řešení prakticky účelné.
Pro právo je významné dělení věcí na movité a nemovité. Podobně jako osnova volí při třídění věcí hmotných a nehmotných metodu ostrého vymezení především jednoho druhu těchto věcí, totiž věcí hmotných, je i při třídění nemovitých a movitých věcí zvolen důraz na pojmové vymezení nemovitých věcí (§ 498). Pojetí nemovité věci se oproti dosavadnímu stavu navrhuje změnit dvojím způsobem. Jednak se pojem nemovité věc rozšiřuje i na některá práva (tak se např. v třetí části osnovy zákoníku za nemovitou věc prohlašuje právo stavby). Především se však pojetí nemovité věci vrací k zásadě superficies solo cedit, v důsledku čehož se stavba, nejedná-li o stavbu jen dočasnou, prohlašuje za součást pozemku.
Pokud se jedná o podzemní stavby, rozlišují se jednak samostatné stavby se zvláštním (autonomním) hospodářským určením (např. metro, vinný sklep pod cizím pozemkem atp.), které se zamýšlí prohlásit za samostatné nemovité věci, jednak podzemní stavby zřízené jako součást určitého pozemku, které jsou jeho součástí celé, byť zasahují pod cizí pozemek. Z podzemních útvarů osnova pomíjí úpravu speciálního právního režimu pro důlní díla a důlní stavby pod povrchem, a to jak vzhledem k tomu, že z hlediska soukromoprávního postačí i tu obecné vymezení, tak s přihlédnutím k zvláštní úpravě v horním zákoně (zák. č. 44/1988 Sb., v platném zněn), jehož koncepci, byť v mnohém anachronickou, nelze vzhledem k jeho – ve výrazné části – veřejnoprávnímu rázu, předpisem soukromého práva měnit. Zvláště není v osnově řešena ani otázka tzv. starých důlních děl, tedy opuštěných důlních děl jakoby „bez vlastníka“, neboť i tu pro soukromoprávní úpravu postačí § 506 osnovy. Otázku likvidace starých důlních děl a vypořádaní škod jimi vyvolaných řeší § 35 horního zákona. Otázku staveb na stavbách osnova nezamýšlí řešit speciálně a nesleduje v tom směru založit kazuistickou úpravou pro ně nějaký zvláštní právní režim. Vychází totiž v daném ohledu z předpokladu, že plně postačí úprava obecná v kombinaci s některými dalšími právní instituty (zejména úpravy spoluvlastnictví, věcných břemen a práva stavby).
Návrh nemíní zasahovat do speciálních úprav ve zvláštních zákonech. Pokud tyto zákony stanoví, že určité objekty mají status nemovité věci (např. letiště, pozemní komunikace), platí toto jejich určení i nadále. Také u vodovodů a kanalizací se nic nemění proti stávající úpravě; jedná se o nemovité věci, které se zapisují do majetkové evidence podle zákona o vodovodech a kanalizacích, nikoli do katastru nemovitostí.
Zatím žádné diskuzní příspěvky
Křížové odkazy
0 0 0§ 979 NOZ (Obecná ustanovení o věcných právech)
Zatím žádné diskuzní příspěvky
Právo stavby
1 3 2§ 292 ABGB - zdroj inspirace
0 0 0§ 82 návrhu občanského zákoníku…
0 0 0