(1)
Každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě
společné věci.
(2)
Při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají
podle velikosti jejich podílů.
Z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni
spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně.
(1)
O běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci
většinou hlasů.
(2)
Rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze
v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se
jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník
opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout
soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči
němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je
snášel.
(3)
Není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí
rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání
uvědoměn, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo
dozvědět mohl.
(1)
K rozhodnutí o významné záležitosti týkající se společné věci,
zejména o jejím podstatném zlepšení nebo zhoršení, změně jejího
účelu či o jejím zpracování, je třeba alespoň dvoutřetinové většiny
hlasů spoluvlastníků. Nedosáhne-li se této většiny, rozhodne na návrh
spoluvlastníka soud.
(2)
Spoluvlastník přehlasovaný při rozhodování podle odstavce 1 může
navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud; v rámci toho může též
navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí.
Ustanovení § 1128 odst. 3 platí obdobně.
Přehlasovaný spoluvlastník, jemuž rozhodnutí hrozí těžkou újmou,
zejména neúměrným omezením v užívání společné věci nebo vznikem
povinnosti zřejmě nepoměrné k hodnotě jeho podílu, může soudu
navrhnout, aby toto rozhodnutí zrušil. Ustanovení § 1128 odst. 3 platí
obdobně.
Rozhodne-li většina spoluvlastníků o opatření potřebném pro
zachování nebo zlepšení společné věci a zaváže-li se vůči
přehlasovanému spoluvlastníku, že po něm nebude požadovat, aby se na
nákladech podílel, nebo že mu nahradí veškerou újmu způsobenou přijatým
opatřením a poskytne dostatečnou jistotu, nemá přehlasovaný spoluvlastník
právo podle § 1130.
K rozhodnutí, na jehož základě má být společná věc zatížena nebo
její zatížení zrušeno, a k rozhodnutí, na jehož základě mají být
práva spoluvlastníků omezena na dobu delší než deset let, je třeba
souhlasu všech spoluvlastníků.
Ke zřízení zástavního práva nebo jiné obdobné jistoty sloužící
k zajištění peněžité pohledávky vzniklé při zlepšení společné
věci nebo při její obnově postačí rozhodnutí alespoň dvoutřetinové
většiny spoluvlastníků.
O volbě a odvolání správce rozhodují spoluvlastníci stejně jako
o záležitostech běžné správy.
Správce má právní postavení příkazníka. Musí spoluvlastníkům
správu vyúčtovat; náleží mu náhrada účelně vynaložených nákladů,
kterou si může vybrat z výnosů spravované věci.
Spoluvlastník, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu
ostatních spoluvlastníků bez jejich vyrozumění a souhlasu, může
požadovat
- poměrnou část náhrady v rozsahu zhodnocení věci, jednalo-li se
o náklad, který byl spoluvlastníkům ku prospěchu,
- náhradu nutných nákladů, jednalo-li se o náklad, který bylo třeba
vynaložit na záchranu věci.
Svěří-li se správa několika osobám, rozhodují většinou hlasů;
každá z nich má jeden hlas.
Dohodnou-li se spoluvlastníci nemovité věci o její správě jinak,
vyžaduje dohoda formu veřejné listiny. Dohoda se založí do sbírky listin
u orgánu, u něhož je nemovitá věc zapsána ve veřejném seznamu.
(1)
Navrhne-li některý ze spoluvlastníků soudu, aby rozhodl, že rozhodnutí
většiny spoluvlastníků nemá vůči němu právní účinky, aby takové
rozhodnutí zrušil, nebo je nahradil svým rozhodnutím, uspořádá soud
právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení. Soud může
zejména rozhodnout, zda se má změna uskutečnit bez výhrad, s výhradami
či proti zajištění, anebo zda se uskutečnit vůbec nemá.
(2)
Způsobem uvedeným v odstavci 1 soud rozhodne také tehdy, domáhá-li se
jeho rozhodnutí některý ze spoluvlastníků proto, že se při rozhodování
o společné věci nedosáhlo potřebné většiny.
Kde začíná problém, tam končí komentář; kde končí komentář, tam začíná Obczan.cz
Komentáře
Důvodová zpráva k § 1126 až 1133
0 0 0Při rozhodování jak bude naloženo se společnou věcí (nejedná se jen o majetkové dispozice s ní, ale i o její využití, úpravu atp.) rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Nerozhoduje však počet, nýbrž váha hlasů, odvozená z velikosti podílu. Vzhledem k zásadě § 1116 plyne ze společné dispozice s podílem i solidarita spoluvlastníků.
Správa společné věci přísluší všem spoluvlastníkům společně, stejně jako její držba a užívání, přičemž je každý omezen stejným právem ostatních. Předpokládá se, že rozhodnutí budou přijímat všichni spoluvlastníci společně, k čemuž je ovšem nutné, aby se všem dostala informace o tom, co se chystá, resp. že má být nebo je třeba rozhodovat. Zásadně jen za předpokladu, že se každý ze spoluvlastníků o rozhodování dozvěděl, lze po každém z nich žádat, aby přijatá rozhodnutí akceptoval.
Při hlasování o společné věci je možné, že většiny nebude dosaženo a spoluvlastníci shodu nenaleznou. Pak je třeba, aby se obrátili se svou věcí na soud – žalobní právo náleží každému ze spoluvlastníků. Nelze ovšem vyloučit (a ani zákon to nečiní), že najdou shodu v řešení např. rozhodcem, arbitrem, losem atp.
Pravidlo, podle kterého je třeba, aby všichni spoluvlastníci byli o chystaném rozhodování uvědomeni, je prolomeno v případě neodkladné záležitosti. Že záležitost byla skutečně neodkladná, dokazuje samozřejmě ten, kdo rozhodl bez informování ostatních. Nicméně v tomto případě má ten, kdo byl pominut, zvláštní právo domoci se soudního výroku, že jej dotyčné rozhodnutí nezavazuje. Podmínkou je podání návrhu v relativně krátké lhůtě, protože poměry vzniklé mezi spoluvlastníky nelze ponechávat po neúnosně dlouhou dobu v nejistotě.
Záležitosti mimořádné správy (§ 1129) vyžadují odlišná pravidla. Tu je zásadně zapotřebí, aby shodné stanovisko zaujala dvoutřetinová většina spoluvlastníků. I v tomto případě se kterýkoli ze spoluvlastníků může obrátit na soud, pokud se nepodařilo požadované většiny dosáhnout a ani jiné dohody nebylo dosaženo. Zajisté se předpokládá, že ten, kdo bude mít za to, že jeho podnět by měl být akceptován, bude tím, kdo se na soud obrátí, ale nemusí tomu tak být vždy.
Také přehlasovaný spoluvlastník může v třicetidenní lhůtě navrhnout, aby o záležitosti rozhodl soud. V tom případě je ale především možné zároveň navrhovat, aby soud předběžně rozhodl o odkladu uskutečňování napadeného rozhodnutí, a dále je možné, aby soud rozhodl jakkoli, totiž jak to bude požadovat navrhovatel či jak to bude požadovat odpůrce atd.
Ust. § 1129 uvádí v odst. 1 demonstrativně typické případy mimořádné správy (účelovou změnu společné věci, její zásadní zlepšení nebo zhoršení apod.); vzhledem k příkladmému výčtu v tomto ustanovení sem náleží i jiné podstatné zásahy, např. přístavba. Jsou však i jiné podstatné zásahy do společného vlastnictví, které vyžadují odlišné řešení, než bylo právě uvedeno. Uvádí je, tentokrát s ohledem na výjimečnou povahu věci taxativně, § 1132. Jedná se zřízení či zrušení zatížení společné věci (zejména o služebnosti) a o zřízení takové povinnosti, která by mělo spoluvlastníky zavázat na dobu delší deseti let. K takovému rozhodnutí, jakožto rozhodnutí zcela zásadního významu, je třeba souhlasu všech spoluvlastníků.
Výjimka z této výjimky představuje zastavení společné věci, má-li zástava sloužit jako jistota k splacení peněz použitých na obnovení nebo zlepšení společné věci. Pro takové rozhodnutí stačí většina dvoutřetinová. I tady ovšem v případě potřeby může na návrh spoluvlastníka rozhodnout soud rozsudkem nahrazujícím projev vůle.
Zatím žádné diskuzní příspěvky
§ 211 vládního návrhu…
0 0 0