(1)

Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

(2)

Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 555 až 558

0
16/04/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0

V článku JUDr. Ladislava Jouzy (Bulletin Advokacie 4/2014, s. 44) jsem se setkal s názorem, že podle §555 (2) NOZ se „…bude posuzovat vztah mezi zaměstnavatelem a osobou, která pro něho vykonává práci v závislé činnosti a přitom si sjednali smlouvu podle živnostenského zákona“ (jinými slovy se běžná smlouva překvalifikuje na pracovní poměr). Přestože si v extrémním případě takovou konstrukci dovedu představit, zastávám názor, že autonomie vůle a smluvní svoboda mají své důležité místo i při posuzování případné soukromoprávní překvalifikace a nebylo by správné, aby se poměrně obvyklé „švarcsystémové“ kontrakty v soukromém právu překvalifikovávaly na pracovní poměry. Jiná věc je samozřejmě překvalifikování veřejno-právní, které se však řídí zásadně jinými pravidly. Navíc, před drakonickým řešením problému ochrany „kontraktora“ překvalifikováním jeho smlouvy na pracovní poměr může (a s ohledem na princip proporcionality by mělo) v soukromém právu nastoupit řešení s využitím pravidel o ochraně slabší strany. Co si o soukromoprávní překvalifikaci na pracovní poměr myslíte Vy – ostatní právníci?

Diskuze
[1] Gordot / 25. 4. 2014 / Falsa demonstratio non nocet

Vždy by se mělo vycházet z toho, že rozhoduje obsah smlouvy. Je-li předmětem výkon závislé práce, pak je lhostejno, jak strany smlouvu nazvou, řídí se zákoníkem práce. To platilo před NOZ, platí to s NOZ.

[2] Roman Kramařík / 21. 5. 2014 / reakce na: [1] Gordot / RE: Falsa demonstratio non nocet

Předně musím přiznat, že před léty jsem se sám vážně zabýval myšlenkou, že „švarcsystémové smlouvy“ by měly být i podle soukromého práva překvalifikovávány na pracovní poměry a taková překvalifikace by měla mnohem „výchovnější“ efekt, než nahodilá (a nevelká) veřejnoprávní pokuta. Tuto myšlenku jsem ale nakonec opustil, a to z následujících důvodů:

1) U typického švac-systémového vztahu je obvykle na počátku pozitivní vůle obou stran – objednatele i dodavatele (OSVČ); obě strany souhlasí s tím, že se vztahy budou řídit pravidly obchodního práva, nikoliv práva pracovního; 2) Přinejmenším na straně objednatele je „nepracovní“ povaha smlouvy jednou z klíčových podmínek, za kterých do daného právního vztahu vstupuje; Kdyby na počátku věděl, že neangažuje „kontraktora“, ale zaměstnance, vůbec by smlouvu neuzavřel, či by jí uzavřel za jiných podmínek; 3) Právní pravidlo o náhradě simulovaného úkonu disimulovaným lze použít tehdy, kdy KAUZU, neboli hospodářský účel, který (OBĚ!) strany zamýšlely dosáhnout, dosáhnete jiným „typem“ smlouvy, a zůstává tedy zachován její obsah (kauzy); 4) Kauzu nelze chápat stroze jen jako „předmět plnění“ – neboli „CO“ ale součástí kauzy by mělo být také „CO ZA TO“; to u „dodavatele“ neznamená jen výši odměny, ale také souvisejících výhody ((ne)možnost ukončení vztahu, (žádný) nárok na dovolenou či nemocenskou, kolektivní ochranu apod.); 5) právě v těchto parametrech se obchodní „kontrakt“ od pracovně-právního vztahu významně liší, a proto by při případné překvalifikaci došlo i ke změně kauzy; 6) Pokud by nezůstala zachována kauza a přesto došlo k překvalifikaci, zasáhlo by se významným způsobem do principu autonomie vůle, který se (naštěstí) táhne jako červená nit tolika rozhodnutími ústavního soudu. Takový závěr by proto – přinejmenším podle mého názoru – neodpovídal spravedlivému uspořádání mezi stranami. A pokud by někde docházelo ke zneužívání švarcsystémových kontraktů, je třeba hledat jiné nástroje pro ochranu slabší strany, než je – podle mého názoru nesystémová – reklasifikace.

Taková byla má úvaha podle starého práva (SOZ a ObchZ) a dlužno dodat, že nejvyšší soud věc v několika svých rozhodnutích viděl jinak a OSVČ kontrakty na pracovní poměry reklasifikoval (např NS 21 Cdo 2137/2004). Jednalo se sice o extrémní případy, které si o “nějaké řešení” říkaly (např. angažování řidičů jako OSVČ), ale soud i tak nahlížel na kauzu právního úkonu velmi úzce a autonomií vůle se prakticky nezabýval.

Nové právo (NOZ) shora popsanou úvahu rozmnožilo dalšími argumenty, přinejmenším pravidlem o vzájemné nezávislosti veřejného a soukromého práva (§ 1(1) NOZ), autonomií vůle (§ 3(1) NOZ a důvodová zpráva k němu) a pravidlem preference platnosti před neplatností (§ 574 NOZ).

Jsem si vědom, že shora uvedené argumenty snáším v systému, kde slovo “neplatnost” je snad nejoblíbenější položkou v repertoáru typického právníka a že soudní praxe se kvůli setrvačnosti nejspíš i v novém právu přikloní k užšímu chápání kauzy při překvalifikovávání švarcsystémových smluv. Neměla ale právě rekodifikace tento způsob uvažování změnit? Nemělo se právě rekodifikací dát více prostoru stranám, aby si mohly soukromé záležitosti upravovat podle libosti? Je snad švarcsystém proti veřejnému pořádku? Či morálce? Proč by si strany neměly mít možnost vybrat, zda stejnou “práci” zajistí pracovním poměrem nebo kontraktem? Pokud by neměl NOZ pomoci nově posoudit švarcsystém (v soukromém právu) liberálněji, k čemu by tedy vlastně byl?

Závěrem bych rád uvedl, že shora uvedené argumenty platí pro TYPICKÉ kontrakty, podle kterých bývají často angažováni např. konzultantni v oblasti IT a obě strany tak činí ochotně a dobrovolně. Extrémnější případy nelze takto zobecnit, nicméně i u nich je podle mého názoru potřeba zkoumat skutečnou kauzu v celé její šíři a případné ochrany slabší strany dosáhnout jinak, než brutální překvalifikací na pracovní poměr, který nebyl tím, co strany svým jednáním zamýšlely, i když si de-facto sjednaly výkon závislé činnosti. Pro zájemce o tuto problematiku doporučuji k přečtení rovněž judikát NSS 2 Afs 173/2005 – 69 (ano, bohužel z oblasti veřejného, nikoliv soukromého práva).

[3] Gordot / 23. 5. 2014 / reakce na: [2] Roman Kramařík / RE: Falsa demonstratio non nocet

Mám jen pár jednotlivostí (z nedostatku času): 1) na kauzu se v českém právu tolik nehraje (takovou sílu jako ve francouzském právu tu nemá), 2) pro pracovní právo je typická ochranná funkce (která se promítá ve vnímání veřejného pořádku a přebíjející velmi často autonomii vůle), 3) „kdyby věděl, že neangažuje zaměstnance…“ – toto vyvrací nejčastější nabídky, které začínají slovy: „hele, když to nebude na pracovní smlouvu, můžu ti dát o stovku víc…“. Samozřejmě souhlasím s tím, že hraniční případy je třeba posoudit ve prospěch autonomie vůle (samo vymezení závislé práce je pružné), ale český, typický švarcsystém je dle mého názoru mimo diskusi.

09/08/2014 / Admin Tým

Zdroj inspirace: ABGB, ve znění…

0
09/08/2014 / Admin Tým

Zdroj inspirace: ABGB, ve znění…

0
(1)

Co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.

(2)

Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 555 až 558

0
15/10/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
09/08/2014 / Admin Tým

Zdroj inspirace: Obchodní…

0
09/08/2014 / Admin Tým

Zdroj inspirace: Vídeňská…

0

Připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 555 až 558

0
25/03/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
09/08/2014 / Admin Tým

Zdroj inspirace: Obchodní…

0
(1)

V právním styku s podnikatelem se výrazu připouštějícímu různý výklad přisoudí význam, jaký má v takovém styku pravidelně. Není-li však druhá strana podnikatelem, musí ten, kdo se toho dovolává, prokázat, že druhé straně musel být takový význam znám.

(2)

V právním styku podnikatelů se přihlíží k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně, anebo v daném odvětví, ledaže to vyloučí ujednání stran nebo zákon. Není-li jiné ujednání, platí, že obchodní zvyklost má přednost před ustanovením zákona, jež nemá donucující účinky, jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat, prokáže-li, že druhá strana určitou zvyklost musela znát a s postupem podle ní byla srozuměna.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 555 až 558

0
22/04/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
09/08/2014 / Admin Tým

Zdroj inspirace: Obchodní…

0

Poslední diskuze ke komentářům

NOZ § 2393: RE: Odklon

Problém vyřešen. „Proto pro počátek běhu obecné promlčecí doby je tedy rozhodným den, který…
02/03/2020 / František Čech

NOZ § 1169: RE: Kolize s § 1208

Dobrý den, souhlas osob oprávněných z věcného práva (tedy typicky banky jako zástavního věřitele)…
28/03/2018 / Martin Volejnik

NOZ § 1180: Náklady na opravu terasy jako výlučně užívané společné části…

Podle mého názoru je to otázka skloubení povinnosti vlastníka jednotky udržovat výlučně užívanou…
15/05/2017 / Ondřej Obrtlík

Poslední komentáře

NOZ § 2374: Dodatečná odměna

Právo na dodatečnou odměnu vzniká nejen poskytovateli licence, ale i zaměstnanci, který vytvořil autorské dílo ke splnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního nebo služebního vztahu a…
08/10/2019 / Hana Císlerová 0

NOZ § 1259: Konfesorní a negatorní žaloba-římské právo

V rámci ochrany služebnosti římské právo umožňovalo využít několik nástrojů, především pak právě věcné žaloby. V pramenech se lze setkat především se třemi základními žalobami na ochranu služebností…
07/04/2018 / Petr Bělovský 0

NOZ § 1012: Římskoprávní pojetí vlastnictví

Římské právo chápe vlastnictví jako neomezené právní panství nad věcí, které však ve skutečnosti bylo právem běžně omezováno, a to již od nejstarších dob. Podobně, jako je tomu i dnes. Výkon…
28/03/2018 / Petr Bělovský 0

Poslední diskuze k článkům

OBCZAN LIVE: Je prostý email písemným právním jednáním?: RE: This is the…

Internet se sice neměří v gramech, ale v množství dat, takže ano, z tohoto hlediska si můžete…
01/02/2020 / Miroslav Valta

Právo stavby v NOZ: Zánik (zrušení) práva stavby

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co přesně je třeba učinit ke zrušení práva stavby v této situaci:…
12/07/2018 / Petr Barák

Právo stavby v NOZ: RE: obsah práva stavby

Dobrý den, můj názor je takový, že jestliže podstata práva stavby spočívá v oprávnění, mít na…
20/04/2016 / Ondřej Obrtlík

Nejnovější judikatura

NOZ § 1987: Rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích 6 C 150/2015

6C 150/2015 **POHLEDÁVKA NEJISTÁ ČI NEURČITÁ NENÍ ZPŮSOBILÁ K ZAPOČTENÍ Pokud žalovaná na pohledávku žalobkyně z titulu neplacení pojistného ze smlouvy o sdruženém pojištění vozidla, kterou…
11/08/2017 / Martin Sztefek 0

NOZ § 165: 29 Cdo 396/2016 – jmenování opatrovníka

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele JUDr. Ing.…
05/02/2017 / Tomáš Král 0

NOZ § 501: NS 32 Cdo 3051/2014 - K pojmu hromadná věc

Výňatky z rozhodnutí Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle nichž Ing. V. U. jako zhotovitel uzavřel dne 26. 4. 2011 s žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo (dále též jen „smlouva o dílo“),…
27/09/2016 / Jiří Remeš 0

Feedback