Držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.
(1)
Držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a
které připouští trvalý nebo opakovaný výkon.
(2)
Osobní právo není předmětem držby ani vydržení. Kdo však vykonává
osobní právo poctivě, je oprávněn své domnělé právo vykonávat
a hájit.
(1)
Vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako
vlastník.
(2)
Jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové
právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní.
(1)
Držbu lze nabýt bezprostředně tím, že se jí držitel ujme svou mocí.
Bezprostředně se držba nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel
skutečně ujal.
(2)
Držbu lze nabýt odvozeně tím, že dosavadní držitel převede svou
držbu na nového držitele, nebo tím, že se nový držitel ujme držby jako
právní nástupce dosavadního držitele. Odvozeně se nabývá držba
v rozsahu, v jakém ji měl dosavadní držitel a v jakém ji na nového
držitele převedl.
Držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se
ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby
z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné
moci, je řádným držitelem.
(1)
Kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které
vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí
být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.
(2)
Nepoctivost zástupce při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem
činí držbu nepoctivou. To neplatí, pokud zastoupený zvláštním příkazem
daným se zřetelem k této držbě zástupci nařídil, aby se držby ujal
nebo aby ji vykonával.
(3)
Poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému.
Neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se
v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé
právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.
Má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.
Bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost,
považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu
byla doručena žaloba. Náhoda, která by věc u vlastníka nebyla stihla,
však jde k tíži držitele, jen když spor svévolně zdržel.
(1)
Poctivý držitel smí v mezích právního řádu věc držet a užívat
ji, ba ji i zničit nebo s ní i jinak nakládat, a není z toho nikomu
odpovědný.
(2)
Poctivému držiteli náležejí všechny plody věci, jakmile se oddělí.
Jeho jsou také všechny již vybrané užitky, které za držby dospěly.
(1)
Poctivému držiteli se hradí nutné náklady, jichž bylo pro trvající
zachování podstaty věci potřeba, jakož i náklady vynaložené účelně a
zvyšující užitečnost věci nebo její hodnotu. Náhrada náleží do výše
přítomné hodnoty, pokud ta nepřevyšuje náklady skutečné.
(2)
Obvyklé udržovací náklady se nehradí.
Z nákladů učiněných poctivým držitelem ze záliby nebo pro okrasu se
hradí jen tolik, o kolik se zvýšila obvyklá cena věci; dřívější
držitel však může k svému prospěchu odstranit vše, co lze od věci
oddělit bez zhoršení její podstaty.
Ani poctivý držitel se nemůže domáhat, aby mu byla nahrazena cena, za
kterou na sebe věc převedl.
Nepoctivý držitel vydá veškerý užitek, kterého držbou nabyl, a
nahradí ten, který by získala zkrácená osoba, jakož i všechnu škodu,
která vzešla z jeho držby.
Vynaloží-li nepoctivý držitel nutné náklady, jichž bylo potřeba pro
zachování podstaty věci, náleží mu jejich náhrada. Pokud jde o ostatní
náklady, použijí se obdobně ustanovení o nepřikázaném jednateli.
Pro držitele jiných práv platí § 996 až 1001 přiměřeně.
Držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen,
může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl
v předešlý stav.
(1)
Je-li držitel prováděním stavby ohrožen v držbě nemovité věci nebo
může-li se pro to důvodně obávat následků uvedených v § 1013 a
nezajistí-li se proti němu stavebník cestou práva, může se ohrožený
držitel domáhat zákazu provádění stavby. Zákazu se držitel domáhat
nemůže, jestliže ve správním řízení, jehož byl účastníkem,
neuplatnil své námitky k žádosti o povolení takové stavby, ač tak
učinit mohl.
(2)
Dokud není o záležitosti rozhodnuto, může soud zakázat, aby se stavba
prováděla. Hrozí-li však přímé nebezpečí, nebo dá-li žalovaný
přiměřenou jistotu, že věc uvede v předešlý stav a nahradí škodu, ale
žalobce jistotu za následky svého zákazu nedá, soud nezakáže, aby se
zatím v provádění stavby pokračovalo, ledaže zákaz odůvodňují
okolnosti případu.
Pro případ odstraňování stavby platí § 1004 obdobně.
Držitel se smí svémocnému rušení vzepřít a věci, jež mu byla
odňata, při rušebním činu znovu zmocnit, nepřekročí-li přitom meze
nutné obrany.
(1)
Byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se
zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu
držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu
nebo že ho z držby vypudil.
(2)
Vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co
dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti
zdržet se nějakého konání.
(1)
Soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude
žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl
o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle
však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit
poprvé.
(2)
K námitce vypuzení z držby soud nepřihlédne, pokud ji žalovaný
uplatní po uplynutí lhůt stanovených v odstavci 1.
(1)
Držba zaniká, vzdá-li se jí držitel, nebo ztratí-li trvale možnost
vykonávat obsah práva, které dosud vykonával. Držba rovněž zaniká, je-li
z ní držitel vypuzen a neuchová si ji svépomocí nebo žalobou.
(2)
Nevykonává-li držitel držbu, držba tím nezaniká. Ani smrt držitele
nebo jeho zánik nepůsobí zánik držby.
Spoludržba se řídí přiměřeně ustanoveními o držbě a
o společných právech.
Kde začíná problém, tam končí komentář; kde končí komentář, tam začíná Obczan.cz
Komentáře
Důvodová zpráva k § 987 až 989
0 1 0Související články
0 0 0Křížové odkazy
0 0 0§ 101 návrhu občanského…
0 0 0