(1)
Pravomoc českých soudů k projednání dědictví je dána, měl-li
zůstavitel v době své smrti obvyklý pobyt v České republice.
(2)
Jde-li o nemovitou věc, která je na území České republiky, je pravomoc
českých soudů k projednání dědictví dána výlučně.
(3)
Neměl-li zůstavitel v době své smrti obvyklý pobyt v České
republice, český soud projedná dědictví, které je v České republice,
tehdy, jestliže stát, jehož orgán je pravomocný k projednání takového
dědictví, ani nevydává dědictví zůstavitelů s obvyklým pobytem
v České republice k projednání českým soudům, ani nepřiznává jejich
rozhodnutím právní účinky, anebo odmítne-li cizí stát zabývat se
dědictvím, nebo se nevyjádří. Českým soudům přísluší vždy
rozhodovat o dědictví, které na území České republiky zanechal státní
občan České republiky, který měl obvyklý pobyt v cizině, jestliže o to
požádá i jen některý z dědiců, který má obvyklý pobyt v České
republice.
(4)
V případech neuvedených v odstavcích 1 až 3 se český soud omezí
na potřebná opatření k zajištění majetku po zůstaviteli.
(5)
V případech podle odstavce 4 soud vydá účastníkům na jejich žádost
potvrzení o tom, že projednání dědictví nenáleží do pravomoci
českých soudů; před jeho vydáním, je-li to důvodné, provede
předběžné šetření. Má-li být vydán majetek do ciziny, vyrozumí o tom
tuzemské dědice a věřitele oznámením, které vyvěsí po dobu 15 dnů na
úřední desce soudu; známým účastníkům se toto oznámení doručí.
(6)
Ustanovení odstavců 4 a 5 se nepoužije, má-li být majetek nepatrné
hodnoty vydán vypraviteli pohřbu nebo určité osobě ve shodě s rozhodným
právem.
Jde-li o majetek, který je v cizině, projedná český soud dědictví
jen tehdy, jestliže cizí stát vydává takový majetek k projednání
českým soudům, nebo přiznává právní účinky rozhodnutím českých
soudů v těchto věcech.
Právní poměry dědické se řídí právním řádem státu, ve kterém
měl zůstavitel obvyklý pobyt v době smrti. Jestliže zůstavitel byl
státním občanem České republiky a alespoň jeden z dědiců má v České
republice obvyklý pobyt, použije se český právní řád.
(1)
Způsobilost pořídit nebo zrušit závěť, jakož i účinky vad vůle a
jejího projevu, se řídí právním řádem státu, jehož občanem je
zůstavitel v době projevu vůle nebo ve kterém má v té době obvyklý
pobyt. Stejně určený právní řád je rozhodný pro způsobilost pořídit a
zrušit jiné druhy pořízení pro případ smrti a i pro určení, které
další druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné.
(2)
Závěť je platná co do formy, jestliže forma vyhovuje právnímu
řádu státu,
- jehož občanem byl zůstavitel v době projevu vůle nebo v době
svého úmrtí,
- na jehož území byla závěť pořízena,
- ve kterém měl zůstavitel v době projevu vůle nebo v době svého
úmrtí obvyklý pobyt,
- kterého se má použít pro právní poměry dědické, nebo by se ho pro
ně mělo použít v době pořízení závěti, nebo
- ve kterém je nemovitá věc, pokud jde o tuto nemovitou věc.
(3)
Ustanovení odstavce 2 se použije i pro formu dědické smlouvy a jiných
pořízení pro případ smrti obdobně s tím, že zůstavitelem se rozumí
některá ze stran dědické smlouvy. To platí i o formě zrušení dědické
smlouvy a jiných pořízení pro případ smrti.
(4)
Zůstavitel může v závěti stanovit, že se namísto jinak rozhodného
práva budou právní poměry dědické řídit právním řádem státu,
v němž má zůstavitel v době pořízení závěti obvyklý pobyt, a to
i pro nemovité dědictví, nebo může stanovit, že právní poměry
dědické, a to i pro nemovité dědictví, se budou řídit právním řádem
státu, jehož občanem je v době pořízení závěti.
(5)
Smluvní strany dědické smlouvy mohou zvolit pro právní poměry dědické
některý z právních řádů uvedených v odstavci 4 s tím, že
zůstavitelem se rozumí některá ze stran dědické smlouvy. To platí i pro
jiná pořízení pro případ smrti přiměřeně.
Zůstavitelovy věci a práva umístěná na území České republiky
připadnou České republice, jestliže není žádný dědic; rozhodnutí
o tom přísluší do pravomoci českých soudů. Za dědice se nepovažuje
stát nebo jiný územní útvar nebo pro tyto případy existující instituce,
ledaže by byly dědicem ustanoveným v závěti.
Pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech dědických, která byla vydána ve
státě, v němž měl zůstavitel v době své smrti obvyklý pobyt nebo
jehož byl státním občanem, a jde o stát, který vydává dědictví
zůstavitelů s obvyklým pobytem v České republice k projednání českým
soudům nebo přiznává právní účinky jejich rozhodnutím v těchto
věcech, se uznávají bez dalšího řízení, jestliže tomu nebrání
pravomoc českých soudů. Nelze uznat cizí rozhodnutí, které by bylo
v rozporu s ustanovením § 78.
Kde začíná problém, tam končí komentář; kde končí komentář, tam začíná Obczan.cz
Komentáře
Důvodová zpráva k § 74
0 0 0