(1)
Jestliže je dána pravomoc českých soudů pro zahájení insolvenčního
řízení podle přímo použitelného předpisu Evropské unie6), vztahuje se
toto řízení i na dlužníkův majetek v jiném cizím státě než
členském státě Evropské unie, pokud cizí stát přiznává tomuto
řízení účinky na svém území, a to v rozsahu přiznání těchto
účinků. Insolvenční správce vykonává své pravomoci i na území
cizího státu, pokud mu to právní řád tohoto cizího státu umožňuje a
v mezích tohoto právního řádu.
(2)
České soudy mohou zahájit a vést insolvenční řízení, jestliže
dlužník má v České republice provozovnu, žádá-li o to věřitel
s obvyklým pobytem nebo sídlem v České republice nebo vznikla-li
pohledávka věřitele při činnosti této provozovny. Účinky řízení jsou
v tomto případě omezeny na majetek v České republice.
(3)
Mimo případy, na které se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské
unie6), lze použít jeho kolizních ustanovení o používání právních
předpisů přiměřeně.
(4)
Jestliže bylo vydáno rozhodnutí o úpadku účastníka platebního
systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému
s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému
s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému
s neodvolatelností vypořádání, nebo jestliže bylo vůči tomuto
účastníkovi vydáno jiné rozhodnutí, nebo proveden jiný zásah orgánu
veřejné moci s obdobnými účinky, řídí se práva a povinnosti tohoto
účastníka vyplývající z jeho účasti v systému týmž právem, kterým
se řídí právní vztahy mezi účastníky systému při provádění
zúčtování nebo vypořádání. Volba jiného práva je vyloučena.
(5)
Cizí rozhodnutí ve věcech úpadkového řízení se uznávají za
podmínky vzájemnosti, jestliže v cizím státě, ve které byla vydána,
jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka a pokud dlužníkův majetek
v České republice není předmětem již zahájeného řízení podle
odstavce 2. V těchto případech a i jinak, nebylo-li ohledně majetku,
který se stal předmětem úpadkového řízení v cizině, zahájeno
insolvenční řízení českým soudem, budou dlužníkovy movité věci,
které jsou v České republice, vydány cizímu soudu na jeho žádost, jde-li
o soud státu, který zachovává vzájemnost. Dlužníkův majetek může
však být vydán do ciziny teprve tehdy, když byla uspokojena práva na
vyloučení věci z majetkové podstaty a práva zajištěných věřitelů
nabytá dříve, než došla žádost cizího soudu nebo jiného příslušného
orgánu.
Komentáře
Důvodová zpráva k § 111
0 0 0K řízení o úpadku obecně
0 0 0Nařízení o úpadku a jeho vztah…
0 0 0Rozšíření pravomoci českých…
0 0 0Přiměřená aplikace kolizních…
0 0 0Uznávání rozhodnutí a účinky cizích insolvenčních řízení
0 1 0Cizí rozhodnutí ve věcech úpadkového řízení se uznávají za podmínky vzájemnosti, jestliže v cizím státě, ve kterém byla vydána, jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka a pokud dlužníkův majetek v České republice není předmětem již zahájeného řízení podle odstavce 2. Jedná se o změnu oproti dosavadní úpravě. ZMPS 1963 totiž účinky cizích rozhodnutí ve věcech úpadkového řízení vůbec neřešil a neupravuje je ani InsZ. Konkursy s cizím prvkem upravoval § 69 KV. Podle něj se konkurs prohlášený českým soudem vztahoval i na úpadcovy movité věci, které byly v cizině. Nebyl-li na dlužníkův majetek, který se stal předmětem konkursu v cizině, prohlášen konkurs československým soudem, budou úpadcovy movité věci, které jsou na území České republiky, vydány cizímu soudu na jeho žádost, jde-li o soud státu, který zachovává vzájemnost. Judikatura jinak vycházela z toho, že teritoriální (co do územního rozsahu účinků prohlášení konkursu) a věcné (co do rozsahu úpadcova majetku postiženého konkursem) účinky prohlášení konkursu cizím soudem v žádném směru nezasahují (a při absenci jiné úpravy v mezinárodních smlouvách, jimiž je Česká republika vázána, ani nemohou zasahovat) do výkonu pravomoci českých soudů (srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 734/2002 a sp. zn. 20 Cdo 1545/2003). Nejvyšší soud přesto připustil, aby po prohlášení konkursu v zahraničí jednal před českým soudem za účastníka správce konkursní podstaty ustanovený v zahraničí (sp. zn. 29 Odo 734/2002).[1]
Komentované ustanovení vychází z již zmiňovaného § 69 KV. Vztahuje se samozřejmě jen na rozhodnutí ze států mimo EU (k úpravě v rámci EU viz níže) a připouští za podmínky vzájemnosti i uznání rozhodnutí soudů těchto cizích států ve věcech insolvenčního řízení, jestliže byla vydána ve státě, v němž jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka, tj. obvykle ve státě, v němž má dlužník obvyklý pobyt nebo sídlo (viz komentář výše), a jestliže dlužníkův majetek v České republice není předmětem již zahájeného insolvenčního řízení podle odstavce 2. Pokud jde o podmínku vzájemnosti, jež se k uznání vyžaduje, jedná se zde o vzájemnost materiální (podrobněji k tomuto pojmu srov. komentář k § 13 ZMPS). Cizímu insolvenčnímu soudu lze na jeho žádost vydat dlužníkovy movité věci nacházející se v České republice, ale opět jen za podmínky vzájemnosti, tj. jestliže i cizí soud by v obdobné (zrcadlové) situaci vydal dlužníkovy věci českému soudu. Bezvýjimečně však bude platit, že k vydání dlužníkova majetku do ciziny může dojít teprve tehdy, když byla uspokojena práva na vyloučení věci z majetkové podstaty a práva zajištěných věřitelů nabytá dříve, než došla žádost cizího soudu nebo jiného příslušného orgánu.
Spoluautorem tohoto textu je Pavel Horák.
Toto je redakčně upravený výňatek z komentáře C. H. Beck k ZMPS (Bříza, P., Břicháček, T., Fišerová, Z., Horák, P., Ptáček, L., Svoboda, J. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2014, 767 s.).
Plná verze komentáře je dostupná v eShopu C. H. Beck. a rovněž v systému Beck-online.
Zatím žádné diskuzní příspěvky