Předmět a obsah vlastnického práva

Vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1011

0
05/09/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
05/09/2014 / Admin Tým

§ 353 ABGB (právní stav ke dni…

0

Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1012

0
21/10/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
28/03/2018 / Petr Bělovský

Římskoprávní pojetí vlastnictví

0
08/09/2014 / Admin Tým

§ 354 ABGB (právní stav ke dni…

0

Omezení vlastnického práva

(1)

Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

(2)

Jsou-li imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích, i když byla újma způsobena okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo. To neplatí, pokud se při provádění provozu překračuje rozsah, v jakém byl úředně schválen.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1013

0

Speciálně jsou upravena vlastnická omezení zákazem imisí (§ 1013) doplněným zvláštními opatřeními týkajícími se chovu zvířat a pěstování rostlin, úprav pozemku, stavebních prací na sousedním pozemku a užívání cizího prostoru. Zjednodušeně tyto otázky upravuje občanský zákoník již dnes v § 127, synkreticky však směšuje různé normativní konstrukce ve spletení úpravy imisí a sousedského práva ve vlastním slova smyslu; obojí je pro budoucnost třeba systematicky uspořádat a více propracovat.

Zákaz imisí v prvém odstavci § 1013 vychází z úpravy současné (§ 127 občanského zákoníku), redukuje se však jeho nadměrná kazuistika: nemluví se např. o plynu, kouři a parách, nýbrž jen o plynu; zúžení výčtu nepodlamuje normativní váhu a rozsah zákazu, neboť výčet zůstává demonstrativní. Výslovný poukaz, že zákaz imisí zahrnuje i vnikání zvířat, opouští konstrukci § 127 odst. 1 platného zákoníku vztaženou jen k chovaným zvířatům (zákaz imisí musí zasahovat i případy, kdy se na cizím pozemku přemnoží např. myši nebo škodlivý hmyz a vnikají na sousední pozemek nad míru přiměřenou místním poměrům). Obecně se navrhuje rozšířit zákaz imisí podle vzoru vládního návrhu občanského zákoníku z r. 1937 tak, že zakázáno bude přivádět imise na cizí pozemek přímo (bez ohledu na míru obtěžování tím způsobeného vlastníku cizího závodu), ledaže k tomu je zvláštní právní důvod. Přímé imise jsou přímým pokračováním vlastníkovy činnosti (např. svádění vody trativodem na sousední pozemek), nepřímé nejsou přímo vyvolány touto činností, nýbrž jsou jen jejím volným následkem podmíněným přírodními vlivy (spad popílku, šíření hluku, množení hlodavců na pozemku neužívaném nebo nenáležitě obstarávaném apod.). Nepřímé imise mají být zakázány rovněž, avšak jen za podmínky, že jsou místním poměrům nepřiměřené a podstatně omezující obvyklé užívání pozemku v daném místě.

Osnova používá pro termín „sousední pozemek“ synonymicky slova „pozemek jiného vlastníka“, aby tak dala najevo, že má na mysli nejen pozemek v přímém sousedství, ale každý pozemek zasažený imisemi.

Druhý odstavec vylučuje zdržovací žalobu pro imise ze závodu úředně schváleného (nejedná-li se ovšem o imise přímé); pokud ale takové imise převyšují obvyklou míru a podstatně omezují užívání sousedova pozemku, náleží sousedovi náhrada škody. Vzhledem k tomu, že úprava náhrady škody v části třetí stojí na zásadě, že při její náhradě má prioritu restitutio in integrum, což v daném případě není možné (musela by se odstranit příčina, tedy závodní provoz úředně schválený, čemuž se právě míní zabránit), navrhuje se výslovně uvést, že lze žádat pouze relutární náhradu.

Zatím žádné diskuzní příspěvky
27/03/2018 / Petr Bělovský

Imise a římské právo

0
05/09/2014 / Admin Tým

§ 364 a 364a ABGB (právní stav…

0
07/04/2018 / Petr Bělovský

Corpus Iuris Civilis

0
(1)

Ocitne-li se na pozemku cizí movitá věc, vydá ji vlastník pozemku bez zbytečného odkladu jejímu vlastníku, popřípadě tomu, kdo ji měl u sebe; jinak mu umožní vstoupit na svůj pozemek a věc si vyhledat a odnést. Stejně tak může vlastník stíhat na cizím pozemku chované zvíře nebo roj včel; vletí-li však roj včel do cizího obsazeného úlu, nabývá vlastník úlu vlastnické právo k roji, aniž je povinen k náhradě.

(2)

Způsobí-li věc, zvíře, roj včel nebo výkon práva podle odstavce 1 na pozemku škodu, má vlastník pozemku právo na její náhradu.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1014 a 1015

0
15/08/2013 / EDT./ RED14

Zvíře na cizím pozemku

0

Způsobila-li movitá věc na cizím pozemku škodu, může ji vlastník pozemku zadržet, dokud neobdrží jinou jistotu nebo náhradu škody.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1014 a 1015

0
20/08/2013 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
(1)

Plody spadlé ze stromů a keřů na sousední pozemek náleží vlastníkovi sousedního pozemku. To neplatí, je-li sousední pozemek veřejným statkem.

(2)

Neučiní-li to vlastník v přiměřené době poté, co ho o to soused požádal, smí soused šetrným způsobem a ve vhodné roční době odstranit kořeny nebo větve stromu přesahující na jeho pozemek, působí-li mu to škodu nebo jiné obtíže převyšující zájem na nedotčeném zachování stromu. Jemu také náleží, co z odstraněných kořenů a větví získá.

(3)

Části jiných rostlin přesahující na sousední pozemek může soused odstranit šetrným způsobem bez dalších omezení.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1016 a 1017

0
(1)

Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel sázení stromů v těsné blízkosti společné hranice pozemků, a vysadil-li je nebo nechal-li je vzrůst, aby je odstranil. Nestanoví-li jiný právní předpis nebo neplyne-li z místních zvyklostí něco jiného, platí pro stromy dorůstající obvykle výšky přesahující 3 m jako přípustná vzdálenost od společné hranice pozemků 3 m a pro ostatní stromy 1,5 m.

(2)

Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, je-li na sousedním pozemku les nebo sad, tvoří-li stromy rozhradu nebo jedná-li se o strom zvlášť chráněný podle jiného právního předpisu.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1016 a 1017

0

Pozemek nesmí být upraven tak, aby sousední pozemek ztratil náležitou oporu, ledaže se provede jiné dostatečné upevnění.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1018 až 1022

0
27/03/2018 / Petr Bělovský

Římské právo-hranice pozemků a…

0
07/04/2018 / Petr Bělovský

Corpus Iuris Civilis

0
(1)

Vlastník pozemku má právo požadovat, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak, aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh nebo led na jeho pozemek. Stéká-li však na pozemek přirozeným způsobem z výše položeného pozemku voda, zejména pokud tam pramení či v důsledku deště nebo oblevy, nemůže soused požadovat, aby vlastník tohoto pozemku svůj pozemek upravil.

(2)

Je-li pro níže položený pozemek nutný přítok vody, může soused na vlastníku výše položeného pozemku požadovat, aby odtoku vody nebránil v rozsahu, ve kterém vodu sám nepotřebuje.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1018 až 1022

0
27/03/2018 / Petr Bělovský

Problematika svodu vody v…

0
07/04/2018 / Petr Bělovský

Corpus Iuris Civilis

0

Má-li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel zřizování stavby na sousedním pozemku v těsné blízkosti společné hranice pozemků.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1018 až 1022

0
27/03/2018 / Petr Bělovský

Římské právo-Ochrana pozemku…

0
07/04/2018 / Petr Bělovský

Corpus Iuris Civilis

0

Vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu tím způsobenou.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1018 až 1022

0

Tato ustanovení se věnují úpravám pozemků a stavebním pracím na nich. První z nich přejímá z § 127 odst. 1 platného občanského zákoníku právní pravidlo, podle něhož vlastník nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, že by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku. Návrh již výslovně neuvádí stavbu vzhledem k obnovené superficiální zásadě, nicméně na stavby, jimž zůstává i nadále (dočasně nebo trvale) status nemovité věci, se uvedené právní pravidlo použije analogicky.

Nově se navrhuje založit vlastníku pozemku právo zabránit sousedovi, aby v těsné blízkosti společné hranice pozemků zřídil stavbu. Stavbou se rozumí jakákoli stavba (ať trvalá nebo dočasná, ať stavba spojená pevně základy s pozemkem nebo stavba s vlastností movité věci). Jde, podobně jako u předchozího ustanovení o stromech, o opatření preventivní povahy, jehož účelem je předem zabránit narušení sousedských práv, např. při hrozbě zastínění sousedního pozemku nebo při hrozbě vnikání chovaných zvířat (např. slepic) na sousední pozemek. Uplatnění tohoto práva je vázáno na rozumný důvod na straně oprávněného. Existence takového rozumného důvodu se posoudí podle objektivních hledisek se zřetelem k místním poměrům a k tomu, co na sousedovi lze spravedlivě požadovat, aby ještě snášel. Rovněž posouzení toho, co je těsnou blízkostí, záleží na místních poměrech i na druhu zřizované stavby. Podpůrně lze využít kritéria stanovená předpisy stavebního práva (aktuálně srov. vyhl. č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby). Navržené ustanovení se nedotýká případů, kdy si soused opatří k zřízení stavby veřejnoprávní titul (zejména stavební povolení); v těchto případech se uplatní ustanovení o ohrožení držby.

Jako nové se navrhuje ustanovení inspirované úpravou Code civil, québeckého zákoníku a některých dalších: zakládá sousedovo právo bránit zřízení stavby na sousedním pozemku v příliš těsné blízkosti hraniční čáry, jakož i chránit se před stékáním vody nebo padáním sněhu či ledu ze sousední stavby na vlastní pozemek.

Z platného občanského zákoníku se přejímá ustanovení § 127 odst. 3. To stanovuje, že vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Proti dosavadní úpravě se navrhuje výrazněji zdůraznit, že omezení vlastnických práv v takovém případě přichází v úvahu jen tehdy, nelze-li daného účelu dosáhnout jinak; nebude tedy možné, aby soused vnikal na další pozemek jen za účelem dosažení vlastní úspory apod., existuje-li možnost dosáhnout téhož jinak, byť nákladněji. Z § 127 odst. 3 platného občanského zákoníku se přejímá i právní pravidlo zavazující souseda k náhradě škody. Neuvádí se výslovně, že této povinnosti se soused nemůže zprostit; to vyplývá již z toho, že ustanovení neuvádí liberační důvody. Toto ustanovení míří na případy běžné údržby a běžného hospodaření. Protože se běžně vyskytují i mimořádné situace, pamatuje na ně následující ustanovení.

Zatím žádné diskuzní příspěvky
(1)

Nemůže-li se stavba stavět nebo bourat, nebo nemůže-li se opravit nebo obnovit jinak než užitím sousedního pozemku, má vlastník právo po sousedovi požadovat, aby za přiměřenou náhradu snášel, co je pro tyto práce potřebné.

(2)

Žádosti nelze vyhovět, převyšuje-li sousedův zájem na nerušeném užívání pozemku zájem na provedení prací.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1018 až 1022

0
(1)

Vlastník pozemku musí snášet užívání prostoru nad pozemkem nebo pod pozemkem, je-li pro to důležitý důvod a děje-li se to takovým způsobem, že vlastník nemůže mít rozumný důvod tomu bránit.

(2)

Z takového užívání cizího prostoru nemůže nikdo odvodit právo, jehož by se mohl někdo dovolávat po odpadnutí důvodu, který k užívání opravňoval; pokud však v důsledku tohoto užívání vzniklo úředně schválené zařízení, může vlastník žádat náhradu škody.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1023

0

Prostor nad povrchem i pod povrchem pozemku může být vzhledem k vývoji techniky využíván nejrůznějším způsobem. Proto již dnes na to pamatují nejrůznější právní předpisy a vlastníka omezují rozličným způsobem. Těchto zvláštních úprav si navržené ustanovení nevšímá a nezasahuje do nich.

Mohou se však vyskytnout i jiné případy, speciálně neupravené. Na ně navržené ustanovení pamatuje obecnou klauzulí, že je-li tu důležitý důvod a nemá-li vlastník rozumný důvod tomu bránit, musí vlastník strpět užívání prostoru nad pozemkem nebo pod pozemkem rovněž. Dojde-li však ke změně poměrů, tj. odpadne-li onen důležitý důvod, nemůže osoba, která ony prostory využívala, z toho pro sebe odvodit nějaké další právo do budoucna. Bylo-li však v této souvislosti zřízeno v době, kdy tu důležitý důvod ještě byl, úředně schválené zařízení, což se mohlo stát i s velkými náklady, nemůže vlastník pozemku požadovat odstranění takového zařízení, nýbrž jen žádat náhradu škody.

Zatím žádné diskuzní příspěvky
20/08/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
08/09/2014 / Admin Tým

Zdroj inspirace: Návrh…

0

Rozhrady

(1)

Má se za to, že ploty, zdi, meze, strouhy a jiné podobné přirozené nebo umělé rozhrady mezi sousedními pozemky jsou společné.

(2)

Společnou zeď může každý užívat na své straně až do poloviny její tloušťky a zřídit v ní výklenky tam, kde na druhé straně nejsou. Nesmí však učinit nic, co zeď ohrozí nebo co sousedovi překáží v užívání jeho části.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1024 až 1028

0
13/11/2017 / Admin Tým

§ 233 vládního návrhu…

0
13/11/2017 / Admin Tým

§ 234 vládního návrhu…

0

Právní věta:

Pro tento postup hovoří především to, že spoluvlastnictví dělící zdi lze zásadně považovat za spravedlivé uspořádání vztahu mezi vlastníky sousedních domů, tvořících původně dům jediný, neboť pro každého z nich plní zeď stejnou funkci – ukončuje jeho dům, a každý z nich má tudíž na jejím vlastnictví rovnocenný zájem. Tomuto pohledu nasvědčuje též skutečnost, že právní domněnku spoluvlastnictví dělící zdi (a rozhrad vůbec) zakotvuje i nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) v § 1024 odst. 1.

Jestliže tedy soudy dospěly k závěru, že o osudu dělící zdi nebylo v Dohodě nic ujednáno, potom správně učinily navazující závěr, že zeď zůstala spoluvlastnictvím vlastníků nově vzniklých domů.

Text judikátu:

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně V. P. , bytem v N., proti žalovaným 1) Mgr. F. V. , a 2) Ing. M. V., CSc. , oběma bytem v P., zastoupeným JUDr. Věrou Ptáčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 1, o určení vlastnické hranice společné stěny, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 4 C 25/2007, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 29. ledna 2010, č. j. 59 Co 375/2009–169, takto: I. Dovolání se zamítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Účastníci řízení vedou jakožto vlastníci sousedních nemovitostí spor o vlastnictví zdi dělící jejich rodinné domy. Žalobkyně se domnívá, že dělící stěna je společná, žalovaní se domnívají, že je pouze jejich vlastnictvím. Okresní soud v Uherském Hradišti jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. června 2009, č. j. 4 C 25/2007–127, určil, že stávající dělící stěna mezi domy v N. tak, jak tato hranice byla určena při reálném rozdělení dříve jedné nemovitosti geometrickým plánem ze dne 24. 3. 1995, č. 582–162/94, který se stal součástí notářského zápisu sp. zn. Nz 151/95, N 165/95 ze dne 6. 11. 1995, jako jeho příloha č. 1, je ve spoluvlastnictví žalobkyně V. P. jako vlastnice domu a žalovaných 1) Mgr. F. V. a 2) Ing. M. V. jako spoluvlastníků domu, a to rovným dílem žalobkyně je spoluvlastnicí id. 1/2 dělící stěny a žalovaní spoluvlastníky id. 1/2 dělící stěny.

Soud prvního stupně zjistil, že dům č. p. 711, který je ve vlastnictví žalovaných, a dům, který je ve vlastnictví žalobkyně, tvořily před rokem 1995 jeden celek a byly v podílovém spoluvlastnictví první žalované a právních předchůdců žalobkyně. Podobně tomu bylo se zastavěnými pozemky, které dříve tvořily jediný pozemek, a se zahradami, které dříve tvořily jediný pozemek. Notářským zápisem ze dne 6. listopadu 1995, jehož součástí byl i geometrický plán pro rozdělení nemovitostí, uzavřeli původní spoluvlastníci Dohodu o reálném rozdělení nemovitostí, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a smlouvu o zřízení věcného břemene (dále jen Dohoda ). První žalovaná se podle ní stala výlučnou vlastnicí domu se zastavěnou plochou a zahradou a právní předchůdci žalobkyně se stali podílovými spoluvlastníky domu se zastavěnou plochou a zahradou. Žalobkyně posléze dům společně s pozemky koupila. Druhý žalovaný se podílovým spoluvlastníkem domu a pozemků stal darem. Žalobkyně v roce 2002 započala se stavebními úpravami, přičemž mimo jiné provedla rozvody vodoinstalace ve zdi dělící oba domy, neboť měla za to, že zeď je společná. Z podnětu první žalované bylo u stavebního úřadu zahájeno řízení o odstranění stavby, které dosud nebylo skončeno, neboť stavební úřad nemá jasno ve vlastnictví dělící zdi a čeká na výsledek soudního řízení. Dále soud zjistil, že rozdělení nemovitostí nevyvolalo nutnost stavebních úprav a že stávající zeď uvnitř původního domu č. p. 711 zůstala hranicí mezi domy nově vzniklými. Nedošlo k jejímu reálnému rozdělení a z Dohody ani žádného jiného důkazu nevyplývá závěr, že by připadla do výlučného vlastnictví některého z účastníků.

Na základě těchto zjištění soud konstatoval, že zeď je společným majetkem obou stran. Tento závěr dovodil na základě obecného zákoníku občanského z roku 1811 ( o. z. o. ), podle kterého platila vyvratitelná právní domněnka o spoluvlastnictví rozhrady. Soud k tomu uvedl, že na trvání tohoto zvláštního spoluvlastnického vztahu nemá vliv skutečnost, že současný občanský zákoník tento vztah výslovně neupravuje. Nepovažoval za nutné prokazovat tvrzení žalovaných, že zeď se nachází na jejich pozemku, neboť podle platné právní úpravy platí, že stavba není součástí pozemku, a tudíž i kdyby skutečně dělící zeď stála na pozemku žalovaných, neznamenalo by to bez dalšího, že je jejich výlučným vlastnictvím.

Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně jako soud odvolací k odvolání žalovaných shora označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil ve znění: Určuje se, že stávající dělící stěna mezi domy v N. tak, jak tato hranice byla určena při reálném rozdělení dříve jedné nemovitosti geometrickým plánem ze dne 24. 3. 1995, č. 582–162/94, který se stal součástí notářského zápisu sp. zn. Nz 151/95, N 165/95 ze dne 6. 11. 1995, jako jeho příloha č. 1, je ve spoluvlastnictví žalobkyně V. P. jako vlastnice domu a žalovaných 1) Mgr. F. V. a 2) Ing. M. V. jako spoluvlastníků domu, a to rovným dílem žalobkyně je spoluvlastnicí id. 1/2 dělící stěny a žalovaní 1., 2. jsou spoluvlastníky každý z nich id. 1/4 dělící stěny. Toto upřesnění, tedy vyčíslení spoluvlastnických podílů žalovaných, odůvodnil potřebou určitosti a vykonatelnosti rozsudku.

Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Uvedl, že námitka žalovaných ohledně průkaznosti nabytí sporné zdi nemá oporu v provedeném dokazování, neboť Dohoda, ani k ní připojený geometrický plán či znalecký posudek vypracovaný za účelem ocenění nově vzniklých nemovitostí neřešily právní režim vlastnického práva zdi. Z obsahu těchto listin nic nenasvědčuje pravdivosti tvrzení žalovaných. Zeď si proto zachovala režim podílového spoluvlastnictví v původním poměru podílů před reálným rozdělením v poměru podílů k ideální jedné polovině. Odkaz na o. z. o. ovšem odvolací soud za správný nepovažoval.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu ( o. s. ř. ) a jež odůvodňují podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zásadní právní význam přikládají těmto otázkám: 1) kdo je vlastníkem (dělící) středové zdi, která je postavena na pozemku žalovaných ; 2) zda je možné, aby po zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví dohodou v roce 1995 byla o patnáct let později v roce 2010 rozhodnutím soudu určitá část majetku žalovaných odebrána a přikázána bez náhrady do podílového spoluvlastnictví jinému; 3) ve vyhodnocení, že sporná zeď budovy v dané věci netvoří samostatný předmět právních vztahů, ale jen součást jedné ze dvou sousedících budov a jde o to vymezit, kde končí jedna a kde druhá začíná ; 4) zda je možné mít současně platný notářský zápis, který nebyl zrušen ani změněn, byl řádným podkladem pro zápis do katastru nemovitostí a byl učiněn na základě shodné vůle účastníků a soudní rozhodnutí, které po patnácti letech při změně účastníků tuto vůli mění.

Žalovaní mají za to, že jim svědčilo výlučné právo k dělící (středové) zdi a že toto právo jim bylo rozhodnutím soudu bez náhrady odejmuto. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně nezastoupená advokátem se vyjádřila k argumentům žalovaných a navrhla potvrzení napadeného rozsudku, neboť jej považuje za správný. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnými a řádně zastoupenými osobami, dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. přípustné, protože napadený rozsudek řešil právní otázku, která dosud v judikatuře Nejvyššího soudu nebyla řešena. Nejvyšší soud proto rozsudek přezkoumal, jsa přitom podle § 242 odst. 2 o. s. ř. vázán dovolacími důvody, a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Otázku, která dosud v judikatuře Nejvyššího soudu nebyla řešena, a která zakládá přípustnost dovolání, lze podle obsahu dovolání a s přihlédnutím k odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů formulovat takto: Komu patří zeď dělící dva domy, které dříve byly domem jediným, pokud zeď existovala již při rozdělení domu a o jejím vlastnictví nebylo při rozdělení domu nic ujednáno? Soudy obou stupňů rozhodly na základě závěru, že sporná zeď existovala již v době uzavření Dohody a že v Dohodě, ani v připojených listinách (geometrickém plánu a znaleckém posudku) o jejím vlastnictví nebylo nic ujednáno. Žalovaní se závěrem o nedostatku ujednání nesouhlasí, poukazují na to, že z geometrického plánu a z výměr zastavěné plochy ve znaleckém posudku vyplývá, že sporná zeď je obvodovou zdí jejich domu. Závěr soudů o tom, co mezi stranami Dohody bylo nebo nebylo ujednáno, je ovšem skutkovým zjištěním, jehož správnost v řízení o dovolání přípustném podle § 237 odst. 1 c) o. s. ř. nelze podle § 241a odst. 3 o. s. ř. přezkoumat. Dovolací soud je v tomto směru vázán skutkovým zjištěním odvolacího soudu. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2007, sp. zn. 22 Cdo 1996/2005 (uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz): Zjišťuje-li soud obsah právního úkonu, a to i za pomoci výkladu projevu vůle ve smyslu § 35 odst. 2 ObčZ, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav.

K námitkám žalovaných lze nicméně poznamenat, že určení, zda dělící zeď připadne jednomu či druhému z vlastníků domů vznikajících rozdělením domu jediného anebo zda připadne do jejich spoluvlastnictví, je zásadním ujednáním, které musí být z právního úkonu nepochybně patrné. Nemůže být dovozováno z údajů, které mají jiný účel, např. z geometrického plánu, z jehož grafického znázornění nelze na první pohled poznat, v jakém vztahu k dělící zdi je nově vytvořená vlastnická hranice. Činit z údajů tohoto typu závěry o tom, komu má připadnout dělící zeď, by znamenalo přikládat projevům vůle stran význam, na nějž strany objektivně nemohly pomýšlet.

Jestliže tedy v daném případě nebylo o osudu dělící zdi při rozdělení původně jediného domu nic ujednáno, vyvstává shora formulovaná otázka.

Občanský zákoník v takovémto případě osud dělící zdi neřeší. Řešení takto závažné otázky přitom nelze nechat na tom, jak jsou zaměřeny a jak zakresleny nově vzniklé stavby, neboť jak řečeno, šlo by o důsledek, na který strany objektivně nemohou pomýšlet a který může být s o hledem na obecně možnou nepřesnost zaměření a zakreslení nahodilý. Právní režim dělící zdi ovšem řešil o. z. o. v § 854, na nějž odkázal a jejž citoval soud prvního stupně. Podle § 854 o. z. o. platila vyvratitelná právní domněnka o spoluvlastnictví rozhrady, kterou se rozuměla i rozhrada mezi stavbami. Obecný zákoník občanský tedy výslovně počítal s tím, že předmětem spoluvlastnictví vlastníků dvou sousedních staveb může být i zeď tyto stavby oddělující (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2006, sp. zn. 22 Cdo 2097/2006, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura, č. 68/2007).

Dovolací soud má za to, že při nedostatku úpravy v současném občanském zákoníku, je třeba v § 854 o. z. o. hledat zásadu, která by nedostatek překonala. Vychází přitom z toho, co konstatoval Ústavní soud v nálezu ze dne 8. července 1997, sp. zn. III. ÚS 77/97 (uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 94/1998): Zásad, uznávaných až do zrušení obecného zákoníku občanského z roku 1811 (zákonem č. 141/1950 Sb.), tedy do doby, kdy po násilném zvratu v čsl. státě počalo docházet k rozrušování právního řádu, je třeba zásad zcela odpovídajících demokratickým hodnotám státu (čl. 1, čl. 2 odst. 4, čl. 4 úst. zák. č. 1/1993 Sb.) dbát i v současné době a z nich při aplikaci současného práva vycházet, a to zejména tam, kde současná právní úprava vykazuje mezery, které nezbývá než překlenout výkladem. Pro tento postup hovoří především to, že spoluvlastnictví dělící zdi lze zásadně považovat za spravedlivé uspořádání vztahu mezi vlastníky sousedních domů, tvořících původně dům jediný, neboť pro každého z nich plní zeď stejnou funkci ukončuje jeho dům, a každý z nich má tudíž na jejím vlastnictví rovnocenný zájem. Tomuto pohledu nasvědčuje též skutečnost, že právní domněnku spoluvlastnictví dělící zdi (a rozhrad vůbec) zakotvuje i nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) v § 1024 odst. 1.

Jestliže tedy soudy dospěly k závěru, že o osudu dělící zdi nebylo v Dohodě nic ujednáno, potom správně učinily navazující závěr, že zeď zůstala spoluvlastnictvím vlastníků nově vzniklých domů. K otázkám žalovaných citovaným shora pod 2) a 4), dovolací soud dodává: Rozsudky nižších soudů nebylo žalovaným odňato něco, co jim výlučně patřilo. Rozsudky závazně určují, že jde o společný majetek obou stran, a to na základě předběžného závěru, že Dohoda osud tohoto majetku neupravila, a tudíž nikdy nešlo o výlučný majetek jedné strany. Pokud žalovaní argumentují nedostatkem zápisu zdi v katastru nemovitostí, je třeba uvést, že předmětem zápisu, jde-li o stavby, jsou především budovy; zeď pod žádný z typů evidovaných staveb podřadit nelze (srov. a contrario § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 344/1992 Sb.). S argumentem žalovaných, že dělící zeď je na jejich pozemku, se již vypořádal soud prvního stupně, na jehož odůvodnění lze odkázat. Konečně k poukazu žalovaných na to, že dělící zeď pokračuje jako obvodová zeď přístavby jejich domu a dále jako rozhrada nezastavěných pozemků, lze uvést, že různé části zdi jsou různými věci, tudíž právní osud jedné neurčuje právní osud jiné. Různost je dána jejich odlišnou funkcí v jednom případě jde o zeď, která toliko ohraničuje dům navenek, a tudíž u ní, na rozdíl od zdi dělící, není dán důvod, aby byla pojímána jako samostatná věc a nikoliv jen jako součást domu (jde toliko o obvodovou zeď). V dalším případě jde sice o zeď dělící, odděluje ale pozemky, tedy jiné věci než domy; tato zeď navíc nenavazuje na zeď dělící domy.

Dovolací soud tedy po přezkoumání napadeného rozsudku z hlediska důvodů uplatněných v dovolání dospěl k závěru, že rozsudek je správný. Dovolací soud přitom nezjistil a ani žalovaní nenamítali, že by řízení, jež vydání rozsudku předcházelo, trpělo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. nebo jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je povinen přihlédnout podle § 242 odst. 3 o. s. ř. Proto dovolání podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že v dovolacím řízení byla úspěšná žalobkyně, které žádné náklady nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. dubna 2012

JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu

Zatím žádné diskuzní příspěvky

Kde jsou rozhrady dvojité nebo kde je vlastnictví rozděleno, udržuje každý svým nákladem, co je jeho.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1024 až 1028

0

§ 235

Na udržování takových společných rozhrad přispívají všichni spoluvlastníci poměrně. Kde jsou rozhrady dvojité nebo kde je vlastnictví rozděleno, udržuje každý svým nákladem to, co je jeho.

Zatím žádné diskuzní příspěvky

Vlastník není povinen znovu postavit rozpadlou zeď, plot nebo obnovit jinou rozhradu, musí ji však udržovat v dobrém stavu, hrozí-li následkem jejího poškození sousedovi škoda. Dojde-li však k takovému narušení rozhrady, že hrozí, že se hranice mezi pozemky stane neznatelná, má každý soused právo požadovat opravu nebo obnovení rozhrady.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1024 až 1028

0
13/11/2017 / Admin Tým

§ 237 vládního návrhu…

0
13/11/2017 / Admin Tým

§ 238 vládního návrhu…

0

Na návrh souseda a po zjištění stanoviska stavebního úřadu může soud uložit vlastníkovi pozemku povinnost pozemek oplotit, je-li to potřebné k zajištění nerušeného výkonu sousedova vlastnického práva a nebrání-li to účelnému užívání dalších pozemků.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1024 až 1028

0

Rozhrady ukazují patrné hranice mezi pozemky, ať již jsou přirozené či umělé (zeď, živý plot, mez atp.); jsou-li takové, třeba stanovit základní pravidla. Stávající občanský zákoník stanovil jen možnost soudního uložení povinnosti pozemek oplotit (§ 127 odst. 2). Toto opatření, svým charakterem mimořádné, přejímá § 1028. Jemu předcházejí ustanovení § 1024 a 1025 vztahující se k běžným záležitostem soukromého života.

Předně se navrhuje stanovit vyvratitelnou domněnkou, že tam, kde není jasné, komu z vlastníků sousedních pozemků rozhrada náleží, náleží jim společně. Na společné rozhrady se použijí ustanovení o spoluvlastnictví. To však není z praktického hlediska možné u společných zdí v tom směru, že nelze pro tyto případy zvolit pravidlo, že každý ze spoluvlastníků má právo k celé věci. Z toho důvodu se v § 1024 odst. 2 sleduje odchylná úprava, podle níž spoluvlastník užívá svou polovinu zdi a má možnost dělat v ní výklenky (také do ní vestavět skříně apod.), nesmí však ohrozit její stabilitu a funkce, ani omezit druhého spoluvlastníka v užívání jeho části. Pokud se jedná o jiné rozhrady, v tomto odstavci výslovně nezmiňované, lze si představit některé další případy, které se mohou raritně vyskytnout (např. v případě plotů, ohrad, živých plotů atd.). Ohledně nich však netřeba volit kazuistickou úpravu, nýbrž postačí analogická aplikace § 1024 odst. 2, případně využití úpravy sousedských práv či jiných odpovídajících ustanovení.

V protikladu k předchozímu ustanovení stanoví § 1025, že tam, kde je nepochybné, jaká rozhrada náleží jednomu či druhému z vlastníků sousedního pozemku, udržuje každý to, co mu patří. Povinnost k údržbě rozhrady však není absolutní; stanovit ji má význam jen pro případy odvrácení rizika vzniku škody sousedního pozemku.

Ustanovení § 1026 řeší případy jak postupovat v případě poškozených či rozpadlých rozhrad. Jedním z těchto pravidel je, že vlastník není povinen rozpadlou zeď postavit nebo obnovit jinou rozhradu, avšak je povinen ji udržovat v dobrém stavu, pokud hrozí sousedovi škoda. Toto ustanovení však nezasahuje do veřejnoprávních povinností, které stanoví zvláštní právní předpisy. Jedná se například o povinnosti vlastníků objektů, které jsou stanoveny právními předpisy na úseku státní památkové péče.

Zatím žádné diskuzní příspěvky
27/03/2018 / Petr Bělovský

Římskoprávní úprava zdí mezi…

0
13/11/2017 / Admin Tým

§ 127(2) SOZ - zdroj inspirace

0
07/04/2018 / Petr Bělovský

Corpus Iuris Civilis

0

Jsou-li hranice mezi pozemky neznatelné nebo pochybné, má každý soused právo požadovat, aby je soud určil podle poslední pokojné držby. Nelze-li ji zjistit, určí soud hranici podle slušného uvážení.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1024 až 1028

0
27/03/2018 / Petr Bělovský

Určení hranic pozemků v římském…

0
13/11/2017 / Admin Tým

§ 239 vládního návrhu…

0
07/04/2018 / Petr Bělovský

Corpus Iuris Civilis

0

Nezbytná cesta

(1)

Vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

(2)

Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1029 až 1036

0
09/04/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
15/10/2014 / Petr Zima

Náhrada, úplata nebo co vlastně

1
(1)

Za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu.

(2)

Vlastník nemovité věci, v jehož prospěch byla nezbytná cesta povolena, poskytne jistotu přiměřenou případné škodě způsobené na dotčeném pozemku; to neplatí, je-li zjevné, že patrná škoda na dotčeném pozemku nevznikne.

(3)

Plnění podle odstavců 1 a 2 náleží především vlastníku pozemku dotčeného povolením nezbytné cesty, má-li však jím být dotčeno též věcné právo další osoby k dotčenému pozemku, poskytnou se tato plnění v přiměřeném rozsahu i jí. Další osobě, jíž bylo k dotčené nemovité věci zřízeno jiné právo, náleží náhrada za utrpěnou újmu proti vlastníkovi dotčeného pozemku; k tomu musí být přihlédnuto při stanovení úplaty podle odstavce 1.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1029 až 1036

0

Bylo-li povoleno zřídit na dotčeném pozemku nezbytnou cestu jako umělou, zřídí a udržuje ji ten, v jehož prospěch byla povolena.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1029 až 1036

0
(1)

Soud nepovolí nezbytnou cestu,

  1. převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty,
  2. způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo
  3. žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.
(2)

Nelze povolit nezbytnou cestu přes prostor uzavřený za tím účelem, aby do něj cizí osoby neměly přístup, ani přes pozemek, kde veřejný zájem brání takovou cestu zřídit.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1029 až 1036

0

Současný občanský zákoník po dlouhých letech absence toho institutu upravil nezbytnou cestu zkratkovitě a velmi nedostatečně. Z toho důvodu se stávající úprava nepřejímá a navrhuje se řešit problematiku nezbytné cesty po vzoru standardních úprav (Rakousko, Německo, Québec aj.) důkladněji. To má zásadní význam zejména z toho důvodu, že nezbytná cesta je institut svou povahou výjimečný, sloužící k omezení vlastnického práva jednoho vlastníka v soukromém zájmu vlastníka jiného.

Možnost žádat zřízení nezbytné cesty má být poskytnuta vlastníkovi této nemovité věci, která postrádá dostatečné spojení s veřejnou cestou, tak aby svou nemovitou věc mohl řádně užívat. Dosažení pohodlnějšího spojení však důvodem pro zřízení nezbytné cesty není. Přitom musí být zváženy jak potřeba osoby požadující nezbytnou cestu, tak zájem vlastníka sousedního pozemku, jehož vlastnické právo má být omezeno. Mezi obojím je třeba respektovat nezbytnou relaci. Přitom musí být zváženo, jde-li o případ, kdy se potřebnému vlastníkovi umožní spoluužívání již existující cesty souseda, anebo zřízení cesty nové, protože druhým z uvedených opatření se do sousedova vlastnického práva zasáhne podstatněji. V dané souvislosti se proto v § 1036 umožňuje vlastníku sousedního pozemku požadovat po tom, kdo si nezbytnou cestu nárokuje, aby vykoupil pozemek zasažený zřízením nově vybudované umělé cesty. Přitom musí být pamatováno, že se taková změna vlastnických poměrů může záporně promítnout i do hodnoty zbývajícího nemovitého majetku tohoto vlastníka, a tudíž i to musí být zohledněno při stanovení kupní ceny.

Nezbytnou cestu lze povolit jen za úplatu (§ 1030). Ta může být hrazena i ve formě splátek (§ 1035). Vedle úplaty má být omezovanému vlastníku složena i jistota na krytí případných škod na jeho pozemku vzniklých, vyjma případy, kdy je zřejmé, že tu riziko takových škod není. V té souvislosti je nutné pamatovat i na to, že dotčením sousedního pozemku mohou být zasažena i práva dalších osob, nejen tedy vlastníka. Tehdy, opírají-li se tato oprávnění o práva věcná, musí být v odůvodněných případech příslušné úplaty a jistoty poskytnuty i jim. To je praktické zejména tehdy, je-li sousední pozemek zatížen zástavním právem, věcným břemenem nebo předkupním právem apod. Jiná věc je, jde-li o obligační práva třetí osoby (typicky půjde o případy nájmu nebo pachtu) – pak taková třetí osoba může odškodnění požadovat jen proti vlastníku sousedního pozemku, který je vůči ní ve smluvním poměru. Ale i tento aspekt musí být zvážen při vyměření úplaty, jaká omezovanému vlastníku vůči žadateli nezbytné cesty náleží. Protože lze nezbytnou cestu zřídit nejen ve věcném, ale i v časově nezbytném rozsahu, třeba počítat s tím, že nezbytná cesta může být také zrušena (§ 1034), a pro ten případ stanovit, zda má být vypořádána poskytnutá náhrada a složená jistota (§ 1035).

Povolením nezbytné cesty nelze vlastníka sousedního pozemku nepřiměřeně omezit. To platí zejména tehdy, žádá-li se nezbytná cesta přes uzavřené prostory nebo brání-li zřízení takové cesty veřejný zájem. Stejně tak není možné řešit povolením nezbytné cesty případy, kdy se žadatel přístupu k veřejné cestě sám hrubou nedbalostí zbavil.

Zvlášť musí být pamatováno na situace, kdy je izolovaná nemovitá věc obklopena několika pozemky, a stejně tak i na případ, kdy k izolaci pozemku došlo rozdělením pozemku původního (typicky při zrušení spoluvlastnictví). Tyto případy se navrhují upravit v § 1033.

Zatím žádné diskuzní příspěvky
(1)

Obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst. 2.

(2)

Ztratí-li nemovitá věc spojení s veřejnou cestou proto, že pozemek byl rozdělen, lze žádat nezbytnou cestu jen po osobě, která se na dělení podílela. V takovém případě se nezbytná cesta povolí bez úplaty.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1029 až 1036

0
07/09/2013 / Martin Archalous

22 Cdo 2711/2011

0

Při pominutí příčiny, pro niž byla povolena nezbytná cesta, aniž je na oprávněné straně nějaká jiná příčina pro zachování nezbytné cesty, soud na návrh vlastníka dotčeného pozemku nezbytnou cestu zruší.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1029 až 1036

0
(1)

Při zániku práva nezbytné cesty se úplata nevrací, složená jistota se však vypořádá.

(2)

Je-li úplata za nezbytnou cestu splatná ve splátkách nebo v opakujících se dávkách, zaniká povinnost platit splátky nebo dávky, které při zániku práva nezbytné cesty nejsou splatné.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1029 až 1036

0

Při potřebě zřídit nezbytnou cestu jako umělou může vlastník dotčeného pozemku požadovat, aby žadatel do svého vlastnictví převzal pozemek potřebný pro nezbytnou cestu. Tehdy se cena stanoví nejen se zřetelem k ceně postoupeného pozemku, ale i s ohledem na znehodnocení zbývajícího nemovitého majetku dotčeného vlastníka.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1029 až 1036

0

Vyvlastnění a omezení vlastnického práva

Ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu lze na nezbytnou dobu a v nezbytné míře použít vlastníkovu věc, pokud účelu nelze dosáhnout jinak.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1037 až 1039

0

Ve veřejném zájmu, který nelze uspokojit jinak, a jen na základě zákona lze vlastnické právo omezit nebo věc vyvlastnit.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1037 až 1039

0
(1)

Za omezení vlastnického práva nebo vyvlastnění věci náleží vlastníkovi plná náhrada odpovídající míře, v jaké byl jeho majetek těmito opatřeními dotčen.

(2)

Náhrada se poskytuje v penězích. Lze ji však poskytnout i jiným způsobem, pokud si to strany ujednají.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1037 až 1039

0

Ochrana vlastnického práva

(1)

Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

(2)

Žalovat o vydání věci nemůže ten, kdo věc svým jménem nabyvateli zcizil, aniž byl jejím vlastníkem, a teprve poté k ní vlastnické právo nabyl; nabytím vlastnického práva zcizitelem se nabyvatel stává vlastníkem věci.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1040 až 1044

0
23/12/2014 / Admin Tým

§ 146 návrhu občanského…

0
10/09/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
28/03/2018 / Petr Bělovský

Oddělení ze spoluvlastnictví…

0
23/12/2014 / Admin Tým

§ 366 ABGB - zdroj inspirace

0
07/04/2018 / Petr Bělovský

Corpus Iuris Civilis

0
(1)

Kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu.

(2)

Vydání movité věci, kterou nelze rozeznat podle odstavce 1, zejména jedná-li se o peníze nebo o cenné papíry na doručitele smíšené s jinými věcmi téhož druhu, se lze domáhat, jen lze-li z okolností seznat vlastnické právo osoby, jež právo uplatňuje, a nedostatek dobré víry osoby, na níž je požadováno vydání věci.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1040 až 1044

0
10/09/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0

Vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1040 až 1044

0
10/09/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
27/03/2018 / Petr Bělovský

římské

0
27/03/2018 / Petr Bělovský

Římské právo-negatorní žaloba

0
07/04/2018 / Petr Bělovský

Corpus Iuris Civilis

0

Ochrana domnělého vlastnického práva

(1)

Na toho, kdo nabyl držby vlastnického práva poctivě, řádně a pravým způsobem, se hledí jako na vlastníka proti tomu, kdo mu věc zadržuje či ho jinak ruší, aniž k tomu má právní důvod, nebo pokud k tomu má právní důvod stejně silný či slabší.

(2)

Nabyl-li někdo držby vlastnického práva bezúplatně a jiný za úplatu, považuje se bezúplatné nabytí za slabší právní důvod.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1040 až 1044

0
10/09/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0
27/03/2018 / Petr Bělovský

Ochrana domnělého vlastnictví v…

0
07/04/2018 / Petr Bělovský

Corpus Iuris Civilis

0

Má-li někdo věc u sebe, aniž mu svědčí domněnka podle § 1043, může uplatnit právo náležející vlastníku na ochranu svým vlastním jménem.

Komentáře

11/06/2013 / ADMINISTRÁTOR

Důvodová zpráva k § 1040 až 1044

0
23/12/2014 / Admin Tým

Křížové odkazy

0

Poslední diskuze ke komentářům

NOZ § 1169: RE: Kolize s § 1208

Dobrý den, souhlas osob oprávněných z věcného práva (tedy typicky banky jako zástavního věřitele)…
28/03/2018 / Martin Volejnik

NOZ § 1180: Náklady na opravu terasy jako výlučně užívané společné části…

Podle mého názoru je to otázka skloubení povinnosti vlastníka jednotky udržovat výlučně užívanou…
15/05/2017 / Ondřej Obrtlík

NOZ § 1138: Týká se 1126 a násl

Dobrý den Lenko, domnívám se, že v tomto případě se jedná o souvislost s §1126 a násl. tudíž celé…
07/02/2017 / Pavel Kosař

Poslední komentáře

NOZ § 1259: Konfesorní a negatorní žaloba-římské právo

V rámci ochrany služebnosti římské právo umožňovalo využít několik nástrojů, především pak právě věcné žaloby. V pramenech se lze setkat především se třemi základními žalobami na ochranu služebností…
07/04/2018 / Petr Bělovský 0

NOZ § 1012: Římskoprávní pojetí vlastnictví

Římské právo chápe vlastnictví jako neomezené právní panství nad věcí, které však ve skutečnosti bylo právem běžně omezováno, a to již od nejstarších dob. Podobně, jako je tomu i dnes. Výkon…
28/03/2018 / Petr Bělovský 0

NOZ § 1123: Omezení spoluvlastníka-římské právo

Římské právo reflektuje omezení spoluvlastníka, které vyplývá logicky z chápání spoluvlastnického podílu jako specifického objektu práv. Spoluvlastník tedy nemůže svým jednáním zasáhnout do práv…
28/03/2018 / Petr Bělovský 0

Poslední diskuze k článkům

Právo stavby v NOZ: Zánik (zrušení) práva stavby

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, co přesně je třeba učinit ke zrušení práva stavby v této situaci:…
12/07/2018 / Petr Barák

Právo stavby v NOZ: RE: obsah práva stavby

Dobrý den, můj názor je takový, že jestliže podstata práva stavby spočívá v oprávnění, mít na…
20/04/2016 / Ondřej Obrtlík

Právo stavby v NOZ: obsah práva stavby

Dobrý den. chtěla bych se zeptat, zda jsou některé nemovité věci vyloučené z práva stavby. Příklad…
06/04/2016 / Helena Bystřická

Nejnovější judikatura

NOZ § 1987: Rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích 6 C 150/2015

6C 150/2015 **POHLEDÁVKA NEJISTÁ ČI NEURČITÁ NENÍ ZPŮSOBILÁ K ZAPOČTENÍ Pokud žalovaná na pohledávku žalobkyně z titulu neplacení pojistného ze smlouvy o sdruženém pojištění vozidla, kterou…
11/08/2017 / Martin Sztefek 0

NOZ § 165: 29 Cdo 396/2016 – jmenování opatrovníka

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele JUDr. Ing.…
05/02/2017 / Tomáš Král 0

NOZ § 501: NS 32 Cdo 3051/2014 - K pojmu hromadná věc

Výňatky z rozhodnutí Odvolací soud vyšel ze zjištění, podle nichž Ing. V. U. jako zhotovitel uzavřel dne 26. 4. 2011 s žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo (dále též jen „smlouva o dílo“),…
27/09/2016 / Jiří Remeš 0

Feedback