(1)
Právní osobnost a svéprávnost se řídí, nestanoví- li se v tomto
zákoně něco jiného, právním řádem státu, v němž má osoba
obvyklý pobyt.
(2)
Nestanoví-li tento zákon něco jiného, stačí, jestliže fyzická osoba
činící právní jednání je k němu způsobilá podle právního řádu
platného v místě, v němž fyzická osoba právní jednání činí.
(3)
Úprava jména fyzické osoby se řídí právním řádem státu, jehož je
občanem. Tato osoba se však může dovolat použití právního řádu státu,
na jehož území má obvyklý pobyt.
(1)
Právní osobnost právnické osoby a způsobilost jiné než fyzické osoby
se řídí právním řádem státu, podle něhož vznikla. Tímto právním
řádem se řídí i obchodní firma nebo název a vnitřní poměry takové
osoby, poměry mezi takovou osobou a jejími společníky nebo členy a
vzájemné poměry společníků nebo členů, ručení společníků nebo
členů za závazky takové osoby a kdo za osobu jako její orgán jedná,
jakož i její zánik.
(2)
Pro vázanost takové osoby z běžných jednání stačí, je-li k nim
způsobilá podle právního řádu platného v místě, v němž bylo takové
jednání učiněno.
(3)
Právnická osoba se sídlem v České republice může být založena pouze
podle českého právního řádu. Tím není dotčena možnost přemístit do
České republiky sídlo právnické osoby založené podle právního řádu
cizího státu, která má sídlo v zahraničí, jestliže to umožňují
mezinárodní smlouva, přímo použitelný předpis Evropské unie nebo jiný
právní předpis.
(1)
Způsobilost osoby zavazovat se směnečně nebo šekově se řídí
právním řádem státu, jehož je občanem. Prohlašuje-li toto právo za
rozhodující právo jiného státu, použije se práva tohoto
jiného státu.
(2)
Kdo není způsobilý se směnečně nebo šekově zavazovat podle právního
řádu uvedeného v odstavci 1, je přesto platně zavázán, podepíše-li se
na směnku nebo na šek ve státě, podle jehož práva by byl způsobilý se
směnečně nebo šekově zavazovat. To neplatí, jde-li o státního občana
České republiky nebo o osobu, která má obvyklý pobyt v České
republice.
Koho lze označit za šekovníka, se řídí právním řádem státu,
v němž je šek splatný. Je-li podle tohoto právního řádu šek neplatný
vzhledem k osobě šekovníkově, jsou přesto platné závazky z podpisů,
které byly na šek napsány ve státě, jehož právní řád nestanoví
neplatnost z takového důvodu.
(1)
Ve věcech omezení svéprávnosti, jakož i ve věcech opatrovnických je
dána pravomoc českých soudů, jde-li o osoby s obvyklým pobytem v České
republice, nebo jde-li o státní občany České republiky, i když mají
obvyklý pobyt v cizině. Český soud nemusí řízení zahájit, stačí-li
k ochraně práv a zájmů státního občana České republiky opatření
učiněná v cizině.
(2)
Není-li dána pravomoc českých soudů podle odstavce 1, omezí se český
soud na opatření nutná k ochraně osoby a jejího majetku a uvědomí o tom
orgán státu, ve kterém má osoba obvyklý pobyt. Kdyby příslušný orgán
cizího státu poměry osoby v přiměřené době neupravil, učiní tak
český soud.
(3)
K uvědomění orgánů cizího státu podle odstavce 2 český soud
nepřistoupí, jde-li o žadatele o udělení mezinárodní ochrany, azylanty
a osoby požívající doplňkové ochrany podle jiného právního předpisu.
V takovém případě upraví poměry osoby český soud.
Podmínky vzniku a zániku opatrovnictví a podmínky pro omezení a zbavení
svéprávnosti se řídí právním řádem státu, ve kterém má opatrovanec
obvyklý pobyt. Opatrovnická péče se týká zásadně opatrovance a jeho
majetku, nechť je tento majetek kdekoliv, pokud stát, v němž majetek je,
přiznává této opatrovnické péči účinnost.
Povinnost přijmout a zastávat opatrovnictví se řídí právním řádem
státu, ve kterém má opatrovník obvyklý pobyt.
Právní poměry mezi opatrovníkem a opatrovancem se řídí právním
řádem státu, v němž má sídlo opatrovnický soud nebo orgán.
Pokud z ustanovení § 34 až 36 nevyplývá něco jiného, činí český
soud opatření podle českého hmotného práva.
Pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech omezení a zbavení svéprávnosti a
ve věcech opatrovnictví cizince, která byla vydána soudy nebo orgány
státu, jehož je cizinec občanem (dále jen „domovský stát“), nebo
státu, v němž má cizinec obvyklý pobyt, se uznávají bez dalšího
řízení.
(1)
Prohlásit státního občana České republiky za mrtvého nebo za
nezvěstného přísluší výlučně českému soudu.
(2)
Cizince může český soud prohlásit za mrtvého nebo za nezvěstného
s právními následky pro státní občany České republiky a také pro osoby
s obvyklým pobytem v České republice a pro majetek, který je v České
republice.
(3)
Ve věcech prohlášení za mrtvého nebo za nezvěstného použije český
soud vždy českého hmotného práva.
Pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech prohlášení cizince za mrtvého
nebo za nezvěstného, která byla vydána soudy nebo úřady domovského státu
cizince nebo státu, v němž měl cizinec naposled obvyklý pobyt, se
uznávají bez dalšího řízení.
Kde začíná problém, tam končí komentář; kde končí komentář, tam začíná Obczan.cz
Komentáře
Důvodová zpráva k § 29
0 0 0