Nepřihlášení uživatelé mohou číst všechny texty a účastnit se již zahájených diskusí, vkládat komentáře a zahajovat diskusní vlákna mohou jen uživatelé přihlášení.
Registrací a přihlášením získáte řadu výhod:
- Emailová avíza o novém obsahu.
- Za Vaši aktivitu budete získávat body, které Vám mohou zajistit volný vstup na tematická školení i konference.
- Ve Vašem profilu budete mít přehledně zobrazený souhrnný přehled Vašich příspěvků.
- Pouze registrovaní uživatelé mohou vkládat komentáře a zahajovat diskuse.
- Při vyhledávání budete získávat intuitivnější a přehlednější výsledky.
- Stále budete mít možnost vkládat příspěvky pod přezdívkou místo skutečného jména.
Registrovat se můžete ZDE nebo se přihlaste formulářem v pravém horním rohu.
Vaše osobní údaje nebudeme s nikým sdílet a ani nebudou požity pro žádný jiný účel.
Komentáře
Důvodová zpráva k § 1257 až 1259
4 0 0Ustanovení o věcných břemenech respektují klasické roztřídění věcných břemen na služebnosti a reálná břemena. Návrh úpravy služebností zahrnuje ustanovení § 1248 až 1302, reálných břemen pak § 1303 až 1308.
Návrh úpravy služebností je v podstatě recipován z vládního návrhu občanského zákoníku z r. 1937 s nepatrnými doplňky nebo upřesněními.
Při vymezení služebností bylo ve shodě s předválečnou osnovou (a jejím rakouským vzorem) ponecháno široké vymezení, nevázané jen na nemovitou věc. Návrh tak setrvává na odchylce od některých jiných zákoníků, které spojují služebnost jen s nemovitými věcmi (CC čl. 637, C.c. čl. 1027, CCQ čl. 1177, ZGB čl. 730, lichtenštejnský zákon o věcných právech, čl. 198), anebo které vycházejí z jiného pojetí služebností (BGB). Záměrně se tedy setrvává na původní myšlence předválečné osnovy občanského zákoníku, že pojem služebnosti má být stanoven „co nejšíře, aby mohl krýti jich rozmanitý obsah.“
Navrhuje se stanovit, že věc může být zatížena ve prospěch jiného služebností jako právem věcným. Slovem „zatížena“ se naznačuje preference zřídit služebnost soukromoprávním jednáním. Podstata služebnosti je v tom, že vlastník určité věci má povinnost ve prospěch jiného něco strpět (např. při právu stezky vlastník trpí chůzi dalších osob přes služebný pozemek) nebo něčeho se zdržet (např. při zákazu zvýšení stavby nemůže vlastník pozemku vykonávat v rozsahu omezení vlastnické právo, jak by mu jinak náleželo). Charakterizujícím znakem služebnosti je fakt, že vlastník služebné věci zůstává pasivní (buď trpí výkon práva jinou osobou, anebo opomíjí výkon práva vlastního). Nicméně se stává, že jsou se zřízením služebnosti spojena i určitá vedlejší plnění vlastníka služebné věci (např., jde-li o služebnost cesty, povinnost přispět za určitých okolností na údržbu cesty, anebo při osobní služebnosti spočívající v právu užívání, povinnost udržovat služebnou věc v dobrém stavu apod.). Z těchto důvodů se uvádí v § 1258 doplnění učiněné po vzoru čl. 730 ZGB a čl. 1177 CCQ, že služebnost zahrnuje vše, co je nutné k jejímu výkonu.
Akceptována je recepce čl. 733 ZGB (§ 1257 odst. 2), že vlastník sám může zřídit na svém pozemku služebnost pro jiný svůj pozemek. Konstrukce tzv. vlastníkovy služebnosti má značný praktický význam pro předběžnou úpravu poměrů mezi jednotlivými pozemky, než některé z nich přejdou do cizích rukou. Odpadnou tak obtíže jednání mezi stranami sledující následnou úpravu těchto poměrů poté, co se zcizení již uskutečnilo. Tato úprava se může týkat cest, vodovodů, kanalizace, zákazu zastavění nebo podniků souseda obtěžujících apod.
Pokud se jedná o dělení služebností, setrvává se na tradičním dělení služebnosti na pozemkové a osobní. Služebností může být široká škála. Návrh se odklání od abstrakce současného občanského zákoníku (§ 151n a násl.) a ve shodě s klasickým pojetím uvádí demonstrativním výčtem typické pozemkové a osobní služebnosti.
U domovních služebností se – formulačně rozdílně od předválečné osnovy, ale obsahově ve shodě s ní – návrh udržuje v obecnější rovině převzetím systematiky E. Svobody (Svoboda, E., Osnova přednášek o věcných právech k věci cizí, Praha – Bratislava: Všehrd – Právník, 1925, s. 138 an.). V návrhu je pominuta výslovná úprava služebností, jejichž praktický význam byl vývojem doby minimalizován (např. právo vést kouř cizím komínem, právo zřídit okno v cizí zdi, právo na košár, právo spásat žaludy a bukvice). Pominuty jsou také služebností spočívajících v právu honby, rybolovu apod., neboť tato posledně uvedená práva upravují speciální právní předpisy. Leč opuštění kazuistiky v naznačeném směru nevylučuje tyto nebo jiné služebnosti zřídit: ovšem za podmínky, že tomu nebrání zákazy obsažené případně ve zvláštních zákonech.
Diskuze
Je možné služebností zřízenou na dobu neurčitou založit právo provést stavbu na cizím pozemku – např. postavit dům, tak aby mi tato stavba v budoucnu nikdy nesplynula s pozemkem? (Na rozdíl od práva stavby podle § 1240 a násl. NOZ) Osobně se domnívám, že ano, ale komentářová literatura, do které jsem měla možnost nahlédnout, to takhle výslovně neuvádí.
Dnes jsem se setkala s dotazem, zda je povinností obce jako oprávněného ze služebností, které jsou nemovitými věcmi, dávat do zastupitelstva obce smlouvy, jimiž se ve prospěch obce zřizuje služebnost? (ve vazbě na § 84 písm. a) zákona o obcích) Osobně by mne to nenapadlo, navíc větší smysl by to mělo, pokud by byly smlouvy projednávány zastupitelstvem obce v případě, kdy obec svůj majetek služebnostmi zatěžuje, ale při pozorném čtení § 84 z.o. jsem na vážkách. Úmysl zákonodárce asi v tomto případě nesměřoval k tomu, aby smlouvy o služebnostech schvalovalo zastupitelstvo, nebo se pletu? A bude tedy rozdíl, zda je obec na straně oprávněného nebo povinného? Dle mého názoru, zatěžuje-li se obecní majetek služebností ve prospěch třetí osoby nejde o převod nemovité věci. Děkuji.
V případě, kdy se služebnost zřizuje ve prospěch obce (obec nabývá věcné právo) bude smlouvy o zřízení služebnosti jednoznačně schvalovat zastupitelstvo. NOZ totiž věcná práva k pozemkům označuje spoučasně za nemovité věci a tím se nabytí věcného práva dostává do působnosti § 85 a) obecního zřízení. Obdobnou diskusi jsem zde založila u § 1260 NOZ. V opačném případě řeším stejný problém a jsem na vážkách, zda v případech, kdy obec zatěžuje služebností svůj pozemek, je rozhodování svěřeno radě nebo zastupitelstvu. Například Adam Furek v Moderní obci publikoval názor, že v takových případech může rozhodovat rada jako doposud. Osobně mi toto rozdělení připadá nelogické ve vztahu k účelu rozdělení pravomocí mezi radu a zastupitelstvo a přikláním se k názoru dávat zastupitelstvu ke schválení z opatrnosti smlouvy o služebnostech v obou případech.
Nemyslím si, že by tvůrci NOZ nějak zásadně řešili dopady NOZ na úkony obcí vůči obecnímu majetku a celkově dopady vůči veřejnému právu. My se zatím řídíme názorem p. Furka z MV zmíněným p. Pšenicovou. Zdá se mi relativně logický. A vzhledem k četnosti těcho smluv doufám, že vydrží aspoň výklad, že v případě, že je obec povinnou z věcného břemene, schvaluje smlouvy rada obce podle § 102/3 ObZř (jako zbytkovou pravomoc).
Nový občanský zákoník u věcného…
0 0 0Služebnosti v římském právu
0 0 0§ 260 vládního návrhu…
0 0 0§ 271 vládního návrhu…
0 0 0§ 261 vládního návrhu…
0 0 0